Ublížení

V porcelánu citů slon se ocitá
Bolest s sebou přináší,
Jak pistole nabitá,
Když vystřelíš náboj,
Bolí Tě, že prostřelíš nevěstě závoj?

Skrz závoj proletí střela do srdce,
Ublíží citům, potrápí duši..
Avšak to srdce stále buší.
Kolikrát se tohle musí stát
Aby to srdce navždy šlo spát?

Kolik bolesti je schopen snést člověk
Dokud to navždy nevzdá?
Kdo dá Ti odpověď na tohle?
"Nikdo," odpoví Ti hvězda.

Světýlka na obloze do noci září
Ty po své cestě jdeš se smutnou tváří.
Ptáš se sebe sám, proč je Tvé nebe
Stále tak černé, proč bolí to, proč zebe.

Proč slunce uniklo, před Tvou náručí
Co že jsi udělal,že musí to tak být...
Kde najít v tomhle světě lásku, ptáš se.
A ta, co může za bolest... ta také pláče.

Bluie