Střepy mých Jsoucen
Sbírka básní: Střepy mých Jsoucen
Všemožná rozpoložení, duševní pohnutí, prosby a tak..
O ženě, v tomto případě se jedná o mou osobu
Jsem krásná panenka
Z porcelánu za výlohou
Vystavená.
Jsem děvka zmalovaná
Všem se dávající
Jedinečnou lásku a nevinnost
Rozdávající.
Jsem čarodějka
Zaklínačka duší & věcí & lidí
Co nahlíží tam, co nikdo nevidí.
Jsem prachobyčejná holka
Co má ráda kočky
Jednoho kluka a nejí vločky.
Jsem jeptiška žijící za zdí
Kláštera modlící se ve své
Cele, Bohu zasvěcená.
Jsem zdravotní sestra
Naší nemocné doby
Myji mrtvoly i děti
Chudé i snoby
Jsem intelektuální lady
a very special sweet baby.
Jsem ta, co jsem.
Já jsem já.
Já jsem.
Já.
Jsem.
O ženě, kterou jsem jednou potkala
Černou ženu jsem zahlédla
Byla to paní z jezera
V tu chvíli jsem se schovat chtěla
Úkryt jsem hledala
- strachu do očí jsem hleděla
Byla krásná a mystická
Její pohled celou mě pronikl
V tu chvíli celý můj život znala
I veškeré mé životy minulé i budoucí
Viděla ta paní vědoucí
Mé nohy stály jako přikované
Ke břehu jezera
A ona se usmála a pravila -
"Pojď ke mně, jsi má dcera!"
A tak jsem šla do hlubin toho jezera
K oné tajemné ženě
S každým krokem jsme chápala
Víc a víc, že jsem jen já
Jsem náhle věděla
Také to - že jsem černá dáma
- Paní z jezera
Jsem černá paní z hlubin vod
Mé dítě neboj se a ke mně pojď
Svou píseň zpívám od úsvitu dějin
Jsem tu věčně nikdy nespím
Jsem pozapomenuta v této době
Existuji však v té chladné vodě
Každý mě neuvidí
Svou píseň zpívám dítě tobě
Jsem paní z jezera procházím všemi světy
Ale svou píseň zpívám jen pro vás, děti.
Já, I.
Bojím se konců a
Bojím se začátků
Bojím se dnů
Bojím se nocí
Bojím se bezmoci
Bojím se moci
Bojím se snů
Bojím se bdělosti
Bojím se minula
Bojím se budoucna
Bojím se zlosti
Bojím se klidu
Bojím se samoty
Bojím se lidu
Bojím se světla
Bojím se tmy
Bojím se výšek
Bojím se hloubek
Bojím se strachu
Bojím se neohroženosti
Bojím se křiku
Bojím se ticha
Bojím se sebe
Bojím se Vás
Bojím se až se začnu
Bát zas
Žízeň
Má duše žízní
Venku je potopa
Mírám trýzní
Má duše nepochopená je
Má duše usychá
Padám někam do ticha
Padám někam do závěje
Pád je jak kopanec do břicha
Má duše hladem umírá
Venku jsou jatka
Své oči zavírám
Čí že to jsem kamarádka
Má duše umrzá
Venku je žár
Můj život hoří
Přátel jen pár
Známých jak hladových psů
Kolikrát ještě padnu
Kolik mi zbývá dnů
Kdy mě zase zastřelí
V kolika budu postelích
Kolik ještě přečtu knih
Co psanýho bude v nich
Kolikrát mi ještě nohy podtrhnou
Kolikrát odsoudí a zavrhnou
Kolikrát mě ještě svatořečí
Proč vlastně vevnitř pořád brečím
Proč navenek nikdy nebrečím
Kolikrát ještě zaklepu na bránu
V kolika letech skutečně zestárnu
Co budu v příštím životě
A bude ještě svět světem
Kolikrát obejmeš mě ještě
A kolik na mě spadne kapek deště
Kolik mi zbývá slunných dní
Který bude ten poslední
Kdy se zas vrátím do země mého života
Kdy se opět vrátím do Egypta
Má duše po tom žízní
A venku je potopa
Když jsem byla v depresi
Tenhle svět je mou věznicí
Mé tělo je můj hrob
Jsem žebrák a jsem snob
Nechci být ničí a nechci žít non-stop
Jen řekni mi skoč a já řeknu hop
Skočíš však dříve
Svět na mě plive
Už jsem jím unavená
Jsem vězeň času a prostoru
Není dole a není nahoru
Jsem jen kapka v oceánu
Jsem Pán svého světa
Jsem Iluzí a klamu
Jsem nevyřčená věta
Tenhle svět je mou věznicí
Mé tělo je můj hrob
Jsem žebrák
A
Jsem snob
Zas jedna taková o životě, svících a takovýchto záležitostech
Tvá svíce hoří
Tvá svíce zhasíná
I sny nám boří
Jediná vteřina
Tvůj vosk už dohořel
Tvůj knot už nežhne
Nežijem v pokoře
To je dnes běžné
Žijeme ve spěchu
Životy naše
Dýcháme bez dechu
Kdo to má snášet
Jsme jenom obrazy
Projekce duše
Až nás to zamrazí
Slyšíme hluše
Pravdy se bojíme
Jsme jenom ovce
Ubohé osleplé
Domů se nechce
Nikdo nás nevede
Jdem bez pastevce
Ticho nás ohluší
Světlem oslepneme
A zní nám nám do uší
Že den nám bledne
Stojíme na skále
Pod námi kameny
Krysař teď píšťalkou
Už zahrál tři tóny
Žijeme zběsile
Mrtví jsme ale
Povrch je v přesile
Umíráš dítě mé
Umíráš žalem
Jsme jenom zbloudilci
Ve slepé uličce
Jak spící opilci
Smysl nám uteče
A proto radím ti
Příteli milý
Dříve než zahyneš
Na malou chvíli
Spas svoji duši
A vzdej se Věčnu
Nebuďme hluší
Vraťme se k Nekonečnu
Pravda je JEDNA
Všechno je jinak
Pluj tiše po proudu
A plavej naznak
Dívej se na hvězdy
Nad ničím nemysli
Vždyť naše životy
Jsou iluze, nesmysly
Taková jedna o bitvách
Jsem jen princezna zakletá
V prostor a čas uvrhnutá
Ale každý svého štěstí strůjcem
Každý ve své bitvě vojevůdcem
Do bitev se pouštím
Umírám a odpouštím
A pluju nad řekou
Tichou a odvěkou
V srdci mém - tam někde je mír
Já žiju dál s tím vědomím
Že zde válčit musím
Tak to ještě jednou zkusím
Naostřím meče a do šípů hroty dám
A smutek je v srdci mém
I bolest - všechno znám
V tom boji odvěkém
To všechno už tu bylo
Časem pár jizev zbylo
Svět jde dál
Každý jsme v tom boji sám
Plány bitev už jsou rýsovány
A boj je rozehrán
Já s vědomím tím usínám
Že zítra zas brnění olbékám
A své srdce nechám volné
Víru svou dám do rukou
Věčna
Kéž tvá vůle se stane
Jsem bojovnice za plány Nekonečna
Výpravná esej o tom, že už jsem velká holka
Já už jsem vážně velká holka
Už umím číst (mezi řádky)
Psát (věci, jež nevrátím zpátky)
Počítat (s chybami)
Kouřit (doutníky a cigarety)
Už mám pár jizev (od života)
Pár stehů a cestuji (astrálními světy)
Už se směju věcem, co nejsou (směšné)
Už umím i plakat (když jsem sama)
Já už jsem vážně velká holka
(a nejim třešně)
Výpravná esej o tom, že jsem ještě malá holka
Já jsem ještě malá holka
Žadoním a prosím
Medvídka s sebou nosím
Pláču pro mrtvého ptáčka
Ječím v zatáčkách
(má máma chodí v natáčkách)
Bojím se draků (už ne)
A věřím na pohádky
Co končí šťastně
Nos utírám do pijáku
Těžce nesu hádky
Já jsem totiž ještě malá holka
Žiju ve svém světě
A mám se krásně
Co všechno se může stát od této chvíle:
Od této chvíle:
Netrpím, ale učím se
Neprohrávám, ale vítězím
Nepláču, ale usmívám se
Nemluvím, ale vážím slova
Nezůstávám, ale směřuji výše
Neberu, ale zbavuji se tíže
Necituji druhé, ale sebe
Nespím, ale jsem ve střehu
Od této chvíle nejsem ta, co jsem
Od této chvíle měním taktiku
Nežiju podle směrnic nejdu za nosem
Nelezu okny, beru za kliku
Kdo byla jsem ta, co jsem byla
A kdo jsem teď a jaká budu
Jakej život jsem to žila
Jsme kapka v moři
Tříska v dubu.
Někdy mám takový zvláštní pocit, že...
Ještě existuje svět
Vychází slunce
V noci je tma a hned
Ještě žiju
Ještě se země točí
Ještě mám hnědý oči
Ještě mám svědomí
Ještě mi srdce buší
Ještě pracuje mi tělo
Ještě se smát umím
- tak to se ještě neumřelo
Muži, jehož jsem (snad) milovala...
Tak už je konec pane intelektuál
Byl jste pro mě jako král
I jako dítě byl jste
Jehož jsem chtěla chránit
A už je konec
Ani necítím ten sladkobolně
Opojný pocit jako kdysi
Cítívala jsem z konců
Tak už je konec milý muži
Jehož jsem kdysi milovala
Snad kvůli stejným pocitům studu
Snad kvůli neschopnosti zažít s ním nudu
Myšlenkám
Insigtu
Co se to vlastně stalo
Je konec můj nejdražší
Jsou na světě ženy pro Vás
Neposkvrněné a inteligentnější
Než byla jsem - jsou milionkrát
Lepší jednu znám
Byla jsem vetřelcem vašeho vztahu
Je konec
To nebolí
Básně, jež jsou psány pro člověka, který je pro mě dodnes hádankou
Jsi pro mě enigmou
Záhadou vzorce X
S velkou neznámou
Tak trošku neřešitelnou
Můj rozum na to nestačí
Žijeme v jiných dimenzích
Půjdeme spolu do nebe
Třináctá komnato v lidské podobě
----------------------------------------
Neříkej, že nechceš
A ty to neděláš ptám
Se tě na souboj vyzývám
V žilách víc magie, než krve
Kde jsi Ó chodící pevnosti
Můj cíli jasně přede mnou
Můj nedobytný
Kde jsi chci tě vidět
Slyšet a dotýkat se tvých hradeb
Nejde se toho zbavit
Ulpívá to na mně
Jako na medu peří
Sama se s tebou miluju po nocích
A přitom v pekle hořím...
----------------------------------------------------
Panenko skákavá jak já chci tě
Chtíč mě chytá ve své sítě
Nedozvíš se o tom jak bych tě chtěla
Svazuje mě chtivost těla
Přes měsíc už spoutává
Umírám touhou, panenko skákavá!
Celý svět bych dala ještě
Za jeden polibků lehounkej
Jak kapka deště
Stydlivě něžnej
Za jedno objetí!
Ne neplačte dojetím
Krev se mi vaří v cévách
Mozek už dávnou nemyslí
Umírám touhou
Plácám nesmysly
Ve všech větách
Jen chvíli pouhou
Mít tě
Jak nestydaté jsou ty chtivosti sítě
Mé tělo sálá smyslů zbaveno
Už není je spáleno
Na prach
Můj Bože jak chci tě!
---------------------------------------
TO TY MĚ JEŠTĚ DRŽÍŠ
ABYCH NEUPADLA
DÍK TOBĚ JSEM NAŽIVU
MOŽNÁ TO ANI NEVÍŠ
JSEM VÍLA PADLÁ
A JE TO K PODIVU
DÍK TOBĚ VÍM ŽE JSEM
DÍK TOBĚ MILUJU
A TOUŽÍM - CHCI TĚ-
KAŽDOU NOCÍ
SE TISKNU K PEŘINÁM
LÍBÁM POVLAKY JAK SMĚŠNĚ
MÉ RTY HOŘÍCÍ A
TĚLO KLESÁ K VÝŠINÁM
NĚKAM SE PROPADÁ
JEDEN TVŮJ POHLED
JE VÍC NEŽ TISÍC DOTYKŮ
OD JINÝCH MUŽŮ
JEDEN TVŮJ DOTYK...
TAJU JAK LED
NA SAHAŘE
KVETU JAK FIALKA
NA JAŘE
ČARUJU PO NOCÍCH
NENÍ MI POMOCI
ŽHNU A PLANU
A TĚLO HOŘÍ
KDYŽ K RÁNU VSTANU
SNY SE MI BOŘÍ
O´ TY TU NEJSI
PŘESTO VŠAK CÍTÍM
TVŮJ DECH I TEP
SAMA LAPÁM PO DECH
SVĚT SE TOČÍ
LEŽÍM NA ZÁDECH
TO TY MĚ DRŽÍŠ
ABYCH NEUPADLA
----------------------------------------------------------
Tvárná jak plastelína
Pořád jsem stejná
Pokaždé jiná
Budu takovou
Jak mě budeš chtít
Něžnou květinou
Z mého kalicha pít
Nebo budu oduševnělá intelektuální diva
Nebo holka do nepohody
Co nezná svody
Či intelektuální lejdy
Co vstává po třetí
Nebalí strejdy
Nebo snad matku od dětí
Bys chtěl
na jakou ženu jsi zapomněl
Každou můžu být
Budu jaká budeš chtít
-----------------------------------------------------
Tanec v temnotách
Tanec ve mně
Pořád ještě chci tě
Nezní to tak temně
Myslím na tebe a chci tě
Objímat vášnivě a něžně
Celou svou bytostí
Celým tělem svým
Myslím na tebe a chci tě
(Už vlastně vůbec nemyslím)
Tak jak to není běžné
V tento den svou láskou pohostit
Dám ti co mám
Tu nejněžnější něhu a
Myslím na tebe a chci tě
Tu mít s tebou být a dívat se
Ti do očí držet svoje ruce
Ve tvých dlaních
Roztávám jak vločka sněhu když
Myslím na tebe a chci tě
Toužím hořím bolestně planu tak
Už nemůžu myslet kdo jsem vlastně
Sežhnuta na popel jsem v jednom plameni a
Myslím na tebe a chci tě
Na nebi zvláštní znamení
Vpita ve stěnách ve svém bytě
Pod nohama vesmír nad hlavou země
Nevím čí jsem když
Myslím na tebe a chci tě
-----------------------------------------------------------
Neříkej mi prosím ne
Alespoň ne dnes
Kdo ví co se stane
Svět si dál žije
Ač tu chcíp pes
Když řekneš ano
Dostaneš vše, co kdy chtěl
Odhalím ti tajemství světa
Věci na něž jsi dávno zapomněl
Stačí jedno slovo jedna věta
Nemusíš to nahlas říkat
Ne, nechci tě nutit
Můžeš jít kam chceš
Dávám ti svobodu
Jdi třeba za velkou vodu
Opusť mě
Zlom mi srdce
Miliónkrát zlomené
Má láska je hrob můj i můj štít
Já dávno mrtvá jsem
Chci jenom žít
Já jsem pevnost nedobytná
Jen víla éterická)
Ty víš že myslím
Jak vidět tebe
Stále věřím lžím
Jimiž opíjím
Sama sebe
Něco se ve mně zlomilo
Už před časem
Nejsem ta co byla jsem
Země se pohnula
Slunce na zem spadlo
Já se v té chvíli změnila
Ztratila jsem i to málo
Ale v tu chvíli
Tisíc dveří se otevřelo
Mnoho příležitostí
Začala jsem žít
Proměněná tím neštěstím
Už nejsem stejná
Už nejsem stejná
Ale bez tebe
Umírám
Má láska je hrob můj
I můj štít
Ne ještě neumírám
Teď začínám žít
(Tomu samému o rok později)
Můj drahý maličký
Můj malý šmudlánku
Lovíš si samičky
Co mají korunku
Lámeš jim srdíčka
Ničíš jim dušičky
Chudinky ubohý
Šmudlánku maličký
Můj malý kocourku
Já nejsem princezna
A nemám korunku
Myšáčku, šmudlíčku
Mé srdce nehoří
Pro tvojí tvářičku
Svět se mi neboří
Pro tvoje ručičky
Děťátko rozmilé
Šmudlánku maličký
Pročpak jsi takový
Bejbátko zlobivý
Však se ti to vymstí
Broučánku myšáčku
Není ti rovno
Láska jde na dračku
Jak spáchlý hovno
-------------------------------------------------------------
Splním všechna tvá tajná přání
Budem spolu do svítání
Bude to ta nejkrásnější noc
Nikdo ti nepřijde na pomoc
A pak budeš tiše s nožem ve svém břiše
Cirilla