| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 3.duben 2003 21:28:01 |
| Předmět: To: Mišátka |
Píšeš hezky, i když je to smutné :( (aneb proč jsou ty nejlepší básničky smutné...). Ale přiznám se, že jsem v těch slovech nenašel, co se Ti vlastně stalo. Zkus napsat více, ju?
A jinak Tě samozřejmě vítám na těchto stránečkách! |
|
| Od: Visnery |
| Datum: 3.duben 2003 20:37:50 |
| Předmět: i ja... |
Myslim, ze o sebeupalne zde bylo napsano, jiz mnoho...a nezbyva mi nic jineho, nez opet
souhlasit ve vetsine s IlUNaxielem...(jak neobvykle:)
Ale musime si uvedomit jedinne,
ze ptat se cloveka proc se rozhodl pro obrovsky rudy plakat s krvi a ne malinkou
veselou krajinkou je nesmyslne...
Vsichni jsme jini...
A kdo ma touhu se zabit, nebo sam sebe nejak poskodit, ten neuvazuje povetsinou co je
a co neni nejlepsi...Nekteri ani netusi, co vsechno si mohou na svem tele spachat...
Nekdo spolyka prasky a nekdo se pokusi zabit podrezanim zil. A nekdo naopak svou smrt zvoli,
jako velice demonstrativni a bolestivou a zvoli upaleni. Jenze to ti druzi neumeji
pochopit..
Vsichni jsme jini...
Pro nekoho je nepredstavitelne, ze by sahl sam na sebe ziletkou, pro nekoho, ze si
prilozi zbran k hlave...
Bohuzel, je to smrt, ktera se povetsinou dovede do konce...coz je hnusne lidske a smutne:(
Nejde jim pomoci...
To, ze se ted odstartovala takova vlna sebeupalovacich pokusu je myslim normalni..
Labilni clovek si povetsinou svou smrt neplanuje, musi ji vyvolat nejaky podnet a zachvat
(proto rikam, jak je skoda nekterych zivotu, dnes kdysi to mohli ti dotycni rozmyslet,
myslim ze by to udelali), aby smrt uskutecnili...A kdyz kouknu na zpravy, tak....
Vzpomente si, jak dlouho v tomto obdobi nikdo svuj zivot nekoncil skokem z Nuselskeho mostu.
Ano, potom co takto zemrel mlady syn Dalibora Jandy, bylo techto pokusu mnoho. A bohuzel i
mnoho uspesnych, ale to se sklidnilo...A verim, ze opet zase prijde...
Je smutne, ze jeden dava podnet tomu druhemu k tak hruzne veci, jako je vlastni smrt..
To, ze mladik opet totozne zanechal dopis na rozloucenou s tim, ze nesouhlasi
s timto rezimem a podobne...Na to nejde nic rici. Bojuje s vetrnymi mlyny a s necim, co
je v teto zemi naprosto bezne. Clovek, jez vidi veskery svuj zivot v tom, ze je politika spatna
a dokaze pro ni i zemrit, je dle meho nazoru, velice citove chudy. Politika me muze stvat
mnohonasobne, ale nebyla by pricinou me smrti, z meho uvazeni. To mohou ovlivnit jen
hlubsi veci. Ale nechci ho soudit, to mi neprislusi. Ale kdo vi, proc to delal..
protoze je to ted trendem? Nebo protoze to tak opravdu citil? Oboji je podle mne spatne..
a ani jeden ani druhy nic nedokazal...jeden jen polekal deti a zpusobil jim ujmu na
zdravi a druhy se mihl v casopise a konec. Myslim, ze tohle zrovna nechteli.
Pokud si za svymi nazory stali, meli za ne bojovat - ZIVI!!!
A kdyby jejich nenavist k tomuto rezimu byla tak neumorna, maji moznost
kdykoliv odjet a zit treba jinde. Duvod se vzdy najde....Kdyz chteli, tak jim uz jen malokdo
dokazal zabranit.Je na nas, abychom si rozmysleli a popremysleli, zdali to
opravdu udelali z presvedceni,nebo to byla z jejich strany jen vymluva,
at uz z jakehokoliv duvodu...
|
|
| Od: Courtney |
| Datum: 3.duben 2003 17:47:25 |
| Předmět: ILUNaxiel |
| to je dobre zes ten pribeh sem napsal.Neznam moc takovejch lidi jako byl ten kovboj,nebo si to neuvedomuju?:) Je videt ze nikdy neni pozde.Ani na splneni nasich snu. |
|
| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 3.duben 2003 17:19:19 |
| Předmět: To: Přeslička |
No, já jezdím nočním vlakem směřujícím z Košic do Prahy. Usnout tam by znamenalo jediné: že by mě národnostně menšinoví spoluobčané obrali o vše, co mám. Takže ač bych třeba v tom vlaku usnul, tak nesmím.
Takže jdu konečně dohánět :)
Kásnou odpolední noc, pokud právě spíte :) |
|
| Od: Přeslička |
| Datum: 3.duben 2003 17:11:32 |
| Předmět: pro Ilu |
| Ja ve vlaku spim celkem v pohode... a kdyz se ti podari jet 1.den rano-2.den vecer bez chvilky spanku,tak se to smaze... ozkouseno minuly tyden... pekne se vyspi:))a ne ze s cigaretou do postylky,at se nam neupali webmaster... |
|
| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 3.duben 2003 17:06:34 |
| Předmět: Dobrou... |
...odpolední "noc" :) Zatím se loučím... ...jakmile bude čas, ozvu se :)
Mějte se všici moc krásně a papapa! :) |
|
| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 3.duben 2003 17:05:50 |
| Předmět: To: Přeslička |
Co jsem dělal v noci? Tuhle noc jsem spal. Ale noc předtím jsem strávil ve vlaku na cestě od mého Anděla... ...a tam se, ať chceš nebo ne, moc nevyspíš. Takže letím dohánět deficit :)
Díky za tu reakci na kvoboje :) Jsem rád, že jsem to nepsal zbytečně, ač vlastně nevím, proč jsem to celé napsal a hodil to sem. Ale je to věc, kterou v sobě nosím hodně dlouho.... Jojo, život je nejlepší vypravěč a současně i nejpřísnější učitel... |
|
| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 3.duben 2003 17:03:36 |
| Předmět: To: Jarin |
Ano, vidím upálení jako sebevraždu. A sebevražda není řešení, nýbrž pouhopouhý a nic neřešící únik od problémů. Že je upálení asi nejbolestivější způsob je druhá věc. Za svůj život a zejména za dobu, co se pohybuji na projektech, jako je tento, jsem poznal řadu lidí a byli mezi nimi třeba i tací, které bych charakterizoval slovy "cítí se dobře jen tehdy, když je něco bolí" – a myslím, že právě do této kategorie budou patřit sebevrazi současné éry....
Myslím, že samotný akt polití se hořlavinou a zapálení je relativně jednoduchý. Nevím, nakolik znáš myšlení člověka před sebevraždou... ...co je mi známo, je velice zkratkovité a ve své podstatě zjednodušené. A vyřazení pudu sebezáchovy je otázkou vteřin....
Vášnivý kuřák shodou okolností jsem... ...pod vlak bych samozřejmě pro cigaretu neskákal :) Ale myslím, že v případě nějakého krajního myšlení v krizové situaci jsou i lidé, jež by třeba tohoto byli schopni (nemluvme jen o cigaretách... ...vsadím se, že mnoho narkomanů by pro svou drogu obětovalo i "více"....)
Souhlasím s Tebou v tom, že sebeupálení je ZBYTEČNÁ oběť.... A ještě k tomu je to oběť, jež dokáže více ublížit (blízkým lidem), než aby mohla pomoci (davu, který se na to celé podívá tak maximálně jako na zprávu TV Nova).
Co se stane, když někdo upálení přežije? K tomu Ti mohu říci jediné: myslím, že není ani tak hrozné zemřít, jako spíše přežít svou smrt... ...a pak se probrat, pamatovat si a cítit veškerou bolest, jež by tou smrtí bývala byla skončila. Musí to být hrozné.... :((( Horší, než si umíme představit.
A hledání smyslu života? To je věčné a pro některé bohužel nevysvětlitelné téma. Kdysi jsem napsal, že smyslem života je ŽÍT. Dnes mám asi maličko jiné priority... ...nechat něco za sebou, mít krásný vztah, třeba i děti... ...prostě smysl života se časem mění. Nejprve hledáme, pak třeba i nalezneme... ...a potom to upravujeme. Co je velká chyba, že hodně lidí to vzdá právě proto, že ten smysl v daném okamžiku nenajdou... :((( |
|
| Od: Přeslička |
| Datum: 3.duben 2003 16:56:25 |
| Předmět: pro Ilu |
| odpoledni hajani? Cos delal v noci clovece?Priznej se...:)) Ten pribeh "kovboje" me fakticky zaujal, zivot je nejlepsi vypravec... |
|
| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 3.duben 2003 16:46:51 |
| Předmět: Jeden příběh o zvláštním člověku |
Povím vám příběh člověka, který dokázal jít za svým snem a dosáhl ho.
Nevím, kolik mi tehdy bylo – tak nějak někde mezi patnácti a sedmnácti. Byli jsme s rodinou na chalupě ve vesničce čítající něco kolem 2000 lidí. Já, mamka a moje mladší (a jediná :) ) sestra. Ta tehdy, jak už to u mladých dívek bývá, hodně milovala koně. Jednou zaslechla za oknem klapot koňských kopyt. Vzala foťák, vyběhla ven... ...a k chalupě se blížil na velkém hnědákovi opravdový kovboj! Jako vystřižený z westernu s očima jako Paul Newman. Sestra, tehdy ještě mladá a temperamentní malá bytost, neváhala ani vteřinu a poprosila kovboje, aby zastavil a že si ho chce vyfotit. Nevím ani jak, ale během toho mu stačila vysypat, jak má ráda koně... ...a tak nás "pan Kovboj" (jak jsme mu pak vždy říkali) pozval večer k sobě.... Prý bydlí na konci vesnice, kousek od pekárny.
Večer jsme se všichni sebrali a vydali se na výpravu za kovbojem. Došli jsme k domu, kde měl bydlet... ...a tam, možná paradoxně, nebylo na schránce jméno Newman, ale jen mírně německy zkomolené Neumann. Náhoda? Asi ano. Volali jsme, házeli kamínky do okna, až vyšel relativně vetchý stařík. První otázka, kterou jsme málem vyslovili, ale díkybohu zůstala navždy v nás, byla, zda je doma syn.... Vřelé přivítání nás ale vyvedlo z omylu – ten kovboj, který ve svém obleku vypadal tak na padesát, byl ve skutečnosti více než sedmdesátiletý pán. Jediné, co ho prozradilo, byly skutečně "filmové" modré oči.
Proseděli jsme u něj skoro celý večer. Vyprávěl nám o svém nadšení westernem, divokým západem... ...byl velice moudrý a přesto měl v sobě kousek malého kluka (tak, jako já :) ). Byl neuvěřitelně svěží a duševně mladší, než jsem asi já sám dnes (a to mi není ani třicet...). Pozvání na další večer k "panovi Kovbojovi" jsme neodmítli... ...to prostě nešlo. A tak postupně z náhodného setkání vznikla jakási tradice a my za tímto zvláštním člověkem, jež byl podle občanky starší, než my všichni dohromady, chodili den co den. Prožili jsme toho hodně – počínaje staráním o kobylku, přes mytí jeho stařičké škodovky, ježdění na minitraktoru... ...až po výlet na Ponny Express (přátelé Country již vědí... :)) ) a sledování snad všech westernů, co tehdy po revoluci běhaly v televizi.
Znali jsme se snad čtyři nebo pět let... ...už ani nevím. Povídali jsme si o spoustě věcí – o životě, válce, minulosti, komunistech. A tehdy jsem se dozvěděl, že tenhle úžasný človíček měl jako mladý sen: mít ranč. Díky tomu, že jaksi neprošel komunistickým kádrováním musel, ač byl právník, dělat všechno možné – počínaje rozvozem pošty a konče správou vysílačů.... Jeho dětský sen ale zůstával více než šedesát let v něm. Nezemřel... ...a když přišel převrat, dostal v restituci velké stavení ve vesničce. Teprve tehdy, coby důchodce, si svůj sen splnil. Koupil si koně, slepice, krávy, husy, obhospodařoval pole... ...a byl opravdickým kovbojem. Stálo ho to spousty práce a dřiny a on, místo toho, aby chodil do hospody, luštil křížovky, či se hrabal v záhonku, obhospodařoval svůj ranč. Jednou za čas se pak obléknul do kovbojského a vydal se na projížďku po okolí (právě při jedné takové ho zachytila má sestra).... Nedbal na to, že ostatní důchodci žbrblali, že se chová jako mladý – on totiž mladý byl! Byl mladý svým duchem a také tím, že si dokázal jít za svým snem tak dlouho, než si ho naplnil.
Ani nevím, proč to právě teď píšu právě sem. Možná proto, abych tak nějak ukázal, že i když vám v cestě bude stát mnoho nepřekonatelných překážek, tak můžete vyhrát a váš sen se může stát vaší skutečností. Záleží na každém, zda se vzdá, nebo zda dosáhne cíle.
Pán, o kterém tu mluvím, již není mezi námi. Zemřel krátce před svými osmdesátými narozeninami na zákeřnou nemoc.... Nechal tu ale za sebou mnohé – v lidech a také ve mně. Naučil mě, že být starý neznamená čekat na smrt, ale že to může znamenat splnění svého snu. Ukázal mi, že každý je tak mladý nebo starý, jak se cítí a chová a ne jak ukazuje občanka. A zanechal tu ještě něco strašně moc důležitého: pravdu, že když člověk opravdu moc chce, tak se celý vesmír spojí, aby jeho přání uskutečnil (Paulo Coelho – Alchymista). A ukázal mi, bohužel, jednu smutnou pravdu: že jsem tehdy nedokázal říci, co cítím. Nikdy jsem mu neřekl, že ho mám rád... :((( Dneska to umím a říkám to. Neváhám, protože nikdy nemohu vědět, kdy přijde ten čas, kdy už to prostě říci nepůjde.
Nevím, zda tento příběh někoho osloví, ani zda někomu pomůže. Možná ano a možná ne.... Jen jsem chtěl vyjádřit něco, co cítím.
Lidi, když budete své ideály a sny jen hlásat, nedosáhnete nikdy ničeho. Ale když jimi budete žít, tak máte šanci, že se vám povede je naplnit.
Tak a teď jdu opravdu spát :) |
|
|