Slůně stůně

Mé srdce je prázdné,
jak studený kámen,
nechci aby v mém věku,
byl se mnou ámen

Trápím se trápím,
a nevím jak z toho,
opravdu už nevím,
co by mi pomohlo

Je mi smutno po lásce,
připadá mi, že u nebude šance,
jak vyjádřit k Jitce svůj cit,
už ji nikdy nebudu vedle sebe mít

Skončilo to tak rychle,
jako to začalo,
teď již lituji,
že mě to potkalo

Říká se,
že láska je lék,
bez ní se život vleče,
jako šnek

Já nechci se trápit,
chci žít vesele,
a nechci přitom holku,
která chce jít JEN DO POSTELE

Nemůžu zapomenout,
na její vlastnosti,
píši tuhle báseň,
z mojí velké marnosti
a z lásky k ní samotné,
Jity, srdce z tebe mám zlomené

Vždycky se snažím,
být na všechny hodný,
a přitom je život na mne,
takhle hnusně podlý,
snažím se ho žít,
tak jak jde den za dnem,
doufám že to neskončí,
hodně tvrdým pádem,
chci znovu stát na pevné půdě,
a slyšet od své dívky:
"Rati, si moje sluně...."

Rates