Touha

Myslím, že znáš chvíle,
kdy samota uprostřed davu,
kdy samota v pustině,
kdy samota v samotě
jitří a rozpaluje hlavu
touhou.
Touhou po životě, svobodě,
lásce, kráse, čistotě, krvi,
jež roznítí oheň a žár,
zahřeje zkřehlé tělo,
spálí každý stupidní svár.

Kdy poslechneš démony cos stvořil zpřetrháš vlastnoručně ukovaná pouta, ušlapeš dav kterému ses dvořil, stádo ovcí jež hnalo tě do kouta.
Stádo kde každý jen sám sebe vidí ve svém samolibém chtíči, ješitnosti, pýše, za své pravé přednosti se stydí, pod vahou vlastní důležitosti sotva dýše.
Nevidí peklo hladově otvírajíc chřtán, necítí plameny, pach spálené kůže nechápou, že na vlastní hrob, pěstují si černé růže.
Až to dokážeš anděli, spáso moje
prosím nezapomeň na mě,
zachraň moji duši, utiš nepokoje
a otevři oči všem kdo uvniř chtějí, ať nezahynem v beznaději.

Sardelka