Poezie od APoniny

Potápím se do moře času
věřím ve svůj triumfální příchod
ale proud mne pohltí
neb jsem jen vteřinou v tisíci hodinách
neb jsem jen kapkou v oceánu času

Snad věříš na lásku-má duše poetická
pár myších ocásků-stejně jsi jenom nicka

Jen křič si,křič do ticha-má duše utrápená
v pokoře slz,na jatkách utracená

Jen vymluv se vymluv,v poháru utopená
probodnuta skrz,konečně uvolněná

Tak šeptej šeptej do ticha-ty malá pomatená myši
stejně ti nůž zabodli do břicha a nikdo tvé vzlyky neuslyší

V rouše Evinně
možná nevinně
hledám nápravu
vidím popravu

V rouše nahoty
pocit nicoty
hledám přítomnost
ach ta "neskromnost"

v rouše beránčím
asi zabrečím
hledám pochopení
jen mé umrtvení

v rouše smrti
nemám děti
hledám lidskou touhu
našla mrtvá strouhu

APonina