Umíráš

Umíráš a všem je to lhostejno,
však co můžeš čekat od lidí?
vždyť všechno vyjde nastejno,
ale do Tebe nikdo nevidí!

Umíráš a oni slyšeli jen slova,
viděli Tvůj úsměv, Tvou tvář,
a i když jim je řekneš znova,
budou čekat úsměv a duše zář.

Umíráš a oni se Ti smějí,
jsi jeden konec společnosti,
ale oni prostě navždy chtějí,
zůstat v pitomé netečnosti.

Umíráš - teď odděl tělo a duši,
voláš slova, písmenka a pocity,
a odpověď? "Ó, jak Ti to sluší!"
Zemři a nech chcípnout necity.

Umíráš, protože pochopení,
ta vlastnost o které jsi snila,
tu nebylo, nebude a prostě není
na tohle jsi právě narazila.

Umíráš, se stříkačkou v žíle,
umíráš plná vlastních slz,
umíráš během krátké chvíle,
a úsměv na rtech právě zmrz.

ILUNaxiel