| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 20.březen 2003 12:08:54 |
| Předmět: To: Delphy |
No, Tvůj vztah jsem v tom také viděl :) Ale nechtěl jsem prát prádélko zde.... Nicméně myslím, že otázka, kterou jsi napsala, se v určité části může dotýkat i mého vztahu a tudíž jsem na ní za sebe odpověděl :)
Co se toho předchozího vztahu týká - myslím, že oba víme, v jakém ten vztah byl stavu.... Byly dvě možnosti: probudit se a uvědomit si, že žiju něčím, co už vlastně neexistuje, nebo zůstat spát až na věky. A je pravdou, že má Snoubenka byla v tomto smyslu velice krásným a příjemným probuzením. Kdyby se neobjevila, nedokáži říci (a nechci nad tím ani přemýšlet), zda bych se probudil - třeba ano, třeba díky někomu jinému, třeba ne. Ale sám o sobě bych ASI probuzení schopen nebyl. |
|
| Od: Lukrecia |
| Datum: 20.březen 2003 12:08:24 |
| Předmět: ad nevera |
Napadlo me... existuji lide, kteri chteji o partnerove nevere vedet, jsou pak ochotni odpustit... budu-li v postaveni partnera, ktery zahnul, sverim se svemu partnerovi a ten mi odpusti, udelam to treba zas, protoze jsem ulehcila svemu svedomi a zjistila, ze mi to proslo...
co s tim? |
|
| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 20.březen 2003 12:05:30 |
| Předmět: To: Jarin a Přeslička aneb o duších |
Přesličko, máš pravdu v tom, že mám co se duší a jejich cest týká, názor podobný s východními filozofiemi a náboženstvími. Nicméně mám "navíc" několik drobností, jimiž se od těchto obecných teorií odchyluji, ale souhlasím s tím, že v principu se jedná o reinkarnaci (kdo mě zná déle, tak ví, že jsem tuto teorii dříve hodně zatracoval :) ).
Ta Tvá otázka ohledně počtu lidí – přiznám se, že neumím jednoznačně odpovědět, protože na toto nemám jednoznačný názor, ale co když třeba (a teď jen tak filozofuji) tady na Zemi sice přibývají lidé, zvířata, možná i rostliny, ale někde jinde se počet objektů, do nichž je možné inkarnovat duši, trvale snižuje? To by pak vysvětlovalo, že některé duše dosáhnou konečného stádia, již se dále nereinkarnují a počet živých tvorů na naší planetě neklesá. A nebo další možnost: stejně, jako je prostor, kde duše končí, tak může existovat i prostor, kde duše vznikají.... Ale tady skutečně jen filozofuji, protože nad Tebou zmíněnou otázkou jsem ještě nepřemýšlel. Moc děkuji za námět!!!
Mimochodem – máš přehled o tom, jak tento fenomén vysvětluje některé náboženství podporující reinkarnaci? Rád bych si rozšířil obzory....
Proč si nepamatujeme předchozí životy? Myslím, že je to právě z toho důvodu, který jsi napsal(a?) – totiž že bychom asi zešíleli, kdybychom byli třeba broukem a věděli jsme, že jsme byli člověkem. |
|
| Od: Delphy |
| Datum: 20.březen 2003 12:02:47 |
| Předmět: ILUNaxiel |
Ehm, nemířila jsem na Tvůj vztah, nýbrž na svůj; netvař se jako potrefená husa:)
Ale dobře, když už jsi nastínil, že takový byl i Tvůj vztah, tak se poněkud rozpomenu na naše rozhovory a zeptám se jinak - Opravdu bys nezůstal v tom vztahu, kdybys nepotkal svou novou přítelkyni? Nemusíš na to odpovídat, pamatuji si Tvou odpověď. |
|
| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 20.březen 2003 11:55:59 |
| Předmět: To: Delphy |
Považuješ za správný, když dotyčný/á ví, že jeho/její objekt má partnera (i když mohou mít právě neshody), aby se s ním začal/a sbližovat; a nepovažuješ za jakousi formu nevěry fakt, že objekt, který si dotyčný/a vybral/a má partnera/ku a přitom si začíná s někým dalším? Eh, ta otázka je tak zamotaná, že mi dalo docela zabrat jí rozmotat a zjistit, nač se vlastně ptáš a kam vlastně míříš.
Takže - to, že se někdo začne sbližovat s někým, kdo je v nefungujícím (a v mém případě o němž bude řeč dále vlastně již neexistujícím) vztahu je věc těch dvou lidí. Pokud OBA zjistí, že chtějí být raději spolu, než v "původní sestavě," pak to považuji za korektní. Pokud jde ovšem o nefungující nebo dokonce neexistující vztah.
Začít s novou partnerkou během vztahu za správné samozřejmě nepovažuji. Ovšem vím, že tímto míříš na konec mého předchozího a začátek stávajícího vztahu - v tomto směru si myslím, že mám čistý štít, neboť jsem byl v situaci, kdy vlastně již ani žádný vztah neexistoval (dopisování si s někým, koho nesmím ani vidět nepovažuji za vztah).
Chtěla jsi slyšet toto? |
|
| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 20.březen 2003 11:46:12 |
| Předmět: To: Přeslička |
Spontánnost je krásná a pro člověka, který je touto vlastností obdařen vlastně i užitečná. Nevím, zda se jí dá naučit – možná do jisté míry ano právě skrze dávání emocí, jež jsou uvnitř Tebe, směrem ven.
Co se té nekompromisnosti týká – ano, máš pravdu v tom, že v tomto směru je těžké být naším partnerem :) A asi nejen v tomto.... Člověk chyby sice dělá, ale jak jsem napsal někomu níže, nevěru nepovažuji za chybu, ale za porušení důvěry – řadím jí do stejné škatulky, jako lež – a v tomto směru ani lež není chybou, ale vědomým činem. A nemohu očekávat, že se mnou má partnerka zůstane tehdy, když sám poruším to, co jednak deklaruji a druhak požaduji. Má právo najít si v takovém případě partnera, který dokáže splnit své vlastní požadavky na partnerku.
Odpouštět nevěru nevidím jako důkaz lásky. Odpuštění sice k lásce nesporně patří, ale všeho moc škodí a když budeš odpouštět pořád a pořád, nebo více a více... ...a odpustíš i takto velkou věc, tak pak v tom vztahu budeš za blbce, který si nechá všechno líbit (a v konečném důsledku tím můžeš i ztratit respekt svého partnera, který si bude myslet, že si může dělat co chce). |
|
| Od: Delphy |
| Datum: 20.březen 2003 11:38:14 |
| Předmět: ILUNaxiel |
| Dobrá tedy, můžeš i Ty mě odpovědět na otázku, kterou jsem směrovala na Visnery? Až teprve poté házej kamenem... ..správně, ne do mě:) |
|
| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 20.březen 2003 11:30:52 |
| Předmět: To: Delphy |
Ahojky :)
Nebudu mluvit za Visnery, protože ta si, myslím, se Tvými otázkami poradí i bez mé asistence :)
Ale smím-li, budu reagovat sám za sebe (a jak Visnery znám, asi budou naše názory podobné :) ). Já osobně samozřejmě nevidím jako jedinou formu nevěry sex. Je to jen jedna z mnoha forem a leckdy třeba duševní nevěra může znamenat mnohem více. Ale co se týká přímo sexu, respektive u partnerů používám raději obrat milování – tam jde, myslím si, o bytostně intimní věc, kterou bychom měli dávat a přijímat skutečně jen od člověka, kterého milujeme. Nechci, aby to znělo nějak přeromantičtěle, ale podle mne je tohle dar, který nemohu rozdávat kdekomu na potkání. Sám se věrnosti držím (proto házím směle kamenem... ...nikoli do Tebe, Delphy :)) ) a držel jsem se jí celý život, proto bych z tohoto "postu" nevěru své partnerce nikdy neodpustil (ostatně již jednou v mém životě důvodem k okamžitému ukončení vztahu byla).
Samozřejmě nevěra duševní je taktéž věc, která by se ve vztahu objevovat neměla, ale tady je nutné posuzovat její hloubku/závažnost atd.. Podle toho pak lze soudit a nějak postupovat a myslím, že existují případy duševní nevěry, jež bych hodnotil naprosto stejně, jako nevěru fyzickou. |
|
| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 20.březen 2003 11:06:15 |
| Předmět: To: Lukrecia |
Myslím, že v diskuzi o nevěře si naše "tábory" neodporují. Jen prostě máme zcela odlišný přístup v několika základních věcech a přínos této diskuze bych viděl v tom, že jsme si předložili své pohledy a vzájemně je porovnali. Hodnotím, že tu nikdo neprezentoval své vidění jako jediné správné pro všechny, ale jako správné pro sebe. A je dobře, že vidíš některé věci jinak, protože pak můžeme srovnávat a debatovat - a o tom ta diskuze je :) Takže díky za Tvé názory!
A přeji samozřejmě také pěkný den. |
|
| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 20.březen 2003 11:03:19 |
| Předmět: To: Vrána |
Ahojky,
vmísím se i do Tvé diskuze :)
Že by Visnery každého nevěrného ukřižovala, to si nemyslím (ale nechám to na ní, ať se vyjádří...nebudu mluvit za ní – to zvládne ona sama :) ). Nicméně nevidím nic špatného na tom, když bude chtít za nevěru ukřižovat svého partnera – v tomto případě mne :) Já bych to totiž viděl podobně....
Samozřejmě záleží na každém a pokud někdo dokáže svému partnerovi nevěru tolerovat a je v takovém vztahu spokojen, tak ať si v tom žije. Nicméně existuje více přístupů a je sice pravda, že v tomto jsem například já zcela nekompromisní, ale jen proto, že žádám to, co sám nabízím a čím jsem si jist.
Každý sice udělá chybu – třeba přehlédne chodce na přechodu a tak podobně. Ano, tohle se stává a může se to stát každému. Nicméně přeci jen podvod není chyba – je to akt, na který jsou jednak potřeba dva lidé a druhak předpokládám, že ti lidé vědí, co dělají (pokud se nebude jednat o mentálně narušené jedince).
A na Tvou otázku jednoznačně odpovídám: ano, partner by měl přiznat nevěru i tehdy, když tím ublíží. Vztah by měl být o upřímnosti, jak již zaznělo níže, a upřímnost je o pravdě... ...a chceme-li skutečně pravdu, pak musíme počítat s tím, že není vždy příjemná a leckdy hodně bolí. |
|
|