Naděje?
Proč štěstí pomíjí,
proč sklo se rozbíjí
na kousíčky?
Třeba jednou pochopím,
úsměvem tvář ozdobím
a pod víčky
schovám něžných slůvek pár,
ta v mojí duši suchopár
změní v říčky,
které čelo ochladí,
mou bolest pevně spoutají
a ztratí klíčky...
Sasanka