Polemika o lásce

Miluju slabý déšť,
padající do země,
vnímám všemi smysly,
kapky spadéné blízko mě,
jejich vůni.

Zapomínám na bolest,
jenž skličuje mne,
na okamžiky utrpení,
prožité v mně,
hluboko v mém srdci.

Alespoň na chvíli,
nevnímám pravdu,
nevěřím na víly,
nemám rád srandu,
umíram.

Věřím jen na smrt,
bolest a utrpení,
z lásky nic jiného,
ani nikdy není,
už nevěřím.

V masce přítulné,
vleze vám pod kůži,
děláte blbosti,
běháte za růží,
brzo zvadne.

Bolest pak veliká,
tak intensivní,
ať život už dotiká,
se modlím k Bohu,
kajícně.

Pak přijde anděl,
nabídne lásku,
já ji vezmu,
dostanu krásku,
přenádhernou.

Kráska je moje,
bolesti pryč,
láska je nádherná,
k životu klíč,
zlatavý.

Kráska časem neví,
co vlastně dělat,
nemá se ráda,
chce skoncovat,
nenávidí se.

Jediná zábrana,
jsem jenom já,
strach je záchrana,
miluje mě,
co nadělat.

Bez ní nechci,
ani chvíli žít,
ale trpím s ní,
čekám,že začne,
zase trochu mžít.

Miluju lehký déšť,
padající na povrch,
zametající stopy,
všech špatných vloh,
zamilovanosti.

miras