Básnička od Heywooda

Všechny řeky slily se v moře úzkosti,
v něm zmizely lásky, štěstí i naděje
a jen blázen je schopen radosti.

Děsivě krásné je peklo na zemi,
hladina odráží měsíční svit,
vítr již nechce vlnami být.

Co to jen ruší tu krajinu poklidnou?
Ve vodě člověk si dovolil být!
Proboha - vždyť on chtěl jen žít ...

Zatímco uběhly tisíce let,
přemnoho trápení již poznal svět,
slavík již přestal svou píseň pět,
života dávno uvadl květ.

Heywood