Pramen života
Trochu jsem se bála, ale klid jenž z něj vyzařoval uklidňoval mou ztrápenou duši. Pocítila jsem, že jsem došla konce, že se musím rozhodnout hned jinak vše bude jinak.
"Nemohu čekat, tak pojď už.", úzkostlivě naléhal. Bála jsem se udělat ten první krok do neznáma, ač jsem věděla, že pak mohu létat. "Prosím...", šeptal starostlivě a jím nabízená ruka se vzdalovala od té mé a jeho postava se postupně ztrácela v mlze. "Pospěš, ať nepromeškáš...", připomínal a spolu se mnou se třásl prožívajíc můj osud. "Spolu můžeme vymazat Tvé vzpomínky na minulost, která Tě tolik tíží. Věř mi a uchop mou ruku.", sliboval.
Podlehla jsem.
Jemná kůže na zápěstí se pomalu rozvírá pod lesknoucím se ostří žiletky. Něha s jakou se snoubí s hřejivou krví je neskutečná, chladný kov a teplý pramen. Pramen života. Pramen všeho krásného a jemného. Pramen zla a utrpení. Pramen nespravedlnosti na nás konaných. Pramen hříchu našeho svědomí. Vysychající pramen. Pramen spravedlnosti. Pramen poražených. Pustit si žilou a odplavit to zlé a špatně, co nás trápí. Ponechat jen to krásné pro co chceme žít. Jen trochu a pak mávnout kouzelným proutkem a zacelit rány a žít svůj šťastný život. Život bez přetvářky, bolesti, zloby, násilí a beznaděje. S každou krůpějí z těla uniká kousek toho, co nás dusilo a nenechalo Žít. Kaluž pod zápěstím se zvětšuje, maluje na zemi abstraktní obrazce, ve kterých jen blázen hledá smysl.
S každou krůpějí krve, která s sebou nese kousek toho zla spáchaného mnou nebo na mě, cítím se volněji a lehčeji. S každou tou krůpějí stávám se šťastnějším člověkem a toužím žít. Ještě pár kapiček, chci být čistým člověkem, bez jediné černé skvrnky. Neprozřetelně prodlužuji rýhu na zápěstí a krev se valí v mocných proudech. Kromě úlevy ale cítím ještě další pocit, slabost. Vím, že bych měla zastavit život, který uniká z mého těla, ale touha oprostit se od všeho zlého, co mě sužuje, je mocnější.
S hrůzou si uvědomuji dopad jednoho jediného kroku, který se zdál být tak bezpečným a vše řešícím.
Chtěla bych zastavit rozpínání té kaluže, ale její zvrásnění jistě naznačuje, že krev již zasychá a nová čerstvá krev chce tvořit své vlastní dílo.
Touha po smrti je pomíjivá, smrt nikoli...
A přijde noc po které není ráno a bude ne co dosud bylo ano...
Delphy