Večernice

V Tvých očích se zračí černá svíce,
plamínek křehký, smutek a pláč,
snad můžem jít ten krůček více,
avšak Ty se ptáš proč a nač.

V zemi leží chladná, mrtvá těla,
jejichž srdce před citem zkameněla.

Láska je jako sluneční zatmění,
kterým jsi nás zahalila,
já věřil, že se tohle nezmění,
snad jsi jí, prosím, nezabila

Studené nebe plné sněhu,
city zbavené krásných slov,
já chtěl cítit v srdci něhu,
a teď prosím, zavřete hrob!

Ten cit je stále a přesto není,
srdce mé zemři, už nechci to znát,
ten cit tu je, jen v Tobě není,
nechci už plakat, neumím se smát!

Láska je jako Večernice,
zmírající uvnitř duší,
asi mělo jí být něco více,
smrt osamělým sluší.
asi mělo jí být něco více,
smrt osamělým sluší.

ILUNaxiel