| Od: Naco_Nick |
| Datum: 12.červenec 2006 11:31:59 |
| Předmět: Alča |
| Rozumím, moc, taky mám jednoho člověka, kteréemu jsem už nestihl říct, jak moc pro mě znamená... Umřel ve dvaatřiceti letech... |
|
| Od: Alča |
| Datum: 12.červen 2006 14:15:08 |
| Předmět: osud |
| V sobotu mě opustil můj nejlepší přítel, prostě umřel, odešel a už se nikdy nevrátí a já nevím proč.Měla jsem mu vystrojit společně se známýma svatbu, a teď mu vystrojím pohřeb... Hrozný, jen nevím proč právě on. Člověk, který byl hodný, milý, upřímný a už tu nikdy nebude, nechytne mě za ruku a neřekne mám tě rád, nejvíc mě mrzí, že jsem mu nestihla ani říct, jak strašně moc pro mě znamená... Teď mu to můžu říct jen u hrobu... |
|
| Od: Delfi |
| Datum: 23.květen 2006 10:27:54 |
| Předmět: Goutte de pluje |
| Goutte...díky za tvůj názor,budu se snažit z toho něco pobrat.Jsem ráda že si to vůbec někdo přečetl.Potřebovala sem to prostě někomu říct,myslela sem si že se mi uleví ale....nic moc!Mám pětiletou holku,a tak se snažím přesvědčit sama sebe,že bych tu asi měla být,ale nějak mi to nejde...prostě mě to nebaví.Snažím se s tím bojovat ale bohužel je to silnější než já.Ještě jednou ti chci poděkovat a budu ráda když se zase ozveš.Bud silná a drž se!!! |
|
| Od: Goutte de pluie |
| Datum: 19.květen 2006 20:20:25 |
| Předmět: DELFI |
DELFI...ja viem presne o com hovoris.....
taha sa to uz so mou veeeelmi dlho....a raz som sa o to pokusila....a urcfite sa este aj pokusim...ale poviem ti..aj ked si teraz hovoris ze sa nebojs smrti.....ze sa Urcite nebojis smrti...ani ja som sa nebala..ked na to preide...a budes si myslet ze umieras..tak pocitis TEN strach...strach ktory si este nikdy nezazila...je to TEN strach.....
a to znamena....ked aj ked si o niecom presedcena vzdy existuje co i len dribnonky plamienok nadeje na zmenu...lebo ze je to tak ze bud umriet alebo konecne zmena....hmk?
ja viem ze to moze zniet ako bachorka sama sa o tom snazim seba presvedcit...hk....dufam ze ti moje slova spon trochu pomozu...maj sa....a keby daca napis email |
|
| Od: Delfi |
| Datum: 19.květen 2006 9:26:46 |
| Předmět: Nebaví mě to |
| Ahoj lidi.Vůbec ani nevím proč vám něco píšu,možná je to úplně zbytečný,možná si to ani nikdo nepřečte.Je mi 24 let a nebaví mě tenhle život.Někdy se sama sebe ptám proč bych tu vlastně měla být.Jednou mi kamarádka řekla,at nejsem sobecká a myslím taky na mé blízké jak by jim asi bylo,kdyby se se mnou něco stalo.Ale já si myslím že by se jim možná ulevilo.Nemuseli by koukat na můj ksicht!Mám pocit že dělám všechno úplně špatně a že sem jen na obtíž. |
|
| Od: Bluie |
| Datum: 15.květen 2006 17:09:25 |
| Předmět: to: Poutník |
Zdravím a vítám Tě tu. :)
Rozhodně tu neotravuješ - vždyť na jaké stránky by víc patřil Tvůj příspěvek než sem?
K Tvé hlavní otázce... proč je všechno tak kruté? Výkřiky našeho rozbouřeného a zraněného nitra... znám to, ale i tak teď možná budu působit trochu cynicky. Je to stejné, jako kdyby ses ptal "proč svítí/nesvítí slunce?" "proč květiny kvetou a ptáci zpívají?" Věci, jež není možno ovlivnit a prostě jen existují... V životě je to stejné jako s těmi květinami. Můžeš mít svou zahradu, ve které budeš na svá kvítka dbát, zalévat je, starat se o ně (tedy dávat sebe) a s uspokojením sledovat, jak rostou a rozvíjejí se. Je to Tvá malá zahrada, kde záleží na Tobě, co s květinami bude. Ale co uděláš s tím, jak pečuje o svou zahradu někdo na druhém konci světa? Nic. A stejné je to s krutostí okolo nás. Ovlivníme jen zlomek světa, ve kterém se pohybujeme. Ale i přesto má smysl to zkoušet, protože je to právě ten kousek, kde se my vyskytujeme nejvíc.
Občas Ti do zahrady vleze krtek odvedle, možná i od souseda, o kterém sis myslel, že žádné krtky nemá nebo by je k tobě nepustil, ale jako vytrvalý zahradník pohromu zvládneš a pokračuješ v péči. Proč? Přece abys vypěstoval květiny a měl krásnou zahradu, kde se Ti bude dobře žít.
Zkus popřemýšlet o metafoře, kterou jsem tu naznačila, a nezoufej. Zkus být silný. Každý vítr se přežene, každá bouře jednou skončí, a někdy je možné se před nimi i schovat. Tak hodně štěstí, vytrvalosti a víry.
Snad se tu ještě potkáme,
Bluie
PS: Dobří lidé jsou a uvnitř sebe to víš. |
|
| Od: Bluie |
| Datum: 15.květen 2006 16:53:19 |
| Předmět: to: Snow |
Ahojky :o)
Jsem ráda za pozitivnější náladu, která sálá z Tvého nového příspěvku. Zbývá snad jen znovu popřát hodně štěstí a těšit se, že od Tebe brzo dostaneme dobré zprávy :o)
Zatím se měj co nejlíp to půjde a určitě zase napiš. |
|
| Od: Poutnik |
| Datum: 10.květen 2006 22:37:49 |
| Předmět: Dark is my mind |
Budte pozdraveni,
nemam poneti proc vubec neco pisu, snad proto, ze je mi uz ze vseho vazne smutno... Omlouvam se, ze otravuju, ja jen, proc je vsechno tak krute? Coz nejsou lide, v kterych je alespon kouska cti a dobra? Tahle proklata existence, vse je tak temne...
Preji vsem hodne stesti a snad svetlo na konci cesty... |
|
| Od: Snow |
| Datum: 5.květen 2006 11:00:16 |
| Předmět: bluie,Karel K. |
Dekuju:)To je presne to co jsem myslela:)Zkusim si vzit vase rady k srdci...zatim jsem si udelala seznam,aspon par veci co bych chtela udelat,tak uvidim jak to pujde:)zatim zacinam s takovyma lehcima vecma jako napr.naucit se hrat tenis, udelat si ridicak,mozna vystudovat dalsi skolu(dalkove pri zamestnani:))protoze se opravdu potrebuju dostat mezi lidi:)
tak diky:)dam vedet,jak se mi to dari
(mimochodem jsem rada,ze jsem nasla tyhle stranky!) |
|
| Od: Bluie |
| Datum: 2.květen 2006 16:34:30 |
| Předmět: to: Snow |
Zdravím a přeju co nejhezčí den.
Jak už tady bylo řečeno, jen málokdo ví, kam a proč kráčí. Po tom, co skončíš vysokou, mi připadá období jakéhosi bilancování jako docela logické. Zvlášť, když s tou prací to nevychází a máš dost času přemýšlet. Nicméně nic by nemělo trvat věčně a Ty by ses měla snažit vyvinout co největší aktivitu (případně nepolevovat v té stávající), abys nějakou tu práci získala. Je evidentní, že jsi na škole byla dobrá, tak neměj strach. Není to jenom o tom, že „oni ti dají práci“, ale taky o tom, že Ty jim můžeš hodně přinést. Podle toho vystupuj, věř si, snaž se být pozitivní. Až se Ti podaří získat práci, vtáhne Tě do do sítě sociálních kontaktů a možná právě mezi svými novými kolegy/kolegyněmi získáš někoho, koho bys mohla nazvat kamarádem/kamarádkou.
Co se týče Tvého přítele, ten problém neprezentuješ jako to hlavní, co Tě trápí, a já jen hádám, že tím, že to „není tak žhavé“ myslíš to klasické vyhasínání vášně, o kterém se zmiňuje ILU. Můj názor je ten, že vztah utvářejí dva lidé, dvě bytosti, které, aby se mohly posunovat dál, se musí snažit poznávat nové věci, rozšiřovat své obzory. Tím, že každý z partnerů tímto způsobem „roste“, vnáší do vztahu nové impulsy. Nemusí to být žádné složité věci, jen každodenní blbosti, koníčky – např. zkusíš sport, který jsi nikdy nedělala, přečteš si knížku z oblasti, o kterou ses nikdy nezajímala – a pak to zprostředkuješ tomu druhému. Tím pádem je o čem si povídat a nejsou to jen stereotypní věci, ale něco nového, co přitahuje třebas už jen vrozenou zvědavost člověka. Něco nového si dáváte, bavíte se. Ten pocit, že Tě nikdo nemiluje, může pramenit ze stereotypu (třeba i hezkého – ne nadarmo se říká, že dobré bydlo pálí) nebo z takové celkové skleslosti, kterou možná cítíš v souvislosti se vším, třebas i včetně té práce nebo nedostatku kontaktů „vně vztahu“ s přítelem. Zkus na tom zapracovat, s tou spolužačkou ze střední se třeba sejdi, je-li to možné, uspořádejte třeba i třídní sraz. Pokus se obnovit kontakty s lidmi, kteří časem odpluli mimo tvůj horizont (spolužáci ze škol, kurzů, „děcka od vedle“ atd.). Je možný ale získat kontakty i na lidi nové, jestli se Ti nechce za starými (diskuzní fóra na netu, zájmové kroužky, kurzy…) Pokus se být aktivnější, zkus najít něco, co by Tě bavilo, a tomu se věnuj (každý člověk něco takového má, jen se to někdy blbě hledá).
Nu, rozepsala jsem se dost a dost a už začínám mít pocit, že by Tě rozsah toho, co už jsem napsala, mohl až vyděsit :), tak radši končím. Měj se pěkně a pamatuj, že z každé šlamastyky je možný se dostat, chceš-li situaci změnit (přemýšlíš o tom, plánuješ, své plány uskutečňuješ).
Zatím pa,
Bluie
|
|
|