Výkřik do prázdna

Bolest zas obléká černý háv chystajíc se k boji
volání o pomoc, výkřiky do tmy, do ticha....
nikdo neodpoví.
Celý svět, celý vesmír i Bůh mlčí
a ve mne smutek zapustil kořeny,
části mého rozbitého já,
jak hladová smečka vlčí
trhá a rve mou duši na kusy,
až leží krvavá a téměř bez života, bez ceny.
Bolavá, hladová, roztoužená do noci zírám,
smiřujíc se s jistotou,
že ač ležím u pramene,
žízní zmírám
obklopena samotou.

Sardelka