| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 30.duben 2003 22:56:05 |
| Předmět: To: Blizi |
Ty jsi odpověď už měla možnost vidět, ale zařadím jí i sem.... Třeba to někoho zaujme, třeba se k tomu někdo bude chtít vyjádřit... ...to si nemohu nechat ujít ;)))
Otázka první - totiž proč lidi ubližují. Na tohle téma by se daly vést hodně dlouhé diskuze. Obecně bych řekl, že lidé ubližují právě proto, že jsou lidmi. Ostatně na svých soukromých stránkách mám svůj vlastní citát: "Jsme jen lidé, jsme nedokonalí a umíme něco, co například zvířata neumí - ubližovat."
Druhý pohled mi asi dva roky zpět načrtnula jedna osůbka - ta razila teorii, že všechno na světě se vyrovnává. Tudíž každý člověk, kterému je ublíženo, dříve nebo později ublíží také. Takže pokud někdo ublížil Tobě, mohlo to být z tohoto pohledu dané tím, že někdy předtím někdo ublížil jemu. Vím, že tahle teorie zní asi poněkud "pošahaně" a že se teď asi ptáš, proč bys měla trpět ubližování od někoho, komu ublížil někdo jiný.... Nicméně ber to jako jednu z variant odpovědí na Tvou otázku. Samozřejmě by asi bylo lepší, kdyby se tu neubližovalo vůbec, nebo kdyby každý ublížil jen tomu, kdo ublížil jemu (aneb "oko za oko..."), nicméně tak moc spravedlivý zase tenhle svět není.
Otázka druhá - totiž proč lidé soudí podle vzhledu. Milá Blizi, na tohle téma jsem přemýšlel nesčetněkrát! Dokonce mám na to i několik úvah - jednu z nich si můžeš přečíst například na http://www26.brinkster.com/ilunax/clanek.asp?id=21. První, nač jsem přišel, že nad tímto se asi nejčastěji zamýšlejí lidé, jež sami sobě nepřipadají hezcí (což ovšem neznamená, že ve skutečnosti hezcí nejsou!!! Leckdy jsou, jen to sami nevidí, nebo nedokáží vidět). Podívej - existují dvě skupiny lidí. Ta první hodnotí podle toho, co vidí v podstatě nejjednodušším smyslem, který byl člověku dán - tedy zrakem. Jedná se o naprosto elementární posuzování – je to asi jako kdybys posuzovala auta podle barvy, ale ne podle toho, co mají
pod kapotou a jaké vybavení mají uvnitř. Ano, tito lidé samozřejmě existují a ve společnosti jich je (hlavně mezi kluky) většina. Nicméně zeptám se Tě: Ty sama bys chtěla mít vztah s klukem, který by POUZE podle vzhledu usoudil, že jsi hezká... ...a nezajímalo by ho, jaká jsi uvnitř sebe? Řekl bych, že by Ti to sice zalichotilo, nicméně do takového vztahu bys asi nešla. A když už náhodou ano, tak ne s nějakou dlouhodobější perspektivou.
Druhá skupina lidí - a díkybohu není zase až tak malá - se dokáže zajímat i o to, co je uvnitř člověka. Zpravidla se jedná o ty, jež mají nějaké zkušenosti (nezáleží tedy na věku, ale pouze na zkušenostech) a vědí, že hodnoty, jako je fyzická krása, jsou pomíjivé, zatímco duševní krása může být zpravidla trvalého charakteru....
Zamysli se třeba nad tím, proč je spolu pár invalidů - vozíčkářů. Myslíš, že se rozhodli pro vztah jen proto, že se sami sobě zalíbili? Nebo co třeba tací nevidomí? Tihle lidé jsou samozřejmě extrémní případ, ale je to ukázka toho, že člověk je schopen - třeba na základě vlastního "nedostatku" - vnímat své okolí jinak, než pouze zrakem. Myslím, že ve jmenovaných případech se ti lidé rozhodli spolu být právě proto, že si rozumí, mají o čem mluvit, mají podobné cítění... ...a díkybohu se tohle sem tam povede i v řekněme "normální-většinové společnosti." Takže ne všichni soudí podle vzhledu. Mně například tohle přešlo asi tak dva roky nazad. Ano, bývaly časy, kdy jsem se na dívky díval jinak, než dnes.... Ale pak se něco zlomilo a následovala dlouhá cesta, na jejímž konci byl například rozchod s mladou a žádanou herečkou, jehož důvodem bylo to, že v ní nic nebylo..... A vím, že v tomto směru nejsem ojedinělým unikátem.... Čili kašli na ty, co soudí podle vzhledu. Nestojí za to se s nimi
rozčilovat. Je jejich chybou, že nedokáží vnímat více! Ale sáhni si na nosánek a zeptej se sama sebe, nakolik je pro Tebe samotnou vzhled důležitý. Chtěla bys třeba kluka bez oka, nohy či ruky? Myslím, že asi ne-e, ale třeba se pletu.... |
|
| Od: Přeslička |
| Datum: 30.duben 2003 22:54:51 |
| Předmět: pro Ilu |
| no este mi vaznes reakce krapet dyl zpatky,tak treba muzes zacit...:) |
|
| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 30.duben 2003 22:52:40 |
| Předmět: To: Ztracená duše - k 1. dílu |
Díky za souhlas :) To semi stává málokdy, že by se mnou někdo souhlasil ;)
Každopádně zajímalo by mě - jaké jsou Tvé zkušenosti k tomuto tématu? Tedy jen jestli se chceš rozepisovat.... |
|
| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 30.duben 2003 22:51:29 |
| Předmět: To: Přeslička |
| Jinak samozřejmě zdravím jednu z největších stálic! ;) |
|
| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 30.duben 2003 22:51:09 |
| Předmět: To: Přeslička |
Snad budu stíhat :)
Mám toho tady víc...
Ale nejsem proti! |
|
| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 30.duben 2003 22:50:41 |
| Předmět: To: Ztracená duše - 2 díl |
Takže co je nejdůležitější u partnerky....
V první řadě asi to, aby nebyla prázdná. Prostě aby v ní něco bylo, aby jí to myslelo, aby byla schopná argumentace, přemýšlení a diskuze.... Už jsem měl vztah, ze kterého jsem, ač ona dotyčná byla okolím obdivována, vycouval, protože prostě byla prázdná....
Další, neméně důležitá věc, je upřímnost a otevřenost. Tyhle dvě vlastnosti jsou, dle mého mínění, opravdu klíčem k tomu, aby vztah mohl vůbec existovat.... Ty termíny nejsou shodné – upřímnost znamená nelhat a otevřenost říkat vše. Na tohle se dá sice dojet a mnoho lidí mi jistě bude kontrovat tím, že úplná upřímnost a otevřenost může vztah zničit... ...na to mohu říci jen to, že je pravdou, že v tomto směru jsou mé zkušenosti poněkud rozhoupané. Ale věřím v to a doufám v to.
Stejně tak je důležitá i věrnost – a to jak fyzická, tak i duševní. Tady je asi největší kámen úrazu vztahů, protože lidé jsou od přírody zvídaví a rádi zkoušejí nové věci, nebo třeba nové lidi.... S tím asi nic nenaděláme a pokud s tím chceme nějak bojovat, obvykle těžce vyhoříme....
No a proč nechat partnerku? Tak si tak přemýšlím, proč jsem kterou nechal.... :)) Rozhodně nevěra – to je důvod, o kterém vůbec nediskutuji a nedávám prostor k diskuzi. Docela účinným "rozpouštědlem vztahu" mi byla i neupřímnost, nebo přesněji lež, či ne zcela stoprocentní otevřenost.... |
|
| Od: Přeslička |
| Datum: 30.duben 2003 22:48:14 |
| Předmět: pro Ilu a Vis |
| tak ze bychom prec jen neco rozjeli? Ted sem dorazila:) |
|
| Od: Ztracená duše |
| Datum: 30.duben 2003 22:46:43 |
| Předmět: ILUNaxiel |
| dik za odpověď a protože je tam řečeno vlastně skoro vše nezbývá než souhlasit. |
|
| Od: Visnery |
| Datum: 30.duben 2003 22:44:13 |
| Předmět: Ztracena duse... |
Cauky clovicku, to se preci jen tak rici neda...Ale toho ceho si ja vazim by bylo strasne moc, namatkou bych snad jen vybrala inteligenci, moudrost, schopnost naslouchat, odpovednost...atd.atd...
Opustit? To prichazi v dany okamzik, nejde to jen tak vyrknout...Ale asi soustavna lez, nevera, atd.
Co ty? |
|
| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 30.duben 2003 22:41:47 |
| Předmět: To: Ztracená duše |
Ahojky, Ztracená duše (sakra, jak se to skloňuje nebo časuje?)
Nejsi nešikovný. Na Tvou otázku, zda může člověk začít milovat až časem – poté co toho druhého pozná.... Určitě ano. Na jednu stranu víceméně zavrhuji vztahy s kamarádkami. Po jedné – teď nevím, jak to napsat – asi "události," která hodně změnila můj život, se držím svého vlastního pravidla, že s kamarádkami nechodím (ani nedělám nic jiného :) ). Nicméně nebyl bych upřímný, kdybych tvrdil, že dříve jsem se nezačal milovat někoho až později. Ano, stalo se mi to také. V jednom případě jsem získal pocit, že jedna dívka by mi byla dobrou partnerkou po čtyřech letech, co jsem se s ní denně setkával a ročním přátelství. Jak by to bývalo bylo dopadlo, to nevím, protože tehdy z toho "nic nebylo." Stejně tak svou první řekněme vážnou Lásku jsem poznal nejprve jako kamarádku, ale tam to mělo několikanásobně rychlejší průběh. A nedopadlo to dobře....
Na druhou stranu si tady dovolím citovat rozhovor, který jsem shodou náhod vyposlechl v tramvaji. Jednalo se o dvojici – mladého muže a dívku. Z předchozích témat jsem pochopil, že jsou to přátelé, kteří spolu dříve chodili. On sám měl v té době vztah s dívkou, kterou znal několik let jako kamarádku a řekl docela zásadní věc, kterou by asi té své přítelkyni do očí neřekl: totiž že mu chybí ta fáze poznávání, kdy se lidé postupně odkrývají a objevují. Že jí zná strašně dlouho a přesně ví, jak bude ve které situaci reagovat a že to prostě není ono.
Za sebe říkám (čistě coby svůj názor), že ta fáze poznávání k partnerskému vztahu tak nějak patří a neměla by chybět. Mám pocit, že pokud začneš budovat vztah "na čistém poli," tak můžeš stavět hezky od základů.... A tak by to asi mělo být.
Nicméně na druhou stranu zase nějaká ta jistota i to, že víš, co Tě čeká, by mohlo mít také svá plus....
Na druhý dotaz odpovím v zápětí.... |
|
|