Odchod

Dlouhé noci bez svítání
po ránu unavená z milování
osud si jen tiše píše
že ráno vstanu a budu zas žít
a že pokoj od života nebudu (nechci?) mít
Pod postelí lovím kapky mých hříchů
tiše odlamuji, otupuji svou pýchu
Jak korálky na zemi cinkají ztracená slova:
Ne, odejdi, možná, znova...
Navlíkám ta slůvka na nitku blízkosti
doufajíc, že ten člověk vedle mě zbaví úzkosti
Chce mi pomoct, zbavit trápení
jenže já mu mizím, dřív, než se rozední
Mizím i se svým stínem, trápením...
a když mě nebudeš hledat, tak to asi ocením

No tak si běž
a doufej, že si pomůžeš
jen prosím, na chvíli se otoč
a zkus mi na chvíli, aspoň tvrdit
že kvůli mě, nemůžeš...

Můžu se snažit, můžu ti lhát
můžu se tvářit, aby na mě nebylo nic znát
Ale ty víš, že pravda je zlato ryzí
a taky víš, jak mě neupřímnost mrzí.

Zapři se, já pravdu nechci vidět, znát,
když lásku nejsi schopna přijmout
pojď zkusit si na ni aspoň hrát
a možná jí pak zkusíš podlehnout...

dakkhe