| Od: Přeslička |
| Datum: 7.duben 2003 14:56:10 |
| Předmět: pro ztracenou dusi |
| laska neni jen cit, je to obrovska mnozina citu, pocitu a dalsiho neuchopitelna... stava se zivotem sama o sobe,je-li opravdu... coz mi pripomina jednu pisnicku od Smolika:)) |
|
| Od: Přeslička |
| Datum: 7.duben 2003 14:54:45 |
| Předmět: pro Foggy a Sklerotika |
| jak sem pochopila,tak se v zari chystate na vysokou a taky na kolej, tudiz vas cekaji max. vikendove navstevy dom... ja sem 4. rok "ve vyhnanstvi" jak tomu nekdy rikam, kdyz je to fakt k neudrzeni... ano chybi vam kontakt s prateli, ano musite se postarat o radu veci,co delala maminka (jak kde:)), ano obcas zjistite, ze vam neco urgentne chybi (pasta, hreben, kecup, kolicky...)... vecery na koleji muzou bejt prazdny a depresivni... ale da se to, verte mi, v case moderni komunikace je to jeste lepsi... predstavte si pred lety, dopisy a jedna telefonni budka kdesi na poste se zaviraci dobou, to se celkem mame ne:))? Hodne se tim naucite a dozvite o sobe i o zivote... a zivot na koleji ma i neco do sebe, vsadim se, ze takovej bordel vam v pokojicku neprojde a navic jednou pochopite, ze je lepsi i uklidit, jinak by se clovek zblaznil....:))tak drzim palecky, at vam to vyjde a dostanete se na skolu, ktera vas bude bavit a bude pro vas prinosem... |
|
| Od: Mišátka |
| Datum: 7.duben 2003 14:33:38 |
| Předmět: .... |
| Až ti jednou příjdu říct mněj se tu pekně a nic víc až v očích slzy ti budou stát pak teprve poznáš co je to mít rád. |
|
| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 7.duben 2003 9:51:23 |
| Předmět: To: Foggy |
Ahojky a vítej opět zde :)
Ad. upalování – naprosto s Tebou souhlasím. Stal se z toho módní trend. Zrovna dneska jsem přemýšlel nad tím, že už dlouho nikdo neskočil pod metro.... A přitom nejsou tak dávno doby, kdy tam naskákalo hned několik lidí během jediného měsíce. Bylo to v době, kdy se o tom hodně psalo a byl to dalo by se říci "módní způsob sebevraždy." Dnes je pro změnu moderní něco jiného.... Hodně se mi líbí Tvůj obrat, že se jedná o "rituální způsob sebevraždy" – to je výstižné.
Na tu Tvou otázku v závěru jsem vlastně již odpověděl – jak dříve ve svých příspěvcích, tak nyní. Obávám se, že je to právě medializace, která způsobila tu vlnu sebeupálení. Klidně se vsadím, že až se upálí dvacátý člověk a pro noviny a televize to nebude už tak atraktivní téma, tak tento módní trend pomine....
Jsem rád, pokud Tě ta má vzpomínka na jednoho úžasného človíčka nějak oslovila. Jak jsem již psal – ani nevím, proč přesně jsem se před několika dny do této úvahy dal: asi proto, že jsem potřeboval vyjádřit své pocity a také proto, že mi ten člověk přinesl do života poselství a zkušenosti, jež jsem chtěl nějakým způsobem předat. To, že cesta bez překážek nikam nevede je velice hezké vyjádření podstaty toho životního příběhu.
Každopádně se těším na Tvé další příspěvky a názory na témata, jež tu zazněla. |
|
| Od: Foggy |
| Datum: 7.duben 2003 9:44:02 |
| Předmět: Všem |
Ahojky Lidičky - po krátké pauze zase zpět!
Upalování: Přikláním se k názoru jakési "módnosti". Mám podobný názor. Ti lidé, kteří spáchali sebevraždu tímto, až skoro rituálním způsobem, ji chtěli spáchat už dávno, a myslím si, že ten človíček, co se zapálil jako 1. u NM (Nár. muzea) to spustil... a to údajně nebyl blázen a dělal to kvůli stavu společnosti... Možná ano, možná ne, ale spustil tím vlnu sebevražd upálením pod záminkou stejného důvodu, což nemůžou ty lidi přeci myslet vážně!!! Ok. Do jejich mysli nevidím a asi už nikdo ani nebude moci. Ale budiž - oni si tak vybrali. Ale stejně s tim nic nezmůžou. Tak co naplat? My v tom žijeme taky, možná že s tím něco uděláme lépe, když budeme živí...
Jo ted mě napadlo - a nezpůsobila to náhodou medializace 1. činu???
Splněný sen (Ilu): Při čtení tvého příspěvku o kovboji jsem si vzpomněla na jedne - možná - citát: "Pokud je cesta bez překážek, pravděpodobně nikam nevede." Moc se mi to líbí - "I cesta může být cíl" - s tim souvisí.
Vítám Mišátka!!! Podělte se o svůj život s lidmi tady - pomohou vám. Uleví se vám...
Těší mě mé 10. místeško na seznamu!! :o)
Lidičky, už nemám čas. Ještě se připojím večer a podívám se na vše od "rychlé lásky" - už musím končit - končí nám hodina PC - zase bude malý absťáček... :o))
Papapa
Krásný dnešek (co je dneska vlastně za den :o))
Foggy |
|
| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 7.duben 2003 8:50:03 |
| Předmět: Našel!!! Je to moje úvaha z roku 2000... |
...napsaná víceméně neexistující bytosti (proto ten ženský rod). Myslím, že některé mé tehdejší myšlenky navazují na to, co jsem napsal níže.... Některé pasáže pro zkrácení přeskakuji (znaky ___)
Kolikrát za život potkáš opravdovou lásku? Zamiluješ se do někoho a myslíš si, že je to láska. Poznáváš den za dnem jeho klady, cítíš se s ním krásně a vychutnáváš si každý okamžik jeho přítomnosti ___ Všechno začíná tak hezky. Okamžiky vzájemného poznávání jsou neopakovatelné a není nic krásnějšího, než pomalinku odkrývat roušku tajemství, za kterou se skrývá opravdický obrázek toho, do koho jsi se na první pohled zamilovala.
Ano, první pohled - to je to spojení, které zní tak magicky, ale mnohdy později zjistíš, že právě onen pohled byl úplně jiný, než ten druhý, třetí, ..., milióntý. Jedině čas ti může pomoci otevřít Tvé oči, které pak uzří pravdu, jež se v omámení láskou skrývala kdesi na dně. Je to skutečně ten, do koho jsi se zamilovala? Ano, je to on, ovšem teď máš mnohem více faktů proto, abys zjistila, jaký je vlastně ve skutečnosti.
Skoro vždy je takové procitnutí nějakým způsobem nepříjemné. Ač se srdce brání, začínáš počítat všechny chyby, uvědomuješ si nedostatky a celý obraz, který jsi si původně vytvořila, začíná dostávat první trhliny. Někdy v tom obrázku objevíš jen malé prasklinky, jindy trhliny deformující tvář, bohužel se můžeš setkat i s tím, že celé dílo shoří v plamenech, zkroutí se a změní v popel stejně, jako papír položený nad svíčkou. Ano, opět jsi se spletla. Pokolikáté již? Pak si řekneš "Ne, už nebudu věřit prvním pohledům!" ale příště je to úplně stejné - nejde se tomu ubránit, protože jsme jen lidé a první závěry vyvozujeme právě po onom proklatém pohledu.
Je to stejné, jako když vlak projede kolem zastaralého vesnického nádražíčka, které z okénka vypadá tak zašle, špinavě a nevábně, a o několik minut později mine novou budovu plnou lesku a třpytu. Kdybys z toho vlaku vystoupila, možná bys zjistila, že to ošklivé nádražíčko není zase až tak ošklivé a že v sobě skrývá mnohem více kouzla než to, které do krajiny přibylo relativně nedávno.
V kamnech zastrčených v koutě praskají polínka a na staré lavici sedí několik lidí, kteří čekají na svůj vlak. Podlaha je špinavá, okénko pokladny zavřené a zvukovou kulisu v místnosti doplňuje pouze monotónní klapání okenic a odkudsi z venku znějící zvonce železničního přejezdu. Je zima, chlad pomalu prostupuje Tvým tělem. Nádraží působí smutným dojmem. Ale proč? Protože každý, kdo se podívá z okénka vlaku jedoucího kolem, si řekne, jak je právě toto nádraží staré a ošklivé. Neuvědomí si, že se na jeho stavbě podíleli lidé, kteří museli ručně vykopat základy, položit jednu cihlu na druhou, na ní pak třetí a tak dále, než vznikla celá stavba, na kterou bylo před stoletím pyšné celé město.
Nové nádraží nakreslil kdosi neznámý na papír, pak přijely buldozery, jeřáby, míchačky a dělníci s jejich pomocí vystavěli celou budovu za několik týdnů. Nejsou tu kamna, ale obyčejné elektrické topení, neuslyšíš tak ono romantické praskání dřeva a neucítíš vůni spáleného jehličí. Podlaha je sice čistá, pokladní za okénkem čeká na další zákazníky, ale co je to platné, když tohle nádražíčko nemá žádnou duši.
Snad víš, co jsem se Ti tímto přirovnáním snažil ukázat. Onen první pohled může být rozhodujícím ve vztahu dvou lidí, ovšem zkus se podívat znovu, pak ještě jednou a pak ještě mnohokrát. Stejně, jako si u starého nádraží všimneš drobností, které Tě okouzlí, si možná na člověku, kolem kterého jsi dlouhé roky přecházela bez jediného pohledu, všimneš oněch důležitých maličkostí, které v životě znamenají tak mnoho.
___
Láska má mnoho tváří - můžeme milovat kvůli kráse, kvůli majetku, kvůli povaze, vlastnostem a z mnoha jiných důvodů. Opravdová láska ale není o důvodech - ta je především o pocitech: o tom, co cítíš a co budeš k tomu člověku cítit za měsíc, za rok, za deset let. Důvody pominou, pocity nikoli. |
|
| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 7.duben 2003 8:40:37 |
| Předmět: To: Ztracená duše |
| Ještě Ti k tomu zkusím dohledat jednu mou asi tak tři roky starou úvahu pojednávající právě o zamilovanosti.... |
|
| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 7.duben 2003 8:38:36 |
| Předmět: To: Ztracená duše |
Aha – teď už chápu a rozumím. Možná jsi to ani tak nenapsal špatně, jako spíše jsem se nezačetl mezi řádky.
Jinak co se Tvého – řekněme "problémku" týká – samozřejmě znám i tohle.... Ale zkus se zamyslet nad tím, zda má smysl se trápit kvůli neopětované Lásce.... Vidím, že jsi do objektu svého zájmu hodně zamilovaný, ale mám pocit, že si ji až přespříliš idealizuješ. Tedy soudím tak ze Tvých slov i z toho, že tohle se prostě v zamilovanosti stává a je to normální.
Napsal jsi, že "ona je dokonalá" – ale opravdu ji znáš natolik, abys toto mohl s jistotou říci? Nikdo totiž není dokonalý! Ani nemůže být.... A už to, že ji vidíš takto je docela nebezpečné, protože ji tímto řadíš nad sebe. To by nedopadlo dobře – věř mi.
Vím, že Tvou zamilovanost nezastavím několika řádky, ale zkus se nad tím alespoň trošku zamyslet. A přemýšlej i nad tím, zda díky záři té, o kterou tolik usiluješ, třeba nepřehlížíš lásku někoho, kdo sice na první pohled není až tak dokonalý, ale na druhý, třetí... ...xtý pohled je mnohem dokonalejší. |
|
| Od: Ztracená duše |
| Datum: 7.duben 2003 8:13:15 |
| Předmět: tu ILUNaxiel |
| je to nejspis nenapsal nejlip chtel sem rict ze potrebujem lasku ale od cloveka ktereho milujeme obesel bych se bez prizne pratel rodiny kdybych ziskal lasku jesi nepotrebuju soucit obdiv atd.. ale potrebuju aby se na me alespon usmala nezalezi me na ostatnich myslel sem to konkretne ale moje schopnost koncentrace posledni dobou neni nejlepsi |
|
| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 7.duben 2003 6:33:18 |
| Předmět: Dobré... |
| ...ranko všem! |
|
|