Smutná bezejmenná

venku tma a velká kosa,
slzy tečou,kape z nosa,
chvíle krásná pominula,
náruč smrti zavanula.

smutný byl výraz v jeho očích,
ten skelný pohled pod obočím,
v pravém spánku zela díra,
zastřelil se jeden míra.

z kapsy visel pruh papíru,
na něm písmo barvy safíru,
obsahem byl velký smutek,
to smysl života mu utek.

zbytečná to byla láska,
chladná jako šedovláska,
raději než srdce puknout,
zvolil navěky si usnout.

ve snech totiž nabyl štěstí,
nedostával od ní pěstí,
pouze sladké polibky,
na tváře a na rtíky.

ona realita byla jiná,
k němu nebyla už milá,
čekal už jen na zázrak,
od rána až po soumrak.

teď tam leží s dírou v hlavě,
miloval jí a to hlavně,
byl důvod jeho smrti krátké,
ona nehnula ni brvou..

miras