Podivné hry

Cesta do modré temnoty,
modrá voda a modré nebe,
však srdce plná samoty,
jako mráz v té modré zebe.

Podivní lidé a divnější věci,
smutné lásky a zvláštní hry,
samá slova a všude jen kecy,
ústa plná, ale v srdci jen kry.

Strážní andělé ze stříbra a ledu,
hledající kousky bílé záře,
naleznou tu jen kapky jedu,
prázdné city a mrtvé tváře.

Hřbitovů v každém z lidí,
bys našla možná tisíce,
však jen málokdo tam vidí,
ubíhající roky, dny i měsíce.

Zetlelé a shnilé cáry citů,
co odhodili rádi velice,
pak celý den bez pocitů,
se povalují v prachu ulice.

Jak loutky na provázku,
je naučili cosi hrát,
a tak se snaží hrát lásku,
a nevědí, že srdce umí hřát.

ILUNaxiel