Samota

Proklet jsem a mé prokletí je samota.
Smuten jsem, můj smutek je zlá nota.
Živ jsem,však žít neumím,
sám jsem,a jinak to nevidím.

Mé srdce je stále prázdné,
však netuším kde to vázne,
proč nemůžu milovat?
Proč se nechce Bůh nade mnou smilovat?

Jen chci aby byla láska v mém srdci,
to toho tolik nechci přeci!
Nebo toho snad chci moc?
Tak smím milovat,a když ne, proč?

Kdo zkusí rozveselit mou duši?
Kdo jaké zažívám utrpení tuší?
Kdo mi pomůže se přestat mučit,
a začne mě lásce učit?

V mém srdci je stále prázdnota,
má duše je stále prokletá,
má mysl v lásku nevěří,
však až ji zažije, tak uvěří.

Píši, ač nemám v hlavě slova,
tyto verše bych napsal znova,
tato báseň je o mém utrpení,
tak kdo můj osud navždy změní?

Smrtihlav