Samota & Strach z budoucnosti

Poslední list snesl se k zemi
a první vločka z nebe spadla,
v mých očích ale radost není
a růže v mém srdci dávno zvadla.

Srdce prázdné, nemožno citu,
ostré trny svírají ho a bodají
jako žal a smutek za úsvitu,
co schovává ve tmě se potaji.

Naděje, šance – dávno zmizely.
Co bude dál, kam vede cesta života?
Já neznám slovo „miluji“.
Snad zbývá mi poslední minuta.

Údery hodin linou se tmou,
Dvanáctá právě teď odbila.
Žádný anděl nestojí však nade mnou,
ve kterého jsem tolik věřila.

Právě teď nastal ten čas,
kdy duše z mého nitra odchází
a já slyším ten temný hlas,
co říká: „Pojď, bude konec nesnází“.

Proč, ptá se každý člověk,
proč, ptá se i dítě,
nevím, odpovídá člověk,
nevím, odpovídá dítě…

Petra