Uvozovky

Jsem jiný, než jsem býval,
prý byl jsem andělem i snem,
a všechno, co jsem míval,
se ztrácelo každým dnem.

Já, který psal jsem, že Naděje,
ta bytost podivná, plná zrady,
je tady a že nic se neděje,
když se neukáže teď a tady.

Snílek, jež si je vědom reality,
hráč, jež vsadil sebe a prohrál,
ale nikdy nezbavil se naivity,
a jež na lásku si nikdy nehrál.

Teď v uličce slepé stojím,
ruce mé, ať o "štěstí" mém mluví,
sebe a více Tebe se bojím,
ještě, že nikdo tohle neví.

Co je TADY nazýváno láskou,
jsem už přijmout nedokázal,
zavázal jsem si oči páskou,
a vše ve mně bych teď svázal.

Prohraje ten, kdo miluje více,
temnota, strach a temná noc,
už nechci zhášet další svíce,
tohle je na mne prostě moc!

Nesnáším "lásky" prchání,
a z šampaňského bublinky,
ale podobou tohle zavání,
a jsem teď takhle malinký.

Řád světa tohoto, pravidla jeho,
zákony dané i tiše promlčené,
tady nikdy nedosáhnu svého,
nenávidím ty noci probrečené.

Argumenty plující na vodě,
duše zmítající se ve smetí,
a mé srdce patří Tobě,
a tohle bylo, je a bude mé prokletí.

Už nedokáži věřit víc,
snad žil jsem příliš let.
Jaképak je asi to podsvětí?
Už nenávidím tenhle svět!!!

ILUNaxiel