Neumím

Neumím Tě nenávidět,
neumím Tě trestat,
neumím Ti nezávidět,
a vím, že nemohu přestat.

Neumím zhášet svíčky,
nechci hrát falešné hry,
a za Tvými víčky,
jako by byly kry.

Neumím teď zapomínat,
nejsem chopen snít,
možná jsem měl více vnímat,
a více s Tebou být.

Dlaně jsou teď plné deště,
křídla pohaslá jsou,
já to chci zažít ještě,
máš myšlenku nejasnou.

Vyrvala's mi srdce z těla,
přetrhala křehké žíly,
kdo ví, zda jsi tohle chtěla,
teď mi docházejí síly.

Oči upřené do země,
pláč teď střídá slzy,
a Ty jsi teď beze mne,
a já sám budu brzy.

Zhasněte, prosím, světla věčná,
nechte mrtvým den,
neboť tato byla nekonečná,
a nebyl to jen sen.

ILUNaxiel