Radost (Re: Smutek )

Můžeme se cítít smutně, ale uvnitř naší duše je Radost. Je jako rostlinka prorůstající svými kořínky do všech částí našeho já. Je to světlo, které nás provází životem.
Radost způsobuje, že se cítíme jako malé dítě. Nevnímáme gravitaci, nic nám nebrání, neznáme chlad ani samotu a toužíme prozkoumat vše kolem. Není nic, co by nám zabránilo zkoumat dál a dál, rozhlížet se, poznávat. A to nás děla státe radostnější a prosvícenější.
A rostlinka v naší duši roste a kvete a kořeny se zapouštějí hloub a hloub a radost se stává čím dál pevnější součástí našeho já. Oživuje a prosvětluje naše bytí a ve chvílích bolesti a nepochopení utíkáme do jejích zelených větví a nalézáme tam pokoj.
Občas se marně snažíme kol sebe zahlédnout i jen paprsek slunce, utápíme se ve tmě a ztrácíme se vprostřed stínů, ale pak pohlédnem dovnitř sebe a naleznem tam třeba jen malinkou jiskřičku zářící víc než největší hvězda.
A pak už jsou jen dvě možnosti. Vzít jiskřičku do dlaně a jít s ní do světa stínů a koukat, jak prosvěcuje temnotu, jak dává sílu druhým a jak z maličké jiskřičky roste veliké světlo.
Druhou možností je podlehnout vědomí stínů, nechat jiskřičku uhasnout a sám se stát stínem bloudícím temným světem. Rostlinka radosti pak bez jiskřičky zvadne a přestane v nás žít.
Ale vždy zůstává naděje, že kolem půjde někdo s radostí na dlani a světlo se vrátí do naší duše...

Přeslička