Poslední metro
Poslední metro. Nastoupíš do vagónu a díváš se na lidi kolem sebe. Skupinka tří dívek sedí na sedačce a pokud se podíváš hlouběji, je Ti jasné, že každá je úplně jiná. Vlastně jako v životě - nikdo není stejný. Zejména jedna z nich, ta nejvíce vlevo, upoutá Tvůj pohled. Proč? Protože je smutná. Proč vlastně Tvůj pohled poutají ty nejvíce smutné? Nevíš. Třeba je to prostě dané a nikdy to nezměníš.
Havraní vlasy semknuté do slušivého culíku, nejčernější oči na světě, ve tváři rysy po nádherném úsměvu, který možná skončil na některé z předchozích stanic, možná někde jinde... ...třeba ještě mnohem dříve. A to je škoda, protože ten úsměv musel být krásný; možná býval nejkrásnější na světě. Ale pokud si zrovna nepovídá s kamarádkou vedle sebe, která se tváří, že je jí všechno jedno (a přitom není, to je jasné), pak se v její tváři zračí jedna jediná věc: SMUTEK. Ale proboha, proč??? Odpověď je na první pohled jednoduchá "protože svět...," ale ne, vykašleme se na svět. Nemůžeme přeci všechno svádět na všechny. Celý svět přeci není stejný. "Tak vyprávěj, milá slečno," podíváš se na ní tiše a ona vytuší, že to není pohled, na který je zvyklá. A její oči vyprávějí celou řadu příběhů, které mají společnou jedinou věc: díky té její kráse neexistuje žádný kluk, který by jí dokázal nabídnout kamarádství. Každý chce více... ...tedy více v jeho pojetí světa, ale pro ní... ...pro ní v tomto směru neexistují slova "více" nebo "méně". A proto dochází k nedorozuměním. Ona chce kamaráda, se kterým by mohla probírat svůj život, sdílet své radosti a rozmělňovat své smutky... ...a přitom pokaždé potká někoho, kdo se tváří jako kamarád a když narazí na to, že nemá šanci být "něco více," plivne jí do tváře a tvrdou ranou jí srazí k zemi.
Proč? Proboha proč má tolik kluků tak strašně stupidní přístup? Proč se hodnotí něco jako "více" nebo "méně"? Není snad přátelství, tedy to nejčistší přátelství, takřka maximem? A co když je úplným maximem, za kterým už neexistuje nic víc? Ano, je to pravda... ...ale klučičí rozum velí něco úplně jiného: "je hezká = musí být má". A dost často tento pseudorozum nebere ohledy na to, co chce druhá strana. Ona je vlastně otázka, zda to všechno vůbec je možné nazývat rozumem... ...třeba je to něco úplně jiného. Třeba je to chtíč, třeba něco ještě více přízemního, ale skoro nikdy to není to, co hledá ona.
Kamarádství. Ano, pro mnoho kluků toto slovo znamená "konec všech nadějí" a následný "ústup z pozic," ale pánové, napadlo vás někdy, že dívky nejsou pevnosti, které by se měly dobývat válečnými zbraněmi? Napadlo vás, že ono slovo leckdy znamená více, než to, co jste si "přáli"? Ano, možná mi někdo namítne, že nemůže existovat vztah mezi mužem a ženou, aniž by se do toho nemontoval sex. Ale to říkají pouze ti, kterým nejde o nic jiného.... Přitom takové přátelství existovat MŮŽE a s velkou pravděpodobností bude takový vztah naplněn těmi nejupřímnějšími city... ...ovšem pouze za předpokladu, že kluci/muži dokáží akceptovat tento vztah jako zcela plnohodnotný. Ale skutečnost je jiná. Je možná dána geny, možná něčím jiným, ale... ...většina neumí přátelství přijmout. A to je chyba. Veliká chyba.
Do té doby, než se muži odnaučí žít v zásadách z pravěku, kdy prostě z principu musela být "nejhezčí samička" ulovena, bude existovat problém snad všech mezilidských vztahů. Je to pouze o tom, co je více a co je méně. Nepřipadá vám to nízké? Připadá? Pokud jste muž, pak asi umíte alespoň částečně přemýšlet. Jste-li žena/dívka, pak vypněte půlku mozku, potlačte své krásné emoce a přečtěte si to celé znovu. Pak možná pochopíte, proč se věci mají právě takto. Ale nepoužívejte celý rozum... ...protože jste dále a tudíž nikdy nepochopíte....
Ne, nesmutni, prosím, záhadná dívko z vagónu metra. Třeba budeš mít štěstí a potkáš někoho, komu řekneš "budeme kamarádi" a on to nevezme jako odmítnutí, ale naopak jako zájem o vztah, který má hluboký smysl. Hledej, prosím, protože ten úsměv, jehož rysy Ti zbyly ve tváři, musí být tak nádherný, že stojí bojovat za to, aby se opět rozzářil. Všichni nejsou stejní a třeba jednou poznáš... ...a já Ti budu držet palce.
PS: včera jsem přemýšlel nad tím, čím bych chtěl být, kdybych si mohl vybrat. Chtěl bych být dívkou, protože bych mohl mít city, které mi byly dány nyní, a nemusel bych si připadat jako že nezapadám do "své skupiny". Ale kdybych byl dívkou, musel bych se umět zamilovávat do kluků... ...a protože o nich vím, myslím, skutečně dost a dost, jsem přesvědčen o tom, že bych toto nedokázal. Kdybych tedy byl dívkou, chtěl bych být nejspíše lesbičkou. A teď si klidně lamte hlavu nad tím, co jsem vlastně zač.
ILUNaxiel