| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 9.září 2003 21:30:50 |
| Předmět: To: Van |
Upřímnou soustrast :,(
A drž se! |
|
| Od: Van |
| Datum: 9.září 2003 17:19:42 |
| Předmět: smrt |
| Děda umřel. Smrt byla to jediný co jsem mu mohla v týhle době přát. Dlouho jsem si přála, aby tu s námi byl za každou cenu, ale když jsem ho viděla trpět, tohle přání mě opustilo. Nikdy nezapomenu ten pohled, když mě viděl (naposledy). V jeho očích bylo štěstí, ale ne dlouho. Pak jako by si uvědomil v jakým stavu ho vidím a štěstí vystřídalo něco jiného. Rukou si zakrýval obličej abych ho takhle neviděla. Hlavou se mi honí spousta věcí. Už nikdy nebudu jako dřív. |
|
| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 9.září 2003 14:52:24 |
| Předmět: To: Sidonie |
Hezký den i Tobě Sid!
Jsem rád, že jsi se přidala do diskuze! :)
Chtěl bych reagovat na některé věci, které jsi napsala....
Určitě souhlasím, že v životě jak ztrácíme, tak i dostáváme.... Bohužel někdy halt přijde období, které jako by snad mělo být "zatěžkávací zkouškou," kdy nám Život jen bere. Myslím, že tohle sama velice dobře znáš :(
Nezbývá než doufat v naději, kterou jsi načtrla: totiž že dříve nebo později bude líp. Nebo jinými slovy: život je takové střídání dnů a nocí. Existují v něm jen dvě jistoty: že po každé noci přijde den a po každém dnu přijde noc. Obojí může být více či méně dlouhé a více či méně intenzivní....
Psalas, krom jiného, o přátelích, o něž jsi přišla, protože Tě "nepotřebovali." Myslím, že přátelé, kteří odejdou ve chvíli, kdy Tě přestanou potřebovat, nejsou skutečnými přáteli. Přátelství je určitým druhem lásky a ta by měla být oboustranná. Bohužel – i tak to v životě bývá – i do lásky jdou někdy lidé jen proto, že něco od někoho chtějí.
Přeji Ti, aby Tvé světélko, jež se objevilo na konci tunelu v podobě zamilování a jež Tě vyvedlo z temnot plných ponižování, vydrželo co nejdéle.
Ty překážky, které se objevily ze strany Tvých rodičů, jsou hodně těžké – to je mi jasné. Přeci jen rodiče by měli být spolehlivým útočištěm, jež Ti poskytne azyl a měli by být lidmi, kteří za Tebou budou stát za každou cenu. Bohužel – ne každý má na takové rodiče štěstí.
Důležité, dle mého mínění, je to, že je tu ON – človíček, který tu je pro Tebe a stojí za Tebou. Chápu, že Ti chybí jeho přítomnost, ale i tohle se může časem změnit, neboj! Držte se, buďte si oporou... ...dávejte si své city... ...no a zbytek je na vás :)
Už jsi dokázala vzít do dlaní svou současnost... ...a stejně tak je i ve Tvých rukách celá Tvá budoucnost. Budu Ti držet palce, abys vybrala tu nejlepší cestu pro sebe i pro svou dcerku a aby se před Tebou neobjevovaly pokud možno už žádné překážky. |
|
| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 9.září 2003 14:33:12 |
| Předmět: To: Přeslička |
K tomu strachu z "kdyby lidé věděli" – mno, já myslím, že ten strach je oprávněný. Na světě je hodně blbců, kteří odmítají chápat, hodně těch, jež s radostí podtrhnou nohy každému, kdo jim připadá slabší, hodně zlých lidí, kteří zneužijí každého otevření nitra druhého....
Třeba já bych nikdy nechodil po širém světě se srdcem otevřeným tak, jako tady (nebo ještě více na mých osobních stránkách). Přeci jen srdce a duše jsou příliš křehké a zranitelné záležitosti a myslím, že člověk musí bedlivě a pečlivě vybírat, koho si k nim pustí.... |
|
| Od: Sidonie |
| Datum: 9.září 2003 14:25:06 |
| Předmět: všem |
pěkný den...,
je mi líto, že se denně člověk setkává lidskou blbostí, arogancí, se smrtí svých blízkých, prohrami...na druhé misce vah je radost, úspěch... záleží co, kdo od toho života čeká...v životě jsem už ztratila hodně přátel, blízkých, ale i našla, aby se to asi vyrovnalo nebo co, někteří mě opustili, protože mě nepotřebovali, někteří se odstěhovali...a někteří odešli nafurt :(, našla jsem přátele, fyzicky i jen tzv. online... jsem ráda, že je mám, tak jako každý z nás... zažila jsem zklamání, i lásku, která pak zhořkla... přinesla hodně slz, probděných nocí, smutek v očích dcery...pak jsem se zamilovala, život nechutnal už hořce, ale dokonce se mi začal líbit, už jsem tu nebyla a nejsem jen pro ni...rozhodla jsem se změnit život, bez trápení, vyčítání, hádání, ponižování, ubližování a odstěhovala se, bohužel k rodičům.
Lidi nevím,jaký máte vztah k rodičům, ale já je měla vždy v úctě, s nadějí malého děcka, že najdu pochopení a oporu... jo narazila jsem, a dost tvrdě, setkala jsem se s nepochopením, tvrdostí... zvlášť máma, to bolí asi nejvíc, není už tam to, když jsem se ji stočila do klína, pohladila, našla slovo... je hodně nemocná, opravdu moc, stará se o starou babi, která občas dokáže zvednout hladinu nervů, že začnou přetéjkat, ale dokázala být objektivní, a člověk se přece má snažit být objektivní ke skutečnosti, která ho obklopuje..., asi jsem nevděčná dcera a čekám od nich moc, nevím...ale myslela jsem, že když mi bude tak těžko, že manžel mi chce vzít dceru, prvňáčka, že bude tam a ne že bude sedět s ním, špitat si o mě,koukat na mě zamračeně,a nemluvit. ALe je tady ON, stojí za mnou, dodává mi sílu, poskytuje útočiště, má rád mou dceru, cítím z něj bezpečí, ikdyž nedávno tu rovněž po půl roce se zase ozval a já cítím vinu, že nemůže dělat co chce, nemůže mi projevit, jak moc by mi chtěl pomoci... a pomáhá pořád, volá, píše... jen ta přítomnost-chybí...a dost.
co říct, nevím snad vzhůru do boje a nepodléhat tlakům, dá se to zvládnout...? určitě s vírou, na minulost jen vzpomenout, na budoucnost myslet a v přítomnosti být přítomen :)))
Hezký dne všem
|
|
| Od: Přeslička |
| Datum: 9.září 2003 11:39:08 |
| Předmět: dodatečně k 1.září |
Zlom
Rozespale pobíhám po bytě
a minuty letí,
vypít kávu
nestíhám...
uvázat kravatu
cestou...
hlavně čistý boty
(říkala máma).
Dobíhám autobus
a nestačím se divit,
samí cizí lidé,
a vystoupit
musím
o zastávku dřív
Ještě včera byly prázdniny...
|
|
| Od: Přeslička |
| Datum: 9.září 2003 11:32:48 |
| Předmět: pro Van |
| drz se, me odesel deda pred 5 lety a byl to muj prvni vaznej kontakt se smrti, nejak sem si myslela, ze tu bude navzdy, jako vsichni kolem a jeste ted stale nechapu, jaktoze nesedi ve svem kresle... lidi odchazej, ale jejich odraz si dal nosime v sobe... |
|
| Od: Přeslička |
| Datum: 9.září 2003 11:30:54 |
| Předmět: pro Sklerotika |
| jo to znam, ten strach, kdyby lidi vedeli... jenze ono to je taky castecne lecka od deprese, chce nam ukazat, ze ty lidi se s nama bavej proto, ze nas neznaj, ze nevedi, jaky sme... trapny, ubohy, atd... je to jen pocit, zlej, hnusnej, ale jen pocit... vlastne se nezname ani mi sami a poskladat clovicka jako celek, to by byla ta nejtezsi skladacka na svete... |
|
| Od: Přeslička |
| Datum: 9.září 2003 11:25:17 |
| Předmět: plyšák... |
dostala sem plyšáka
rozesmátej králik
vyhranej z pouti
a spousta skvělé hudby
s červenym čumáčkem
nádherně hladí
dostala jsem plyšáka
od táty...
omlouvam se tem, kteri nechapou... |
|
| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 9.září 2003 0:43:48 |
| Předmět: To: GIOWANY |
Ahojky Gi,
jak jsem psal níže... ...z mé strany se jedná jen o mou neschopnost pochopit Tvůj ve zdejších podmínkách neobvyklý krok.
Pokud jsem se Tě nějak dotknul, pak se upřímně omlouvám.... Nemyslel jsem to zle - jen jsem byl, řekněme, vyveden z míry.
Jinak jsi zde samozřejmě i se svými nesporně zajímavými textíky vítána! |
|
|