Změna?
Udělat za vším tlustou černou čáru
Spálit mosty a nasednout do kočáru
Budoucnosti širé vyjet vstříc,
S rychlými koňmi, sama „hyjé“ říct.
Někdy chtěla bych se umět vzdát
Lidí, které sic už dávno znám,
s kterými však spojující mlčení
se v muka těžká rázem promění.
Omšelých snů, jež nikdy se nesplní,
Slaměnek ve váze, co už dlouho nevoní
Romantických přání z hlavy v oblacích
A bezesmyslnosti, která nemá žádný cíl.
A místo nich odemknout zámky od klecí,
Ve kterých možnosti zamčené celé věky spí
Zamykám je tam sama, co mě však pohání?
Strach, který vždycky klíč pryč zahodí.
Bluie