Zra z/n ena....

22.říjen 2002

BUM! Vysla rana. Podlamuji se kolena a bezvladne telo pada k podlaze...Na niz se vytvari stale mensi a mensi stin, ktery v nekonecnem mziku splyne s mrtvym telem. Usta tise libaji chladnou zen, ktera jako jedina dava zachytny bod, nez se propadne do hlubin vesmiru. Je to nekonecny pad...
Otevrene oci zraci zal, uzkost a taky strach. Strach ze smrti! Jak jsem se bala, se uz nikdo nedozvi. Tohle tajemstvi si s sebou vezmu do hrobu.
Ano, je to me telo.Jez tady lezi bez jedine znamky zivota, uprostred pokoje. Ale neco v tom pokoji prebyva. Uz vim, je to krev. Moje krev. Tohle vsechno znam z lacinych Americkych filmu.
Tohle vsechno jen diky jedne kulce raze 9mm. Kterou vidim prvne ve svem zivote.(Moment, vzdyt preci neziji..!)
Pomalu prichazi nekonecne dlouhy tunel. bile svetlo...Odkud to ti fimari jen znaji???
Neco, co kdysi zajistovalo mysleni, mysleni, ciy, tu ted lezi bez jedine znamky zivota. Cekam. Nemam poneti o case, myslim, ze ho ubehlo celkem dost. Nikde zadna tma, nikdo zadne svetlo. Stala ta sama mistnost s timtyz prazdnym telem uprostred mistnosti.
Mam ted cas, spoustu casu. Co s nim? Vyuziji ho a porozhlednu se kolem. Ne! Citim se unavena, strasne unavena. Jenze-jak se spi bez tela?

Visnery