| Od: Sasanka |
| Datum: 26.březen 2003 8:34:34 |
| Předmět: Pro Ilu a Vis |
Nevím sice, co se stalo, ale cítím tu bolest z vašich slov. Nejhorší je, když někdo ublíží někomu, kdo je Ti nejbližší a Ty jsi s tím nemohl nic udělat, protože jsi tam v tu chvíli nemohl být... Člověk si pak dává vinu za to, co se stalo, i když za nic nemůže. Chápu i Tvou nenávist, Ilu, znám podobné pocity, a vím, jak je to strašné, když bys chtěl někomu ublížit... Bolest, kterou ten někdo způsobil nejdražšímu člověku, je mnohokrát větší, než kdyby ji způsobil Tobě... V hlavě není najednou nic jiného, než nenávist, šílená a zničující...
Prosím, Ilu, někdo takový jako Ty, nemůže skončit v blázinci ani ve vězení, kdo by pak byl oporou pro Tvou Snoubenku? Kdo by jí pomohl všechno překonat? Vím, že v takové chvíli jsou slova málo, zoufale málo... |
|
| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 26.březen 2003 3:59:39 |
| Předmět: Rozhřešení sobě samému |
Nenávidím.... šíleně moc nenávidím!!! Lidi! Hlavně všechny zasrané kluky, chlapy a veškerou tuhle nadrženou chamraď. To,co je uvnitř mne, je úplně šílená nenávist... silná tak, že se nebudu zdráhat probodat skrz na skrz člověka,který se Jí jen dotkne. Vím, že pokud se to stane, tak to udělám - Jí se už nikdo nikdy nedotkne ani prstem. Dnešní noc ve mne změnila hodně moc.... Nenávidím a neberu výjimky.... Celej svět je zkurvenej a zasranej - počínaje vztahy a konče tím,jak kluci berou holky....Proměnil jsem se z pasivního pozorovatele v aktivního protivníka a míním jednat bez ohledu na následky. Buď skončím v blázinci (tam mě nedostanou :))) ), nebo ve vězení....
věnováno mé Snoubence Visnery |
|
| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 26.březen 2003 3:37:32 |
| Předmět: Noční nebo ranní myšlenka |
| Tenhle svět stojí za .... Kdyby záleželo jen na mně, tak tady tak 99% lidí už tady není. A upřímně: kdyby nebylo těch několik málo výjimek, tak si přeji, aby se válka v Iráku zvrtla a všechno to tady skončilo. Lidé jsou až na výjimky (HODNĚ VZÁCNÉ VÝJIMKY) svině... ...obyčejná zvěř obohacená špetkou mozku. Upřímně: je mi totálně jedno, jestli tady všichni pochcípáme. Jen mi bude líto výjimek, ale... ...když se kácí les, tak prostě lítají třísky :((( |
|
| Od: Přeslička |
| Datum: 25.březen 2003 20:27:46 |
| Předmět: pro Vis |
| nerozumim tvym slovum, ale citim tvou bolest... kdyz vsechna slova jsou jen snahou vyplavit ze sebe proud bolesti, vycistit rany... |
|
| Od: Visnery |
| Datum: 25.březen 2003 20:18:59 |
| Předmět: boli.... |
Ricka nadeje, more pocitu, ocean zloby...Snazi se a nam se to nelibi, konaji a pritom my mame mlcet, ublizuji a my trpime...Zranuji a my umirame...Znicene detstvi, narusena psychika, posladni zminka o rodine, pro ne vsak jen dalsi tema do dospody...Boli to...ac se vas treba ani nedotknou...Citite studenou zem a ani jste nemuseli...Proklinate sama sebe a ptate se proc...proc jste tam sla??? Nezijete a presto dychate...Davate vinnu sami sobe, zdrahate se vsech pocitu...mlcite...a kdyz chcete mluvit, tak najednou neni s kym...Ovladaji vas myslenky, zranuji osobnost, citite to na celem tele...Kazdy dotyk je potom strachem a bolesti...Tvrdite, ze vy zrovna ne...a kdyz to prijde, nemame jinou zbran, nez pouhe "ne" a plac..........................................................Vzdyt jsem se sla jen projit...Jako tenkrat...:((
|
|
| Od: Visnery |
| Datum: 25.březen 2003 18:45:52 |
| Předmět: Jarin... |
" Ber co ti zivot dal - bolest, lasku i zal..Vzdyt zivot je jen karneval, v nemz stokrat menis masku..."
Nenut se do lasky, a nedelej veci, ktere "jsou spravne", delej to co ty sam uznas za vhodne a zij tak, jak to ty sam citis a chces... |
|
| Od: Přeslička |
| Datum: 25.březen 2003 14:35:22 |
| Předmět: tak.... |
Válka je hrozná, nepřípustná, ale ještě hroznější a nepřípustnější je otroctví.
JOSEF ČAPEK |
|
| Od: jarin |
| Datum: 25.březen 2003 10:06:07 |
| Předmět: au... |
proč se děje to, co se děje? Možná, že vlastně ani nechci vědět proč, ale chci se toho zbavit a kdybych věděl proč, možná bych věděl i jak...
No, nikdo z vás nemůže vědět proč, protože nevíte co, ale fakt je, že jestli se věci nějak nezmění, tak už to moje hlavička asi nevydrží. Z toho mám strach, z toho, že se pak stane něco nepředvídatelného, že udělám něco, co bych jindy (nikdy) neudělal. Stojí mě to celkem hodně sil a energie, abych aspoň vypadal (a choval se) tak, jak mě většina lidí zná. Mám pocit, že mě pořád něco nutí hrát nějaké divadlo a já už se ztrácím v tom množství scén a dějství, že už se mi pomalu vytrácí ponětí o realitě a o tom, co vlastně chci. Hraju divadlo o tom, že JI mám rád a přitom vlastně jenom předstírám, že to jenom předstírám, protože ji mám doopravdy rád a chci aby to byla pravda. Možná se v tom tak trochu nevyznáte. Pak vězte, že já taky moc ne. A přitom je to pořád v mý hlavě....
No nic, heski den pro všechny.... |
|
| Od: Foggy |
| Datum: 24.březen 2003 22:26:22 |
| Předmět: Sklerotičkovi, Vis a pak taky Lu a Přeslíkovi..... |
Ahojky Sklerotičku!
Děkuji za Tvou víru vyslanou ke mně. Bohužel asi jsi ji poslal moc pozdě. Není hůře než bylo ale zároveň jo.
Láska si zahrává se všemi lidmi na světě dost nehezky a když si člověk už myslí že by to mohlo být to pravé doví se důvody proč ne a že nesmí.. atp.
Smutek poslední dobou zaplňoval mou duši (i když jsem byla veselá), ale teď je tak nějak "důvod" k tomu proč. Milovaná osoba je racionálně myslící (možná bohužel) človíček a náš možný vztah považuje oprávněně za "nesmyslný". Jde o to že nemá cenu navazovat 'přátelství' (smysl ke vztahu), když ani nevím, kde skončím za půl roku. Dodělávám školu a hlásím se dál, ale ještě nevim, kam se dostanu. Kdybych se dostala do Olomouce, tak se tam vydám a klidně se 3 roky neukážu doma, protože je to škola, která mě velmi zaujala. Problém je v tom, že je to od nás "pěkný kousek". On sever Čech je poněkud vzdálen severomoravskému výběžku.
Hlavním problémem je to, že bychom toto odloučení oba nesli velmi těžce (to je 100%), protože přítel má potíže se psychikou a já bych byla velmi nešťastná - to vim.
A teď zase vsuvka pro Vis - k obejmutí: Teď ti tu můžu říct, že i když jsme si s tímto človíčkem dost blízcí ani jeden se neodváží překročit "jakousi hranici něčeho" a obejmout toho druhého. Víme, co k sobě cítíme, ale ani jeden se této role 'rozsekatele' nezhostí. I když víme, že ten druhý se určitě zlobit nebude. Není to tak jednoduché jak se zdá. Jestli pro tebe ano, tak jsi velmi šťastná osůbka.
VĚŘÍM - BUDE LÉPE - DÍKY!
Ad. záchytný bod: Jsem ráda, žes k tomu být záchytným bodem sám pro sebe nedošel - a mám-li být upřímná - ani ti to nepřeju. Je to hodně těžké období a nikomu ho 'nedoporučuju' (pokud se dá něco takhle 'odporučit') Člověk hodně zkusí - sice pozná sám sebe, kam a proč a pro co je schopen a jak daleko dojít a co ještě může překonat - ale nestojí to za to. Sebedůvěra a otevřenost je lepší.
Je jasné, že i když se o problém podělíš, tak na něj nezapomeneš - vždyť je tvůj. A zcela zbavit se ho ani nesmíš!
Ad. kniha: Dejavu? (chyba Matrixu :o)) Ne teď zcela vážně. Na tohle mám teorii. Dá se aplikovat na cokoliv. Už jsem ji tu jednou v nějaké pozměněné formě psala. Když je ti nejhůř tak přijde buď "rána z čistého nebe" a dorazí tě, že nemůžeš na vlastní nohy ještě hodně dlouho, anebo přijdou "andělské výšiny" a najdenou je svět takový nadnesený a ty se dokážeš nad věci povznést. Neplatí to ovšem vždy takhle růžově. Řekla bych, že tebe potkalo to druhé. I když v umírněnější podobě. Je ti sickness a najdenou se ti kolem připomínají věci o kterých jsi již dříve slyšel, znáš je - je v nich něco co potřebuješ - umíš je, víš o čem jsou, nebo je pouze znáš od slyšení, ale jsou nějakou divnou součástí Tebe. To tě na okamžik povznese nad ostatní věci. Možná je to znamení....
A teď mě napadá, když je řeč o znameních, další kniha Alchymista . Mnoho lidí z tohohle serveru ví, o čem to mluvím. Myslím, že skoro všichni... :o)
...ale teď mám na mysli jeden konkrétní co mě zevnitř užírá už opravdu tak MOC dlouho a já si s ním pořád ne a ne poradit. Pořád mi připomíná mou nicotnost a neschopnost obstát na tomhle světě. Proč ta rána stále hnisá? Na každém kroku bolí a nemůžu tu bolest ze sebe setřást. Já už to nechci! To že člověk přestává věřit sám v sebe, cítí se tak zbytečný a přebytečný na tomhle světě už dávno znám...
- vím co je to za pocit - už tu o něm také byla kdysi řeč - a to BEZNADĚJ. Celkem jsme se tu shodli, že tenhle pocit je ten nejhorší, co může být. Bere všechnu sílu a radost. Nevím, co ti poradit. Já to řešila depresemi... (i když je to divné, jsem asi jeiný člověk, který deprese potřebuje aby si uvědomil, že ještě žije) Ale ty se nedají naordinovat, ty přicházejí samy...
Pocit zbytečnosti není nic neobvyklého. Je to kruté, ale je to tak. U mně s tímto pocitem šla ruku v ruce chuť se zabít. Potlač to. Nějakým způsobem to zkus. Ničíš se. ... je to těžké, já vím...
A už ani nevim, co píšu za hovadiny...
Ad.Bůh: já vim cos tim myslel, souhlasim i s Přeslíkem. Hele ta kniha - není náhodou od Ivana Stigera - Bible v kresbách? Ona víra je v "COSI". Ať je to co je to - tím o tom končím, protože bychom mohli začít vést svatou válku a co bychom pak dělali - že??
Ahojky LU!
Ten textík o těch dvou andělích je opravdu pěkný... O víře už se bavit nebudu ne z toho důvodu, že bych narazila na tvrdý odpor, jakžto že ano, ale já k tomu nemám sama vyhraněný postoj, sama věřím a nevěřím zároveň. Nenádidím HO a miluji, zatracuji a proklínám a přitom v něj nevěřím, a myslím že je to něco jiného než ON, že to vlastně neexistuje... atp... doufám, že se mi podařilo popsat tento stav a vztah k tomuto tématu tak nějak srozumitelně (i když to není) i pro ostatní.
I když zase razim názor že: "K tomu abych se stal nevěřícím, nejprve v to něco potřebuji věřit - takže vlastně věřím, i ve chílích, kdy nevěřím..." pochopili jste to? Je to tak trochu filosofování a je to pouze IMHO.
Tak pajinkejte lidičky - krásný sníky!!
Foggy
PS: Ať vám smutek odejde z dušiček a najde si ty zlé... :o))
Jo a taky omluvte chyby a překlepy. Jsem dost unavená, bolí mě ruce a je mi smutno... |
|
| Od: Sklerotikkk |
| Datum: 24.březen 2003 20:15:04 |
| Předmět: pro Visnery |
| Ahojky, tak asi odpovím až za nějaký čásek, dneska už nestíhám a jak zítra, to nemám tušení... zatím pa pa |
|
|