| Od: Přeslička |
| Datum: 20.březen 2003 16:04:08 |
| Předmět: pro Ilu |
Ad nevera
Napsals, ze nevera není chybou,ale vedomim cinen… promin,ale ty když se milujes,tak tvuj rozum zustava v kazde chvili plne funkcni? Nejsou v tu chvili nahodou akcni a tvurci zcela jiné lidske slozky? A pokud (jak si myslim) vztah pratelstvi a lasky muze byt stejne intenzivni,co se obsahu tyce a psychicke blizkosti (fyzickou samozrejme sdilime jen s jednim), pak proste podle me muze dojit k tomu, ze se rozum az pozde divi,co ze to… jako když slapnes v zime na naledi, tak se taky proberes az hlavou o led… nechci neveru omlouvat, jen rikam,ze se to muze stat…
Ad odpusteni
Odpusteni (jako spousta věci v zivote) se musí poznat, zazit, uchopit… dokud ho neprozijes,at z jedne ci z druhé strany, pak ho povazujes bud za nesmysl nebo za lehke… odpusteni není lhostejnost… byl li bys k chybam partnera lhostejny, pak ses za blbce celkem opravnene… odpusteni je něco mnohem hlubsiho, koho miluji, toho prijimam celeho i s jeho chybami, v odpusteni je tedy další stupinek prijeti, prohloubeni lasky… a samozrejme musim citit litost z druhé strany,aby vztah mohl pokracovat… pokud není litost a volani po odpusteni z druhé strany, pak je dobre odpustit (ocistim tak sam sebe),ale cesty se rozchazeji… nekdy je nutne mit silu odpoustet vickrat… (nemyslim ted neveru)…
Ad vztahy:
Je-li někdo zadany, pak vystrazna cedule STOP, vzdycky … ma-li se rozejit se svým soucasnym partnerem, staniz se… ale podle me ma vetsi vinu ten, kdo vstupuje zvenku, on ma svobodu, on se snazi NICIT… zvlast lehce se vyuziva, je-li prave vztah v krizi, s nekym sem 24 h denne, vidim ho utahanyho, podrazdenyho… není nam uz spolu tak uzasne… vzdalujem se… a najednou se trikrat tejdne na me někdo usmiva, je na me hodnej, milej, posloucha me, utesuje… to je pokuseni, ze by svaty neodolal… a pritom kdo vi, ze ta krize nebyla jen zkouskou? Často to tak byva, lide se na chvili vzdali, aby se pote znovu nasli hloubeji a pevneji… v tomhle sem asi moc prisna, ale odmitam pravidlo, ze v lasce (často jen z blazniveho poblouzneni) je vse dovoleno….
|
|
| Od: Přeslička |
| Datum: 20.březen 2003 15:45:40 |
| Předmět: jujky:)) |
| je lidicky,clovek tu chvilku neni a tolik slov a myslenek... ups na to:)) |
|
| Od: Sasanka |
| Datum: 20.březen 2003 14:55:43 |
| Předmět: Všeobecně a taky zase o nevěře |
Jednak chci poděkovat všem, kteří mi napsali, i těm ostatním, čtu všechny příspěvky a jsou moc zajímavé. Nemám stálý přístup na internet, tak vždycky reaguju se zpožděním.
Ilu,
dík za podrobnější vysvětlení Tvé teorie o životních zkouškách, posmrtném životě, o duši... Je poučné a zajímavé, si přečíst, co si myslí ostatní o věcech, o kterých taky dost často přemýšlím. Ne, vůbec si nemyslím, že by Tvá teorie byla příliš blízká nějakému náboženství, má jen některé úhly pohledu podobné východním filozofiím. Ale nemohu to dost dobře posoudit, nejsem věřící, i když by to bylo asi jednodušší, když by člověk měl pocit, že je to něčí záměr a že ten někdo asi dobře ví, proč to či ono dělá.
A sebevražda? Ano, vím, že to občas napadne spoustu lidí a taky dobře vím, jak nebezpečné je, mít všechno dopodrobna naplánované. Když se člověku najednou zhroutí svět, je docela těžké, přinutit se neudělat takovéhle rádoby jednoduché řešení. Ano, máš pravdu v tom, že si věci moc beru. Píšeš, že je lepší, udělat za skončeným vztahem tlustou čáru a už se k minulosti nevracet. Jenže někdy to tak úplně nejde. Já jsem se přistěhovala do cizího města a skoro všechny přátele jsme měli společné s mým bývalým přítelem. A přece nemohu udělat tlustou čáru i mezi sebou a svými přáteli jen proto, že jsme se rozešli. Takže se občas nějakému kontaktu prostě nevyhneme, pokud jeden nebo druhý nechceme ztratit své přátele. A že náš vztah skončil kvůli nevěře, to už jsem psala. Bylo to po osmi letech, kdy jsme žili spolu, předělali spolu celý byt, plánovali svatbu a začínali přemýšlet o dětech... Asi proto to se mnou tak zamávalo...
K nevěře, o které se tu teď hodně mluví: už jsem psala, že ji neuznávám, pokud mám někoho ráda a žiju s ním, je to podvod a zrada, když bych mu byla nevěrná (mého bývalého přítele strašně překvapilo, že mi hrozně vadilo, že mi lhal, ale to s tím přece souvisí, obojí je věc důvěry a když vím, že bych tomu druhému nemohla věřit...). S tím souvisí i ta tlustá čára za skončeným vztahem. Mám pocit, že jsem nenormální, když to tak okolo sebe pozoruju. Jsem totiž - v tomto světě asi úplně nepatřičně - monogamní. Obávám se, že až do té míry, že když jsem svého partnera ztratila, už nikdy nebudu schopná, najít si někoho jiného... Hodně lidí říká, že to chce čas, já nevím, zatím to nejde. Ale ještě k té nevěře, nikdy mě ani nenapadlo, pomyslet na někoho jiného, ani si něco takového představovat (Ilu mluvil o duševní nevěře). Prostě to neumím pochopit, přece když s někým žiju a mám ho ráda, nemohu ho podvést, nikdy. Taky tu padlo, že u mužů jde někdy při nevěře "jen" o sex. Nevím, já nedokážu rozdělit lásku a milování, bez lásky to pro mě nemá smysl.
Souhlasím s tím, že v dnešní době lidé nedávají najevo své city, jakoby si mysleli, že když dají něco takového najevo, bude to bráno jako slabost, jako odkrytí slabého místa, na které by ti druzí mohli zaútočit a tím snadno ublížit. Proto kolikrát neřekneme nic, neuděláme nic, i když bychom tolik, tolik chtěli někoho obejmout, pohladit, být pohlazeni... Tolik se dnes mluví o tom, že člověk musí být tvrdý k sobě i k druhým, aby něco dokázal, že na city, nebo jen na pár milých slov není čas, místo ani odvaha. A vcítit se do druhého člověka a pokusit se mu pomoci, to už dělá jen málokdo. To neplatí o autorech těchto stránek a o všech, co se tu setkávají!!!
No, to jsem se zase rozpovídala... Takže hezký den všem, i když, alespoň tady, se sluníčko právě schovává za mraky... |
|
| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 20.březen 2003 13:11:35 |
| Předmět: To: Lukrecia |
A to je přesně to, proč bych já nevěru nikdy neodpustil – protože by se mi mohlo stát přesně to, co jsi napsala. Partner(ka), který je schopen jednoho podvodu, je již v tomto směru rizikový – protože když je tohoto schopen jednou, může toho být schopen i podruhé, potřetí... ...poxté (to psala i Visnery). K takovému partnerovi pak těžko lze mít takovou důvěru, jako k partnerovi, jež se nevěry nedopustil nikdy.
A co se toho odpuštění týká – chyba není v tom, že se můžeš svému partnerovi svěřit s podvodem, ale z mého pohledu je právě chyba v tom, že odpustí, protože tím Ti, jak jsi sama napsala, pomůže ulehčit svědomí a vlastně "zůstaneš nepotrestána." Zato kdyby Ti řekl "konec, milá zlatá, nevěru netoleruji," tak Ty a hlavně on máte jednu jistotu: že už ho nikdy nepodvedeš (když Tě vyhodí :) ). |
|
| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 20.březen 2003 13:05:48 |
| Předmět: To: Delphy |
| OKi, pomalu zahrabeme toto téma pod drn :) Nicméně dovolím si ještě podotknout jednu věc: tehdy, když jsem Ti odpovídal, jsem ještě žil iluzí, že to byl vztah. Dnes, když se dívám z jiného pohledu a myslím, že objektivněji, vím, že to byla jen mnou vytvořená iluze vztahu, z níž jsem se mohl a nemusel probudit. Sám o sobě bych se z ní patrně neprobudil... |
|
| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 20.březen 2003 13:03:44 |
| Předmět: To: Foggy |
Heh, zda jsem praštěný nebo ne – no, celkově dost často asi ano, ale co se toho přesunu na placený hosting týká – tam snad ne :) To rozhodnutí jsem dělal pod vlivem rozumu :) Finanční stránka není zase až tak tíživá, abych to neutáhl....
S tou nevěrou máme evidentně jiný pohled. U mne to pramení z toho, že podvod považuji za důvod k ukončení vztahu a z tohoto důvodu bych o tom měl vědět... ...abych mohl reagovat (ukončením vztahu). |
|
| Od: Delphy |
| Datum: 20.březen 2003 12:25:47 |
| Předmět: ILUNaxiel |
| Nerozebírejme to.. Sám víš, že jsou určité nesrovnalosti a hlavně to, co jsi sám podotkl o příspěvek níž + ta Tvá odpověď mě. Nechala bych to být, případně to rozebrala soukromě. Chceš-li žít představou, že můžeš hodit kamenem, v pořádku, nebudu Ti to brát. |
|
| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 20.březen 2003 12:23:22 |
| Předmět: To: Delphy |
Proč myslíš, že bych já nemohl hodit kamenem? Ten vztah, který jsem tu reprodukoval, de facto již neexistoval - myslím, že jsi zrovna člověk, který to ví velice dobře. Žil jsem jen ve své iluzi - ostatně sama bývalá partnerka v té době již na otázku, zda má přítele, odpověděla "ne!" - a to říká, myslím si, naprosto vše ;)
Takže myslím, že tady se stále ještě kamením házet bude :) |
|
| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 20.březen 2003 12:17:33 |
| Předmět: To: Přeslička, Visnery, Sklerotikkk... aneb útoky |
Přesličko, naprosto s Tebou souhlasím v tom, že by se při protiútoku (nebo obranném útoku) mělo brát v potaz, proč ten člověk vlastně zaútočil. Je pravda, že někdy se může stát, že situace vyžaduje rychlé řešení a pak se může sem tam stát chyba. Ale pokud je čas a možnost, je asi lepší se při odvetě zamyslet jednak nad důvody útoku a druhak zvážit formu protiútoku a jeho tvrdost.
Neříkám, že přesně takto jednám – asi dost často ne, protože jsem dosti výbušný – pouze říkám, že souhlasím, že tak by se to asi mělo dělat. |
|
| Od: Delphy |
| Datum: 20.březen 2003 12:17:27 |
| Předmět: ILUNaxiel |
| Díky, tím jsi řekl vše:) Tedy žádný z nás nemůže hodit tím kamenem... |
|
|