Bezejmenná
Stane-li život Tvůj kratším se mého,
mysl mou zachvátí přeteskný žal.
Veselý půjdu však v den pohřbu Tvého,
jako bych Tebe si za ženu bral.
- -
V kostele bojácně půjdu k Tvé rakvi,
kde poprvé na rty Tvé polibek dám,
za ňadra drahokam, - tělo Tvé zaskví
se, jak v jarním slunci bílý chrám!
Domitius Nero