Příprava Tvého konce

Jednou až přes víčka slz proud se přeleje,
utopí rety Tvé ve slané chuti,
srdce mé poprvé šťastně se usměje,
radostně vykročíc vstříc vlastní smrti.

V mysli, jíž pohltí ohnivý proud,
naděje veškeré hřmotně se zhroutí,
z veškerých lásek Tvých zbude jen troud,
pak budou oči mé radostně žhnouti.

Zlomená smutkem klesneš v mé rámě,
schoulená v uzlíček znavených žil,
podobna děsivé záhrobní dámě,
kterouž sám ďábel si vyvolil.

Nežně Tvé spánky líbati budu,
až z pod ňader krev Ti poteče…
- -
Zbavil jsem, lásko, Tě krutého trudu,
jenž s životem z těla uteče.

Mrtvou pak položím na černé máry
a v ďábelské vášni zulíbám,
celé Tvé tělo obložím dary,
s nejčistší láskou ve hrob dám.

Domitius Nero