| Od: Naco_Nick |
| Datum: 6.duben 2003 21:50:16 |
| Předmět: Vsem :o) |
| Vsechny vas po dlouhe odmlce zdravim za ztizenych podminek z meho druheho domova :o)) Vsem preji krasny zitrek, ac je to pondeli :o))) Mejte see, paa :o))) |
|
| Od: Visnery |
| Datum: 6.duben 2003 21:30:26 |
| Předmět: Sklerotikk |
Ahojky Sklerotikku,
ano, možná to je tvuj naivni pohled na svet a mozna naopak muj..Každý je jiný a v tom je ta krása světa. Však co by to bylo, kdybychom neměli každý to své...?
Vím o čem mluvíš, ale život většině z nás po čase ukáže, že věřit příliš je riskantní...svěřit to je jediné do rukou někoho jiného, když život je TAK krátký....Také věřím, abnormálně, i já sama vím, že možná až moc, ale občas to nejde ovlivnit, a spíše to my sami nechceme...Protože pocit, že můžeme někomu bezmezně důvěřovat je strašně krásný a hřejivý...ale je to právě on, kdo nám občas zkomplikuje život tím, že neukáže včas svou pravou tvář...
Všichni jsou ovlivnění tím, co v životě prožijí a s čím se budou mít možnost se setkat...Občas získat i nepatrný kousek něčí důvěry nás stojí spoustu práce a dokazování...ale nikdo nemůže za to, že život mu neukázal jen to krásně a má bezesporu právo nedůvěřovat...
Souhlasím s tebou, že potom ten pocit je nezapomenutelný, i když mu předvídá povětšinou dlouhá a trnitá cesta...Jen musíme dávat pozor, aby nám naše touhy a přání nezničily veškeré snění a představy o životě...Které se mnohdy rozplynou, aniž bychom pohlédli zpět....
Takže ano – věřit, ale všeho s mírou...A i víra k partnerovi, ten který by pro nás měl být vším, tak na té stejné rovinně jako sobě samotní...
Škoda, že zde vždy zůstane riziko, že naší důvěřivosti bude zneužito...:(
Krásný večer!
|
|
| Od: Přeslička |
| Datum: 6.duben 2003 21:15:06 |
| Předmět: pro Ilu |
| zdravim clovicku, co moje povidka? |
|
| Od: Sklerotikkk |
| Datum: 6.duben 2003 20:15:02 |
| Předmět: pro Coeur Solitaire |
Ahoj, jen bych rád něco dodal k tomu, co jsi napsal o sebevraždách. Že je to podle Tebe čin zbabělý? Možná, možná trochu, možná víc, podle okolností. Možná na to člověk potřebuje víc odvahy, než si ty dovedeš kdy představit. A že jde o zřeknutí se odpovědnosti za vlastní život? Možná. A co když jde o zřeknutí se utrpení, které ten člověk prožívá? Říkáš, že uznáváš eutanázii. To jest dobrovolné ukončení života lidmi, co nesnesitelně trpí. Ale bolest nemusí být jen fyzická...
Srovnáváš tady s válkou v Iráku. Nazýváš to skutečný problém. je mi líto, že nedovedeš vidět trochu hloubš. Víš, podle toho co říkáš, jsou vlastně všechny problémy absolutně banální a ti co se jimi zabývají jsou jen slaboši. Možná, že to jsou lidé, co si dovedou přiznat víc než ty. Myslíš, že válka je závažný problém, protože v ní jde člověku o život? Zapomínáš na malou drobnost. Pokud se někdo rozhodne, že to tu chce zkoncovat, jde tu taky o život.... |
|
| Od: Sklerotikkk |
| Datum: 6.duben 2003 20:01:09 |
| Předmět: pro Visnery a Foggy |
Ahoj, jelikož odpovídám s "lehkým zpožděním", možná už ani nebudete vědět na co a bude to tu působit lehce off-topic, ale snad mi odpustíte.
pro Visnery:
Píšeš, že dneska možná někomu moc důvěřujeme, možná mnohem víc než sami sobě, ale že zítra to tak být nemusí. Že se můžeme ošklivě spálit a pak nám zbydou jen pláč a slzy. Říkáš, abychom věřili, ale ne víc než sobě. Myslím, že v tomhle prostě souhlasit nemůžu, velká část mě by možná chtěla (ta co víc myslí a logicky si to odůvodňuje) ale pak je tu ještě ta druhá, stejně velká (možná větší), která si stojí za tím, že na tom, věřit někdy (pokud se jedná o životního partnera, přesněji tedy o partnera o kterém si myslíme že životní je může být to "někdy" hooodně dlouhá chvilka) někomu víc než sobě není nic špatného. Souhlasím s Tebou, že by u nás nikdo neměl být víc, než jsme sobě my sami. Že bychom neměli k nikomu vzhlížet a "uctívat" ho (což jsem naznačoval v jednom příspěvku nedávno klukovi, co velmi zbožňoval svou lásku). Ale to přece není víra, ta je u mě něco jiného. To je pro mě, že se na někoho můžes spolehnout, že se o někoho můžeš opřít, když to potřebuješ (a myslím, že chvilku, kdy potřebujeme nějaký pevnější bod než jsme my sami jsme asi zažili každý). Je pravda, že se můžeš i hodně spáli, že se tím dáváš v šanc tomu druhému a vkládáš své srdce a svou důvěru v lidi do jeho rukou. Je pravda, že ti může být moc ublíženo. Ale taky je pravda, že můžes získat od toho druhého dar, jakým je právě to, že tvou důvěru nezklame. Tohle podle mě převyšuje všechny rizika o několik řádů. Kolik ze sebe dáš ty ostatním, jen tolik můžes získat zpět. Že z důvěry mezi partnery může vzniknout nevěra? Ano, to může. Pokud si ten druhý neváží toho, co mu svou důvěrou dáváš, pak ano. Ale pokud ti on důvěřuje stejně jako ty jemu, pak by tvou důvěru nikdy nezradil. Možná je to jen můj najivní pohled na svět, ale za tímhle si stojím.
Hledal jsem ten mailík teď asi 30 minut, takový archeologický průzkum hlubin mého počítače a na mých CD, ale nenašel jsem :-(
pro Foggy:
Je mi líto toho, v jaké situaci se momentálně nacházíš. Myslím to, že se chystáš odejít někam na školu a měl by to být konec Tvého vztahu s milovaným človíčkem. Vím, že toho na Tebe bude asi teď hodně. Jednak máš ke konci školy spoustu starostí a pak představa, že budeš odcházet a asi neuvidíš své přátele tak často, jak bys chtěla. A věřím, že pokud se jedná o ten vztah, je to ještě horší. Můžu jen říct, že držím palečky. Nic víc udělat nemůžu. Někdy, když je mi líp, spoléhám na to, že existuje něco jako "správný chod věcí" a že "co se má stát, to se stane" a taky že "VŠECHNO má nějaký smysl, i když ho nevidíme třeba hned a na první pohled". Přeji, aby i Tvá bolest byla k něčemu dobrá a aby se všechno dostalo do kolejí, ve kterých to mábý (i když to třeba nepoznáme, protože nevíme, jaké to jsou).
Já sám teď končím školu, ale u mě je to jednodušší (nebo možná těžší, kdo ví...) , že nemám žádný vážný vztah. Jsem sám, vlastně od vždycky. Skoro jsem si už na to zvykl. Chtěl bych to třeba i změnit, ale říkám si, že teď už to vlastně nemá cenu. Chci se pokusit udělat příjmačky do Brna. Chci odejít z Prahy. Chtěl jsem dřív spálit všechny mosty, ale teď vím, že tu mám přátele, se kterými se budu jen těžko loučit, i když se budeme vídat. Je to skoro první chvíle za několik let, kdy můžu říct, že jsem rád, že jsem sám (myslím tím osobní život).
Dejavu? Nedávno jsem slyšel od jedné studentky psychologie, co to doopravdy dejavu je a docela mě to zklamalo - chyba Matrixu je taková tajemnější:) Tvá teorie je moc zajímavá. Že by to bylo nějaké znamení? Já nevím. Možná je to jenom ten správný směr chodu věcí. Potvrdila jsi mi to MNOHEM víc, než si myslíš a to hned několikrát. Nevíš o čem muvím? No, je to hned o řádeček níž - Alchymista. Už dlouho se tu knihu chystám přečíst, měl jsem ji na seznamu toho, k čemu se chci brzy dostat už delší dobu. Doporučila mi ji jedna kamarádka. Když jsem četl co píšeš, skoro jsem nevěřil:) Druhý den jsem se zeptal jednoho sečtělého spolužáka ve třídě, jestli náhodou tu knížku doma nemá a heleme, náhodou ji má jeho otec. Takže Alchmista teď leží u mě na poličce, láká mě svou obálkou a dneska večer se ho chystám otevřít a ponořit se do jeho hlubin.
Moc nechápu Tvou formulaci, že jsi "beznaděj řešila depresemi". Víš, neřekl bych, že tohle je něco, co mě pomůže. Spíš je to něco, co mě potápí v nevhodné chvíle ještě hloubš. Vím, že se nedají naordinovat, vím, že přicházejí samy. Znám to. Bohužel. A beznaděj a osamění to podle mě jen prohlubuje, určitě NEŘEŠÍ!!! Znám ty pocity, co u Tebe šly s beznadějí ruku v ruce. Jsme skoro "staří známí"... a deprese je to, co jim dává na síle. Není to věc, co by pomáhala. Nevím, možná jsem to špatně pochopil, ale tak jak jsem to pochopil se mi to rozhodně nelíbí...
Uhodla jsi to přesně, je to ta kniha od Ivana Stingera. Ty ji znáš? :-) Na tu knížku, co jsi o ní psala - Nejbohatší poustevní, se určitě podívám. Přidávám si ji do svého seznamu k přečtení.
Co se týče toho semináře, vlastně jsi to skoro trefila. Něco takového, jako duchovní cesta. Spíš něco, co na ní může pomoci. Dá se to shrnout do dvou slov - práce s energií. Je to něco, co se moc těžko vysvětluje. Trochu od víry, trochu od meditace, trochu od síly lidí okolo...
Pro dnešek se s Vámi se všemi rozloučím a držte mi palečky, zítra (v pondělí) dopoledne píšu maturitní písemku. Zatím ahoj, Sklerotik |
|
| Od: iguacu osoba |
| Datum: 6.duben 2003 19:07:42 |
| Předmět: ve vaně |
Žlutošedé nebe vrhá bodavé jehličky krvavých slz. Voda se mísí se slzami a stéká po kapkách po hladkém nahém těle.
Hlava mi pomalu padá na keramiku vany a párkrát odskočí jako velmi těžký míč. Kolem leží rozhozeny dvě nesmyslné věci, mé ruce. Vzduch hustý jak ropa, prorostlý šlahouny odporných lián. Vrůstají se mi do mozku a způsobují tam strašnou, tupou bolest, s níž pomalu upadám do deliria.
No tak, napsala jsem to v depce, když mi bylo asi 13-14, tak když teda máte ty depresivní stránky... |
|
| Od: Coeur Solitaire |
| Datum: 6.duben 2003 18:36:25 |
| Předmět: Po delší odmlce.... |
| se tu zase objevuji. Zatím jsem sem nestihl napsat mnoho příspěvků, takže vy, kteří ještě netušite, kdo vlastně jsem, si to můžete celkem přehledně zjistit pomocí filtru.V mém osobním životě se toho mnoho nezměnilo, prakticky nic.Tak nějak jsem té realitě přivykl, možná malinko zatvrdl, mám zkrátka dojem, že už se neumím lidem otevřít s takovou samozřejmostí jako dříve. Ale ten pocit asi všichni znáte, takže sem nepíšu mnoho nového. Když naopak vidím ze zpovědí některých z vás co všechno se může v životě přihodit, připadám si jako ubrečený postpubertální egoista. Na druhou stranu je dlužno říci, že můj postoj lze považovat snad za lepší, než je dnes v módě (sebevraždy). Sebevraždu považuji (s výjimkou určitých jejích forem přibuzných euthanasii) za čin zbabělý. V mých očích nejde o nic jiného, než o zřeknutí se odpovědnosti za vlastní život i celý svět, kteří sebevrazi před smrtí nejvíce kritizují. Jejich čin přitom dokazuje, že oni sami jsou produkty světa, jež kritizují. Je v této souvislosti zajímavé, že v Iráku probíhá válka. Zajímalo by mne, jak by si naši sebevrazi počínali na místě lidí, kteří stojí před skutečným problémem...Válku jako takovou nekritizuji, domnívám se, že civilní oběti by bohužel přineslo jakékoli řešení. Na závěr bych vám všem zkusil poradit, abyste se snažili zůstat optimističtí. Važte si svého života i s chybami, kterých se v něm dopouštíme.Asi to tak musí být, abychom někdy později mohli být šťastní. |
|
| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 6.duben 2003 17:33:48 |
| Předmět: Statistiky.... |
Připravil jsem další statistiky, které najdete pod odkazem umístěném v horní části stránky. Pro zajímavost "žebříček stálic" vypadá takto:
1. ILUNaxiel :)
2. Courtney
3. Bluie
4. Delphy
5. přeslička
6. mozna_clovek
7. DoctorD
8. mrzout
9. Sisinka
10. Foggy
Mnohem více údajů (například to, kdy se v Diskuzi ten který účastník objevil porpvé, nebo naposledy) najdete v podrobné tabulce... ...odkaz je, jak již bylo řečeno, výše....
Přeji všem pokud možno pěkný den.... |
|
| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 4.duben 2003 13:16:28 |
| Předmět: To: Courtney |
| Souhlasím - každému, co jeho jest.... Přiznám se, že já bych "rychlou lásku" nezvládal - chci buď vše a nebo nic - rozhodně bych se nesmířil s něčím "mezi tím." To by bylo jako jíst zmrzlinový pohár bez zmrzliny.... |
|
| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 4.duben 2003 13:15:07 |
| Předmět: To: Přeslička |
| Dávat sebe... ...ano. A podle mého by člověk do Lásky měl dávat nejen tělo, ale i duši, srdce, myšlenky a spoustu dalších věcí a vlastností - pak je to teprve opravdová Láska. |
|
|