| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 4.listopad 2003 18:53:26 |
| Předmět: To: Nekdo je nikdo (a potažmo i MiB) |
Ahoj,
doufám, že tento příspěvek nepíšu zbytečně :) Tedy doufám, že si jej alespoň přečteš a nezavrhneš bez zamyšlení ;)
Budu reagovat postupně na jednotlivé pasáže:
Ad. "nenavidim lidi a nevidim duvody tu byt."
Nenávidíš opravdu všechny lidi beze zbytku? Myslím, že jsi snad schopen připustit, že ne všichni spadají do Tebou vytvořené škatulky "lidi." Existují výjimky... ...ostatně i Ty na konci svého příspěvku píšeš, že nechceš zapadnout mezi ostatní. Garantuji Ti, že v tomto směru nejsi sám. Dokonce znám dost lidí, kteří o "nezapadání" nejen mluví, ale opravdu "nezapadli" (a nepotřebovali k tomu pocitu obrácené kříže, vyholené lebky, nebo podobné artefakty). Snaž se zapřemýšlet nad tím, zda opravdu vidíš všechny lidi jako jednolitou masu, nebo zda jsi si vědom i toho, že jsou tu ti, jež vybočují. Opravdu si Tvou nenávist zaslouží všichni beze zbytku?
BTW: už jen sama emoce nenávisti, sama o sobě, naplňuje člověka negativnem. Pokud tuto svou emoci ještě přiživuješ svým přesvědčením, tak pak těžko můžeš od života, světa a lidí čekat něco pozitivního.
Na důvod, proč tady být, si musíš přijít sám. Pokud jsi opravdu přesvědčen o své "jinakosti," může (ale nemusí) být smyslem Tvého života třeba to, že můžeš lidem ukázat, že existují výjimky. Můžeš třeba poukazovat na nedostatky, které vidíš.... A zdaleka to není jediný důvod, proč tady být. Ale na ten opravdový Důvod si musíš přijít sám. Ten Ti nenajde ani nikdo tady ve fóru, ani psycholog, ani psychiatři. Otázkou je, zda ten Důvod chceš hledat. Ne-li, tak ho nejspíše nenajdeš...
V další části jsi zavrhnul snad vše, počínaje psychoterapiemi a konče alespoň částečným optimistickým pohledem. Jestli to opravdu myslíš vážně, pak asi není rady, která by Ti mohla pomoci. Člověku přesvědčenému o tom, že chce být pesimistou, negativistou, případně libujícím si v tom, jak je mu špatně, nelze pomoci ani svěcenou vodou.
Šmahem jsi například odmítl antidepresiva. Co o nich vlastně víš? Zkusil jsi je opravdu všechny, abys mohl takto obecně říci, že jsou k ničemu? I v těch nejstupidnějších periodikách (dnes třeba na iDnes) Ti každý odborník řekne, že nejdůležitější je správná indikace – že je prostě potřeba najít ten správný lék, který začne zabírat.
A pokud se nejedná jen o smutek, ale opravdovou depresi, tak ta je způsobena nerovnováhou jistých látek v mozku. A sám od sebe si je člověk dohromady trvale nedá.... Tady halt musí pomoci podpůrné látky. Přitom ne vždy jsou tyto látky založené na chemii – existují například i účinná přírodní antidepresiva.
V dalších bodech odmítáš další věci. Skoro z toho mám pocit, že čekáš, že Ti někdo napíše "řekni abrakadabra, seď s rukami v klíně a najednou Ti bude fajn!" Jenže takhle to nefunguje. Chceš-li, aby Ti bylo lépe, musíš něco dělat také Ty. A třeba procházky, čtení, pohyb... ...a další věci, kterými tak opovrhuješ, mohou být dalšími z podpůrných bodů vedoucím ke zlepšení stavu.... Ale záleží jen na Tobě, zda se sebou budeš něco dělat, nebo to zabalíš a půjdeš si stoupnout na most.... To druhé je, to je pravda, jednodušší. Ale není to řešení....
Ad. "vsechny tyhle duvody nemuzu uznat jako dostatecne pro setrvani v tomhle tele"
Jak prosté :) Stanov si vlastní cíle – odvoď si z nich vlastní důvody. Něco dělej.... Asi si nemyslíš, že lze žít jen pro nějaký důvod. Doufám, že nečekáš odpověď typu: "hele, dostatečným důvodem, proč žít, je XY"... ...zázrak typu, že si řekneš "Aha! Jakto, že jsem na to nepřišel dřív?!" neexistuje....
Ad. "Je mi 20 a nechci zapadnout do tohohle debilniho sveta... ...kde me akurat ceka:"
Hele, o tom, co Tě v životě čeká, si po dobu svého života můžeš rozhodovat sám! Nechceš pracovat? A nutí Tě někdo? Vždyť nemusíš! Nezaměstnaných je 10% a žijou (třeba na nádraží). Nechceš rodinu? Nutí Tě někdo? Nemusíš ji mít. Nechceš ve stáří sedět na lavičce v parku a čekat na smrt? Záleží opět na Tobě, zda vůbec budeš mít nějaké stáří a pokud ano, tak jaké. Buď si jist tím, že ne všichni staří sedí na lavičce v parku... ...leckteří z nich si umí ve stáří užívat života více, než lecjaký "mlaďas." Jak jsem řekl: to, co Tě čeká, je na Tobě a jen Ty si o tom můžeš rozhodovat. Pokud nechceš takový život, jaký jsi popsal, pak není řešením spáchat sebevraždu, ale zaměřit se na to, abys měl život, jaký sám chceš. |
|
| Od: Tac_Tic |
| Datum: 4.listopad 2003 15:07:44 |
| Předmět: To: Všem |
| Achojenky znami i neznami, tak sem se tady zase ocitnul, jen tak a bez ničeho. Dlouho sem tady nebyl, protože se mi stala taková dost smutná příhoda: Ztratil sem toho, koho sem měl rád. Umřela mi sestra, při anutonehodě. A tak sem z toho měl taková dost jakože eprese a byl sem uzavřenej dost do sebe, a ani sem nevyhledával žádný vztahy ani přátelství. Ale poslednídobou sem si začal uvědomovat, že to, co sem ztratil, už nenajdu, a tak sem tu... |
|
| Od: Přeslička |
| Datum: 4.listopad 2003 12:28:52 |
| Předmět: pro Man in Black a Někdo je nikdo |
| jo, máte pravdu, vsechny ty "kecy", ktery "N&N" uvedl, člověku nepomůžou, pokud se opravdu cití na dně a mimo... jenže všechny ty kecy jsou současně pravdivý, samozřejmě ne dohromady, to by člověk zešílel, zkoušet to realizovat všechno najednou, jenže (ať to chceš slyšet, nebo ne, ať tomu věříš nebo ne) život je vo tom najít si něco, co umíš, co tě baví a co má smysl... a mít rodinu není zas tak málo, to by to tolik lidí nebalilo proto, že ji nemá... |
|
| Od: Man in Black |
| Datum: 3.listopad 2003 20:44:24 |
| Předmět: RE: nekdo je nikdo |
| Souhlasím s příspěvkem... nevím proč, ale tomu se asi opravdu nedá vytknout, jak já říkám "Žijeme aby jsme umřeli" akorát je nakaždým kdo si kolik nahamtá do hrobu... někdo umře v chudobě ale za to třeba šťastný, ale ti bohatí, které ukládají ve zlatých rakvích do rodinných hrobek nebývají většinou ani malinko šťastní, protože se celý život honí za penězi a co z toho umřou... Nevím k čemu je život ? Je to jako příroda, silnější se vyvyšují nad ty slabší a ty slabší se nakonec někde zabijou... Život je svině.... Celý život se člověk honí za školou za prací tj. celý život se za něčím honí, nemá čas na to co by chtěla a co z toho ? SMRT, černou a nenápadnou smrt.... Která se vždy nenápadně vynoří někoho si odnese a zase ponoří do tmy... |
|
| Od: Nekdo je nikdo |
| Datum: 3.listopad 2003 18:51:24 |
| Předmět: re:To: Man in Black by ILUNaxiel |
Ahoj, nenavidim lidi a nevidim duvody tu byt.
Dokaze nekdo pomoct jinak nez radama jako:
>Chod na sezeni
>Fetuj antidepresiva
>Najdi si super holku(vztah)
>Mysli pozitivne - viz vid jen to krasne atd.
>Najdi si konicka - zajem (pocinaje sportem)
>Chod mezi kamose a.p.(kluby,hospoda..)
>Zivot je devka, ale usmivej se bude lip
>Sebevrazda je sobecka a proto spatna
>Najdi viru (jako buh, vira, kostel, Bible)
>Az budes nemocny, pochopis jaky mas stesti
>Vzdyt nejsi nijak fyzicky postizeny, bud rad
>Bud rad ze nezijes xxx, ze nejsi yyy
>Jen vickej, ceka te super hyper budoucnost
>Poslouchej nebo cti prijdes na jine myslenky
>Chod do prirody a nebud doma, zij zdrave
>Jednou stejne umres, tak s tim nespechej
>Urcite nasobe najdes aspon nakou kladnou vec
>Delej dobre veci ostatnim
>Laska je nelepsi na tomhle svete
..vsechny tyhle duvody nemuzu uznat jako dostatecne pro setrvani v tomhle tele. Je mi 20 a nechci zapadnout do tohohle debilniho sveta (hodne rad jako holky, laska, hledani stesti atd sem vyzkousel a bez efektu), kde me akurat ceka:
1.nekolik let prace
2.manzelka + deti
>kolobeh prace, rodina, prace rodina, weekend
3.na stari sedet na lavicce v parku a cekat na smrt
4.Pohybovat se porad v pretvace kazdodeniho spokojenyho zivota, koukat se na debilni porady filmy v tv, mluvit o hovne s lidmi okolo, kteri sou tak hrozne zly, zaslepeny, podli, hyeny, sobecky (ty psychosi dokladaji mimo jine "dobrotu" naseho sveta, clovek chce pomoc a oni te maji za vec, jakou pro hodinare predstavuje rozbity budik) ..........
Dik..... |
|
| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 2.listopad 2003 23:46:24 |
| Předmět: To: Man in Black |
Ahojky a vítej zde...
Mohu-li, rád bych reagoval... ...a začnu odzadu.
Máš pocit, že Ti, jak sám říkáš, vše naznačuje, že se blíží konec. Jako příklad jsi uvedl onu událost, kdy jsi málem měl nehodu. Osobně si myslím, že právě to, že k nehodě nedošlo, nezranil jsi se, ani nic horšího, by Ti mělo být dostatečným znamením, že Tvůj život se ještě zdaleka neblíží konci.... Kdyby se měl blížit Tvůj konec, tak třeba právě při té nehodě zahyneš. Ostatně, jak jsi opět sám napsal: podívej se na ty stovky hrobečků kolem silnic a uvědom si, jaké jsi měl štěstí. Vidíš – pro Tebe samozřejmost – a přitom vlastně i v tomto se skrývá štěstí. Ještě se z něj naučit radovat a hned je život lepší :)
Co se antidepresiv týká: nezavrhoval bych je jedním šmahem.... Osobně mám čím dál tím více pocit, že pojem "dobrý psychiatr" je stále větší vzácností.... Na dobrého psychologa člověk ještě sem tam narazí, ale potkat dobrého psychiatra, to je opravdu štěstí. Většina (jako ostatně i hodně velké procento lékařů ze všech oborů) prostě bere (bohužel musí brát) svou profesi z ekonomického hlediska a je pro ně jednodušší (a časově méně náročné) napsat prášky tlumící následky, ale neléčící příčiny (všimni si, že takto se "léčí" i chřipka!). Vzhledem ke stavům, které popisuješ, si myslím, že návštěva odborníka nebyla až tak úplně nesprávnou volbou, nicméně narazil jsi na s prominutím "blba"... ...a ta Tvá reakce (že jsi k němu přestal chodit) je nejen pochopitelná, ale je to to nejlepší, co jsi mohl udělat. Nicméně možná bys nemusel lámat hůl... ...co zkusit jiného?
Teď se vrátím k tomu, co jsi psal na začátku – a sice k té závislosti na dívce. Paradox první: dívkám zpravidla vadí, když je na nich partner závislý (když pak pochopíme kontext, je to pochopitelné). Paradox druhý: přílišná závislost na partnerovi není výhodou, ale naopak chybou. Paradox třetí: psychická/psychotická závislost na partnerovi není projevem lásky, ale psychických problémů.
Proto si obecně vzato myslím, že chceš-li prožít nějaký skutečně pěkný vztah, ve kterém nevznikne ona "černá díra," měl bys nějakým způsobem zapracovat na sobě a své psychice.... Řekněme, že zjednodušeně potřebuješ "posílit."
Na podřezávání žil zapomeň...! Je to blbost a pokud se člověk dostane do situace, kdy má tendence něco takového dělat, tak ať si do zdůvodní jakkoli, měl by se sebou pokud, možno okamžitě, začít něco dělat. Chceš-li vidět, jak to vypadá, když se právě tohle "povede," napiš mi na ilunaxiel@centrum.cz a já Ti pošlu odkaz na fotky s tímto tématem... Možná by Ti to od podobných myšlenek mohlo částečně dopomoci....
Co se té Tvé bývalé lásky a toho, že to nikdy nebylo takové, jako s tou Dívkou týká: podívej, také jsem si myslel, že to nikdy nebude takové, jako s dívkou XY... ...žil jsem v tom rok, dva.... ...a pak přišla YZ a bylo to ještě lepší... Chce se to jen srovnat se sebou samým, pak se vyrovnat s minulostí (a smířit se s tím, že je to MINULOST), přestat se hrabat ve vzpomínkách a teprve potom si můžeš vychutnávat další vztahy a chápat, že jsou krásné a dokonce ještě lepší, než ten "kdysi."
Ostatní problémy, o kterých jsi psal, smím-li radit, teď neřeš – jsou "vedlejší." Zkus se zamyslet nad tím, zda jsi náhodou dnes nedostal "signál" o ukazující, že ještě nejsi v pořadníku "paní Smrti" a že tedy Tvůj životní úkol je ještě před sebou. Zkus se zamyslet nad tím, zda se dokážeš radovat z "maličkostí" a hlavně nad tím, zda chceš nebo nechceš sám se sebou něco dělat. Ne pojídat prášky (to je jen podpůrná léčba a ještě se s ní musí hodně opatrně nakládat), ale opravdu NĚCO DĚLAT. |
|
| Od: Man in Black |
| Datum: 2.listopad 2003 19:17:29 |
| Předmět: Dodatek k předcházejícímu textu |
| Ještě bych chtěl připsat mail, kdyby náhodou se mi rozhodl někdo napsat... Protože jak jsem zjistil, tak odkazy na mail nefungují, tak úplně správně, jak by měli.... Man_i.Black@seznam.cz |
|
| Od: Man in Black |
| Datum: 2.listopad 2003 19:11:33 |
| Předmět: Žít nebo už konečně umřít ? |
Je mi 19, před 3 roky jsem chodil s jednou dívkou mezi námi se časem začala dělat černá díra. Ona se měnila já jsem na ní byl závislý, ale zároveň alergický... rozešli jsme se v podstatě ve špatném... Nevěděl jsem ke konci toho vztahu co jsem kdo jsem a proč jsem ? Vzpomínám si jen, že mě donutila jít k psychiatrovy, protože myslela, že to bude nejlepší... Dříve jsem sedíval nad kupkou žiletek a brečel a snažil se podřezat žíly... Ta psychiatrině do mě akorát rvala antidepresiva a z psychické stránky mi nepomohla, po té co mluvila s mým otcem a shodli se na tom, že jsem si to celé vymyslel, jsem se rozhodl od ní odejít, přestal jsem brát prášky a teď jsem sám bez pomoci a bez holky. Všechny vztahy co jsem měl po ní už nikdy nebyly takové, pro ně to bylo krásné, ale pro mě je to tupé a nic neříkající... I když ty prášky už neberu cítím, jak jsem tupý a bezcitný... nedokážu plakat, tak jako kdysi.... jsem protivvný a nechci takový být... Chci konečně skončit se svou temnou dobou... Na jednu stranu citím, jak někoho chci obejmout a pořád a pořád plakat a na jednu stranu cítím, jak mám chuť někomu urazit hlavu a ani se neotočit... je to vnitřní boj, který pro mě nechce skončit... Zatím se to dá ještě přežívat těsně na okraji smrti, ale když pomýšlím na to, že někdy se mi opravdu nechce v autě sundávat nohu z plynu a tak rád bych pokračoval na tu překážku a v těch 120 bych se roztříštil na kousíčky a měl od všech těch problémů se školou, rodiči, vztahy a vším tím co jen může pokoj.... Tak vážně váhám... Nehledě na to že bych chtěl ještě podotknout, že antidepresiva, jako je neurol, aurorix, seropram aj... je opravdu svinstvo, které zabíjí malou lidskou dušičku a akorát ji učí být ještě víc necitelnou a nelidskou... Prosím kdo ví, jak mi pomoci ? Nebo alespoň poradit ? Jsem už opravdu zoufalý a poslední dobou mi vše kolem naznačuje, že je můj konec tady na světě... Za jeden den jsem potkal autonehodu, pak jsem málem boural já, dost ošklivá hádka doma, rosvícené svíčky podél silnice s hrobečky... Jesli tohle nemá být můj konec, tak pak opravdu už nevím na co mám čekat ?
|
|
| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 30.říjen 2003 17:50:03 |
| Předmět: To: Daimon. |
Pro ostatní jen upřesním, že jsi zde v prvním příspěvku vystupovala pod nickem Monina. To aby v tom neměli zmatek :)
Teď už k Tobě :) Myslím, že jsem celkem sto pochopit, že Tě trápí odtržení od Tvého světa.... Nepíšeš, bohužel, jak daleko od původního bydliště jsi se odstěhovala. Nebyla by třeba možnost, abys své přátele jednou za čas navštívila?
To, jak se cítíš, je pochopitelné, ale chceš-li být šťastná, pak (kromě výše uvedené možnosti) asi v danou chvíli nezbývá, než přestat žít ve vzpomínkách a přijmout realitu takovou, jaká je. I když je bolestivá.... Jenže vzpomínky jsou místo, které většinou moc nepomůže, ba naopak - často člověka stáhnou a dostanou ho do depresí....
Zkus si hledat malé radosti. Určitě nějaké jsou :) A raduj se z nich! Dívej se do budoucnosti - netuším, kolik let Ti zbývá, než za Tebe nebudou rozhodovat Tví rodiče - ale buď si jista tím, že až tento den přijde, budeš (když budeš mít štěstí a prostředky) moci žít tam, kde to máš ráda. A může to být skoro jakékoli místo na světě. Prostě nic není ztraceno :)
Najít si přátele v novém prostředí, to bývá opravdu problém.Nejčastěji na tohle narazí (a leckdy i "dojedou") dívky, jež se odstěhují ke svému partnerovi....
Nicméně, pokud máš pocit, že se nemáš někomu vypovídat, mohou Ti být dočasným útočištěm třeba tyhle stránky :) Vím, že živého kamaráda/kamarádku nenahradí, ale mnoha lidem pomohly a stejně tak zde vzniklo i, myslím, docela dost kamarádství....
No a časem určitě poznáš kamaráda/kamarádku i ve svém novém místě bydliště.... Chce to umět se dívat. Určitě nejsi sama, kdo tento problém řeší, kdo si připadá sám a kdo potřebuje kamarádku. Je opravdu jen otázkou času, kdy a kde na někoho narazíš....
Pokud Ti smím radit: pokus se přestat přebírat v té minulosti a vzpomínkách. To je základ. Pokud máš možnost do svého původního bydliště jednou za čas zajet, neváhej. Pokud tu možnost nemáš, ber to jako fakt... Hlavně žij přítomností a budoucností. Minulost, i když mohla být hezká, Ti už nic víc nedá. Opravdu!
Dále mě zaujala ta pasáž o lidech. Píšeš, že jsou všichni stejní - sobečtí. Nejprve otázka: opravdu jsi poznala všechny? Myslím, že ne... :) Možná jsi někoho přehlédla - právě proto, že působil relativně nenápadně a nepotřeboval projevovat své (sobecké) ego.
Máš pravdu: hodně lidí jsou sobci, kteří mají na prvním místě sebe, na druhém zase sebe a až kdesi vzadu ty ostatní.... Nicméně opravdu ne všichni jsou tací! I když tenhle svět je docela hnusné místo, tak pořád tady existují fajn lidé. Věř mi: mluvím z vlastní zkušenosti! :)
Takže neumírej, ale naopak zkus žít! Život máš, alespoň podle toho, co píšeš, skoro celý před sebou a většinu toho "zbytku" to budeš právě Ty, kdo se bude moci rozhodovat o tom, jaký bude a určovat jeho směr... |
|
| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 30.říjen 2003 17:36:39 |
| Předmět: To: kijara |
Ahojky a vítej zde!
Proč myslíš, že to, cos popsala, je konec?
Pro to, abys začala "žít znovu" nepotřebuješ stěhování.... Můžeš se přestěhovat, ale pokud nebudeš chtít žít jinak, nepomůžeš si....
Určitě ve Tvém životě není jen to zlé. Ano, bývají období, kdy člověka potkává jen to horší. A chápu, že série bolestivých ran nedává příliš prohlédnout a vidět, že je v tom životě i něco pěkného.... Jenže ve chvíli, kdy začneš vnímat právě i ty pěkné maličkosti a kdy se z nich naučíš radovat, započneš cestu k tomu, abys ten život měla šťastnější. A to, jaký život kdo má, opravdu můžeme do velké míry ovlivnit sami....
Netuším, co Tě poslalo do té nálady, ve které jsi napsala svůj příspěvek zde. Stejně tak netuším, zda je to odraz nějakého déle trvajícího problému... ...ale čím jsem si jistý: vždycky se s tím dá něco dělat.
Pokud si řekneš "konec" a složíš ruce do klína, štěstí samo od sebe nepřijde....
Co Tě vlastně dovedlo k tomu Tvému trápení? |
|
|