Růže
Pod víčky slzy, na řasách sníh,
ze rtů nám navždy vymizel smích.
A ze Světa Sluneční zmizela zář,
to Osud nám svoji ukázal tvář.
Hodina pravdy je hodinou bolesti,
týdny žalu za minuty radosti.
A Svět je pustý a život cenu nemá,
i když jsme spolu, jeden druhého hledá.
V očích máš stíny a v zádech strach,
zelená tráva mění se v prach.
Nikomu, ničemu a v nic nevěříš,
duši svou schováváš, nepřijdeš blíž.
Leč za sklem růže vonný květ,
neucítíš zavonět !!!
Ruth***