Malá mořská víla

Jabloň je v růžovém,
třešeň šla za nevěstu,
já vzadu za domem
zbytečně hledám další cestu...
Nikam už nevede
a jenom pampelišky kvetou,
zas bude neděle
a mě podzimní deště smetou.
Tráva je svěžest kosích písní
a rozkvetlé jaro neví, co dřív,
mě jen černočerné myšlenky trýzní,
v mém srdci stále leží chladný sníh...
Potok už bez ledových šatů
zdobí se zlatem prvních blatouchů,
já temným tunelem dál šlapu
a sebou vláčím tisíc marných snů...
Slunce už zapadá
a fialové mraky zespod barví dočervena,
do tmy se propadám
a nechci, aby mě šel někdo hledat...
Tiše se rozplynu
a zmizím těsně před létem,
jen pouhou vteřinu
a moře s ránem rozkvete...

Sasanka