Provázky
Ona: no konečně, kdes byl tak dlouho? Musíš se ještě převléknout, takhle tam jít nemůžeš…
On: Já… Chtěl bych…
Ona: No co tam stojíš? Vyžehlila sem ti ten nový oblek, ale nejdřív ulož ten nákup…
On: Víš… chtěl bych…
Ona: Sehnal’s všechno? No co tam stále stojíš? Takhle to nestihnem. Posloucháš mě vůbec?
On: Jo, poslouchám, ale víš…
Ona: Tak dělej něco už… A mluvila sem v práci s Jiřinou, to auto nám prodaj.
On (zakřičí): Nepůjdu tam!!!
Ona(cukne sebou): Cože? Říkal’s něco?
On(už klidněji): Říkal jsem,že tam nepůjdu. Nepůjdu, rozumíš?
Ona: Jo… vlastně ne… stalo se ti něco? Není ti dobře?
On: Ne, nic mi není, prostě tam nechci.
Ona: Cožeeee? Zbláznil ses?
On: Možná… možná jsem právě dostal rozum…
Ona: Co to blábolíš prosím tě? Víš jaký má vliv? Co pro nás může udělat? Chce to jen být milý.
On: Ale já nechci… nepotřebuji…
Ona: Nepotřebuješ? Nechceš? Zbláznil si se?
On:Nic nechápeš, myslíš si, že víš, jak funguje svět a máš vše v rukou, ale nic nechápeš.
Ona: Jo a ty ses ten nejchytřejší,že? Máš lepší nápad, jak získat to místo?
On: Nejde o to místo.
Ona: Tak o co jde? O co ti vlastně jde? A převlékej se konečně.
On: Jde mi o mě, o tebe a vlastně i o nás.
Ona: Tak jestli ti jde o nás, tak sebou hoď, začínáš mě pěkně štvát.
On: A zajímá tě vůbec,co chci já? Že mě třeba baví práce, co mám teď a nechci být vděčný tvým kamarádíčkům?
Ona: (pohrdavě) Jakýpak vděčný? On dobře ví, proč to dělá a nedělej si iluze,že kvůli tobě. To otec, ten umí tahat za nitky.
On: (ironicky) To je ta nejlepší kvalifikace,že.
Ona: No jasně, o to přece jde, umět tahat za provázky. Víš-li, kde zatáhnout, máš všechno, co chceš.
On: Štěstí?
Ona: Co je štěstí? Štěstí je mít a máš-li známé, máš všechno, nač si vzpomeneš.
On (šeptem): Taky sem si to kdysi myslel.
Ona: Všechno je o lidech, rozumíš?
On: (šeptem)Ano, o lidech, ne o loutkách.
Ona: Něco dáš, něco dostaneš…
On (šeptem): A sebe ztratíš….
Ona: Všechno je kšeft, celý život je o tom nejmíň dát a nejvíc dostat,chápeš?
On: (šeptem) A co když ne?
Ona: Tak oblékneš se konečně? A co si to stále drmolíš?
On: Štěstí je být!
Ona: Co? Co to je za blbost prosím tě? Jak to myslíš?
On: Nevím jestli to dokáži, kdysi sem to věděl, kdysi, než jsem tě potkal. Věděl jsem, co chci, věděl sem, proč žiji. Teď nevím nic. Vlastně vím.
Ona: Co víš?
On: Nechci být loutkou, chci dělat,co chci já, ne co chceš ty a jestli mě máš ráda,tak to snad pochopíš.
Ona: Dobře a co teda chceš?
On: Nevím.
Ona: Nevíš, no vidíš, tak se obleč a jdeme. Věř mi, vím co je pro tebe dobré, pro nás pro oba.
On:Loutka nemůže mít ráda
Ona:Cos říkal? Jo tak, tak ty mě nemáš rád, jo? Po tom všem, co sem pro tebe udělala…
On:Pro sebe…
Ona:Co? Po tom všem, co sem pro tebe udělala, mě nemáš rád,jo? V tom je nějaká slečinka,co?
On: Ne, není, jen…
Ona: Tak co? Máš mě rád nebo ne?
On: Ano… ne… já vlastně nevím…možná sem měl, kdysi,ale teď…
Ona: Co teď? Byl’s obyčejná nula, když jsem tě poznala a teď?
On: Teď jsem loutka
Ona: Co máš stále s tou loutkou prosím tě? Zavolám taxíka, jinak už to nestihnem.
On: Řekl jsem, že nikam nejedu…
Ona: Ale proč? Vysvětli mi proč?
On: Protože nechci být loutka, ani jeho a ani tvoje, chci být sám sebou.
Ona: A to jako že nikoho nepotřebuješ? Že všechno zvládneš sám?
On: Potřebuji najít sám sebe, začít znova a jestli to nechápeš, tak…
Ona:Tak co? Chceš odejít?
On: Tak nevím… Jen nechci být loutka, všechno začalo, když sem tě chtěl mít.
Ona:Už nechceš?
On: Ne, chtěl sem tě a tak sem dělal, co si chtěla ty.
Ona: No a? Máš mě přece rád?
On: Nemám, loutka nemůže mít ráda, ztratil sem sám sebe, vodíš si mne na provázcích. Jediné, co chci, je svoboda.
Ona: Chceš svobodu? Máš ji mít. Jdi… jdi si… co tu ještě stojíš? Nic ti tu nepatří, nemysli, že si něco odneseš.
On: Třeba… možná…chtěl bych, abys to pochopila.
Ona: Nechápu to, nerozumím ti, chceš odejít s jednou taškou na ulici? A víc ti nedám! Přijít o byt? O dobrý kšeft? Naši by nám zaplatili to auto. Chceš přijít o člověka,co se o tebe stará? Ne, to vážně nechápu. Co teda chceš?
On: Tak znova…Chci být a ne mít. Chci lidem kolem sebe hledět do očí, nevodit a nebýt voděn. Chci znovu nalézt co chci.
Ona: Víš co? Jdi… vypadni… zmiz…si nula, obyčejná nula… nepotřebuji tě…mohu mít koho chci…
On:Nemůžeš, nikoho nemůžeš mít. Z každého ti zbude jen loutka, tvoje nebo tvého otce.
Ona: Na tátu nešahej, ten to někam dotáhl a ty? Jsi nula,rozumíš?
On: Když myslíš… víš co, já si jdu sbalit.
Ona:Tak jdi… jdi si… nepotřebuji tě…
On (na odchodu): Zůstaneš sama.
Ona: Já? Zbláznil ses? Ty budeš sám, seš nula a nikoho nezajímáš.
On: A kdo zajímá tebe? Jen ty sama.
Ona (hystericky): Vypadni už. Úplně ses zbláznil.
On (smutně): Sbohem
Přeslička