| Od: Foggy |
| Datum: 21.duben 2003 21:02:15 |
| Předmět: Všem |
ne že bych tu knihu četla - to asi dlouo ještě chtít nebudu, ale jen takový malý úryvek co máme ve skriptech:
Je to od Václava Řezáče - Černé světlo:
Řekl bych, že síla silných je zárodkem jejich zkázy. Vidí život jen v rovině své moci a zapomínají skloniti se a naslouchati, co se dšje pod ní. Tupnou jistotou bezpečnosti a nezranitelnosti. Silní se valí, nedbaje, kam dopadá váha jejich kroků. Tak obranou slabých, nechtějí-li být rozdrceni, zůstává větší pohyblivost, bystrost a houževnatost. hle, jak se slabí stávají silnými. jednoho dne nastane výměna. A dál? Houpačka života se nikdy nezastaví.
Co si kdo z toho vezme už je jeho věc - jen jsem to napsala, protože mi to příje nesmírně pravdivé... |
|
| Od: Foggy |
| Datum: 21.duben 2003 20:56:27 |
| Předmět: To: Sklerotikk |
I já znám tebou popsané pocity, kdyz se člověk snaží ukrýt, aby ostatní neviděli jeho slzy, aby se neptali, aby on sám ty druhé neobtěžoval. Možná se tím pokoušíme skrýt sami před sebou. Možná...
Minuý týden pro mě nebyl zrovna lehký - zklamala jsem svou vnitřní pýchu a docela to se mnou otřáslo. Zjistila jsem, že ve mě není ani kousek toho, nač jsem byla pyšná. Ale přeci - jednou k večeru jsem vyšla ven a podívala se na mraky a divné - šedé a nabouchané - nebe před deštěm. v tu chvíli jsem si krutě uvědomila, že se mám proč radovat a že mám vlastně i děkovat za to že žiju - že jsem tady. Zase mě zaplavila radost a úsměv na rtech mi vykouzlilo vlastně špatné počasí s jeho rozmary a těžkými mraky... Pradox? Určitě - ale krásný!
Stále častěji se po rozmluvách s Tebou zaměřuji na 'dejavu' a na úkazy co připomínají jiné věci. Opravdu jich je víc než dost - můžeme je nazývat znameními... Možná...
Pa Foggy
PS: Hlavu vzhůru - když pláčeš ty - pláčeme s tebou!
|
|
| Od: Foggy |
| Datum: 21.duben 2003 20:33:01 |
| Předmět: Jen |
pláč zde cítím z těchto řádků...
copak radost vymřela už?
ta beznaděj čte se těžce
tak směj se přece světe - směj!
Slzy jak perly stékají mi po tvářích
a neví jak vyjádřit to zranění co
vstřebávájí z těchto zdí
a posílají dál jako vážné poselství...
Prý člověk chlebem se má stát,
obyčejnou věcí a rozdat -
rozdat svou duši prokletou
svou ruku podat pomocnou...
Myslím, že svět tenhle a duše ztápené
smutné ku pohledu potřebují
vzpruhu nějakou...
tak jsem tady a čekám na ozvěnu!!!
Dostanu odpověď nějakou???
Tohle mi vyvstalo na mysl potom, co jsem si přečetla ty příspěvky. Velikonoce jsou svátky jara a radosti z příchodu a zmrtvýchvstání Krista - pána našeho - tak proč tolik smutku? To odbobí není šťastné - vím. Ale snažme se pohlédnout na oblohu a zase se radovat z toho že tu můžem žít. Nedávno se mi to stalo - je to krásný pocit! |
|
| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 21.duben 2003 11:25:09 |
| Předmět: Zdravím |
Po delší odmlce, během které jsem samozřejmě sledoval zdajší Diskuzi, se opět hlásím.
Zdravím všechny stálice i nově příchozí, jakož i ti, kteří tyto stránky pouze čtou.
Jsem uvázaný na lůžko, neboť mám (dle doktorů vážně) poraněnou nohu, takže myslím, že bude čas, abych se tu vyskytoval častěji a snad mi během toho měsíce "nedobrovolné izolace" zbude čas na nějaké ty dlouho slibované úpravy a vylepšení, jakož i na přidání novinek a zodpovězení všech e-mailů, na něž dlužím odpovědi....
Přeji všem co možná nejpohodovější den! |
|
| Od: Bluie |
| Datum: 20.duben 2003 22:51:15 |
| Předmět: x |
Kdyz nam nekdo byt i jen malilinko ublizi, vznika jakasi agrese...a jsou dve moznosti, kam ji obratit... bud do sebe... a nebo ven. Co je lepsi??? Ja nechci kricet na lidi a potazmo jim tak moct ublizit... ale obracet to do sebe nekdy tolik boli...
....a proc se nekdy citim zranena, i kdyz objektivne vzato k tomu neni duvod?
Ach jo... to mam zas naladu :))
Kraaaaaaasnyyyyy velikonoce!!! |
|
| Od: Blizi |
| Datum: 20.duben 2003 12:04:37 |
| Předmět: Zarathustra |
| Proc uvizls v opratce vlastni moudrosti? Proc vlakal ses do raje stareho hada? Proc vkradl ses do sebe - do sebe? ... Zarathustro!Sebeznalce! Svuj kate!... |
|
| Od: jarin |
| Datum: 18.duben 2003 12:26:52 |
| Předmět: ??? |
| Co se děje, že se nic neděje? |
|
| Od: jarin |
| Datum: 17.duben 2003 9:05:13 |
| Předmět: ---- |
No já nevím, na totem se mi poslední dobou nějak nechce...
Ale děkuji.-) |
|
| Od: Přeslička |
| Datum: 16.duben 2003 20:23:23 |
| Předmět: pro Jarina |
| hochu,hochu,ty umis psat... myslim,ze s tym dialogem bys moh zaujmout i na totemu:) |
|
| Od: jarin |
| Datum: 16.duben 2003 17:14:17 |
| Předmět: dialogus... |
"Hele, co to děláš?"
"Hovno ti je do toho"
"Mně, tvýmu druhýmu já? Nechtěj mě nasrat"
"No jo, tak se přestaň hrát na totálního slepce a podívej se, co dělám, když jseš teda moje druhé já"
"A ty se zase přestaň hrát na nechápavku. Víš, že nechci vědět, co to děláš, ale spíš proč se hraješ s tím nožem"
"To víš taky moc dobře..."
"Aha, pán je zase jednou ten největší chudinka ze všech...Nikdo ho nemá rád, každej mu jenom ubližuje..."
"...hlavně jeho druhé já...No ne?"
"To nevíš, že tvoje druhé já je provokativní opak tvé neprovokující faktické osobnosti? Já tady jsem od toho, abych rýpal a provokoval..."
"Nechceš si to nechat na jindy?"
"Uhodls, nechci. A proč tě to vlastně tak sere?"
"Taky jsem nad tím uvažoval. Nedostatek lásky přece nezpůsobí tělu žádné fyzické ztráty."
"Kecáš, sám tomu nevěříš..."
"Já vím, nevěřím. Ale přece to musí bejt možný, ne? Naučíš se ovládat svoje myšlenky..."
"...a pak nebudeš mít žádný psychický potřeby...Jo, jasně. A jak bys to jako chtěl udělat?"
"Já nevím. Napadlo mě, že když jsem přestal kouřit, tak bych možná časem zvládl i tohle"
"No, jistá podobnost by tam byla..."
"Trvalo by to sice dost dlouho, ale možná by to stálo za to...Představ si, žádný psychosomatický nemoci, téměř totální odbourání civilizačních chorob..."
"...žádní lidi, jen chladný mašiny bez citů...Dokážeš si vůbec představit svět, kde by všichni byli takhle vycvičení ve své vůli?"
"Ale já se nebavím o ostatních, ti jsou mi z tohodle hlediska ukradení. Oni nepotřebujou takovou psychostimulaci. Každej přece někoho má..."
"A proč ne ty?"
"Jak to mám, sakra, vědět? Nebaví mě pátrat po tom proč jo a proč ne..."
"Hmmm, ono to vlastně asi ani není důležitý."
"Jo, důležitý je, že je to, co je."
"Sakra, to zní jako to nejhorší klišé, co jsem kdy slyšel..."
"Jo, jenže je to pravda a ani ty ani já s tím asi nic nenaděláme"
"A má vůbec cenu s tím něco dělat?"
"Za těchhle okolností asi ne. Počkám, až to bude over a pak bude zas líp"
"Jseš si jistej?"
"O co se snažíš, víš, že nic není jistý..."
"...a přesně o tom mluvím. Možná nic takovýho už nemá cenu..."
"Snažíš se mě dohnat k sebevraždě?"
"Ne, ne. Na sebevraždu jseš moc slabej, na to bys neměl"
"Aby ses nedivil"
"To si piš, že divil, a to tak že kurevsky"
"No jo, zase víš všechno líp než já..."
"Jakoby to bylo nějaký řešení"
"Přesně tak, nemá vůbec cenu se kvůli tomu nějak zvlášť stresovat. vždycky nějak bylo a nějak bude..."
"Zase to klišé? Nech toho, prosím tě. Jsem z toho naměko."
"Ty? Takovej bastard bez citu?"
"Mám pocit, že ještě před chvílí ses citu zbavoval ty sám, a teď bys mě obviňoval z necitnosti..."
"Hmmm, kruh už se uzavřel, raděj toho necháme, ne?"
"To je dobrej nápad, taky už mě to moc nebaví"
"A co budem jako dělat teď?"
"To bys rád věděl, že? Věř, že já taky...."
....
Neberte to, prosím, jako literární dílo, jen jsem se tak vykecával.... |
|
|