Andělské slzy

Nenávist s příchutí lásky,
ta přidělává jen vrásky.
Zoufalství mísí se v beznaděj,
blbci Ti vždycinky poraděj.
Samota v samotě uvnitř sebe,
a slunce v temnotě tiše zebe.
Život sloučený se smrtí,
však koho se dotkne úmrtí?
Slzy vytoužené, slzy prokleté,
křídla bílá a city semleté.
Cit je cit, slova prázdná jsou,
řekni mi tu myšlenku nejasnou.
Doteky dlaně, choulení v objetí,
proč držíš city zavřené v zajetí?
Výčitky svědomí, černé jak zeď,
mrtvé je vědomí a co přijde teď?
Zemřeli andělé padlí na zem?
Jsem tedy opravdu živý blázen?
Cesta, křižovatka a dotek tváří,
otoč se a uvidíš, jak světlo září.
Kéž by tu byla ta injekce poslední,
nebyl by měsíc, ni slunce polední.
Utéct pryč, nechat tělo zemi,
vědět, že ten sen - nezdál se mi (?).

ILUNaxiel