Báseň bez konce

Já chtěl bych city zpátky
však mám pocit, že vrátili se do pohádky.
Ta pohádka náhle skončila
a jen bolest po sobě nechala.
Šťastný jsem byl a chci býti dál
proč jsi mi to bože vzal?
Proč matku mou trápíš jen
to přijde mi jak zlý sen.
Já bolest a samotu cítím stále
ta loď svobody a krásy pluje dále.
Ne, já nechci už žít tak
na srdci mít ten hnusný plak.
Já srdce své chci dát v plén
bože prosím, jen mě změň.
Změň mou duši, změn mé srdce
snad zasloužím si to přece.
Ach bože dej jí lásku
ať vidí také lásky krásu.
Změna je život, změna je den
změna je jak slizký hlen.
Za okny školy se stmívá
noc se žene jako klisna divá.
Tma je smutná, tma je zlá
tmu do duše chceš mi dát.
I cesta může být cíl
já cestou života chci s tebou jít.
Chci jít a smát se
tak jako v pohádce.
Chci lásku dát a lásku mít
bože nech mě v klidu žít.
Pusť mě do luk plných květů
zbav mě na štěstí zmetků.
Chcí mít trávu mezi prsty
né mít ruku v pěsti.
Já mám věci v duši
které málokdo tuší.
Napsal jsem zmatených věcí už moc
však nepřestanu dokud nebudu mít dost!

Addikos Hippos