| Od: Tac_Tic |
| Datum: 22.únor 2004 19:19:04 |
| Předmět: To:Michaela |
| Ahojky, myslim, že nejsi jen jedina kdo tady ma deprese, jen si tu něco přečti... Ale každopádně si nemysli, že si nikdo nevšimne, že tu nejsi, určitě by si toho někdo všimnul, a smrtí by si mu dost ublížila, určitě se na tomhle mizrnym světě najde někdo, kdo tě má rád a to je fakt, na kterej nesmíš zapomenout... a pamatuj "je lepší shořet než vyhasnout" |
|
| Od: petr |
| Datum: 16.únor 2004 20:49:37 |
| Předmět: životní moudrost |
Michal je ten typ člověka, kterého rádi potkáváte.
Má stále dobrou náladu a vždycky dovede říct něco
pozitivního.
Když se ho někdo zeptá, jak se má, obvykle odpoví:
"Kdybych se měl jen o chlup líp, už bych byl
dvojčata."
Vždycky uměl lidi motivovat. Když měl nějaký kolega
špatný den, Michal
Mu pokaždé dokázal ukázat pozitivní stránku celé věci.
zajímalo mě, jak to děla. Tak jsem za ním jednoho dne zašel
a povídám
mu: "Jen se nepřetvařuj, nemůžeš být tak dobře
naladěný pořád! Jak to
děláš?"
A Michal mi odpověděl: "Každé ráno, když vstanu,
tak si řeknu, že mám
Na výběr dvě možnosti. Buď budu mít dobrou náladu,
anebo ... si můžu
vybrat tu špatnou.
A já si vždycky vyberu tu dobrou. A vždy, když se
přihodí něco
špatného, můžu si vybrat, že budu obětí, nebo ... si
můžu vybrat
možnost,
že se
z toho poučím.
A já si vždy vyberu tu možnost poučit se z toho.Vždy,
když ke mě někdo
přijde a stěžuje si, můžu si vybrat - buď přijmu jeho
neštěstí anebo
... na tom najdu něco kladného.
A já si vybírám vždy tu kladnou stránku života."
"To ale přece není tak jednoduché!"
protestoval jsem.
"Ale je," řekl Michal. "Celý život si
vybíráme. Když si odmyslíš
všechny ty hlouposti okolo, každá situace je volba. A
ty si vybíráš,
jak
na tu
situaci zareaguješ. Ty si vybíráš, jak lidé ovlivní
tvou náladu. Ty si
vybíráš, jestli budeš mít dobrou nebo špatnou náladu.
Jednoduše
řečeno -
ty si vybíráš, jak prožiješ svůj život."
Hodně jsem o tom přemýšlel. Krátce nato jsem z té
stavební firmy
odešel a začal jsem podnikat sám. I když už jsme se
nevídali, často
jsem
o něm přemýšlel v situacích, kdy jsem se rozhodoval,
jak budu žít svůj
život, místo toho, abych jen bezhlavě reagoval na
konkrétní situaci.
O pár let později jsem se doslechl, že Michal měl
vážnou nehodu, kdy
spadl z 20 metrové výšky. Po 18 hodinové operaci a
dlouhých týdnech na
lůžku
ho nakonec pustili domů se zdrátovanou páteří. Potkal
jsem ho asi půl
roku po té nehodě.
Když jsem se ho zeptal, jak se má, odpověděl:
Kdybych se měl jen o chlup líp, už bych byl dvojčata.
Chceš vidět
moje jizvy?".
To jsem odmítl, ale zeptal jsem se ho, co mu proběhlo
hlavou, když
Tenkrát dopadl na zem. "První věc, která mi
proběhla hlavou byla, že
se
těším
Na miminko, protože manželka měla zanedlouho
rodit." odpověděl Michal.
"Potom, když jsem tak ležel na zemi, jsem si
uvědomil, že mám dvě
možnosti: Mohl jsem si vybrat život nebo ...smrt. Tak
jsem si vybral
život."
"A neměl jsi strach? Neztratil jsi vědomí?"
ptal jsem se ho.
A Michal odpověděl: "... záchranáři byli skvělí.
Stále mi opakovali,
že to bude dobré.
Ale když mě přivezli do nemocnice a uviděl jsem hrůzu
ve tvářích
doktorů a sestřiček, doopravdy jsem se polekal. V
jejich očích jsem
četl -
tohle
je mrtvý člověk. Uvědomil jsem si, že musím něco
udělat."
"A co jsi udělal?", ptám se ho.
"No.... byla tam jedna taková tlustá, nemotorná
sestřička, která na
mně řvala, jestli jsem na něco alergický. ANO, povídám.
Lékaři i
sestřičky
zpozorněli a čekali na mou odpověď.
Zhluboka jsem se nadechl a zařval jsem: Na vážné
ksichty!
Když se dosmáli, řekl jsem jim: Rozhodl jsem se, že
budu žít.
"Operujte mě jako živého, ne jako mrtvolu!"
Michal přežil nejen díky mistrovství chirurgů, ale i
díky svému
úžasnému přístupu k životu. Od něj jsem se naučil, že
každý den máme
možnost
žít naplno. Prožíváš jen to co chceš.
Není důležité, co se děje, ale jak to člověk přijme, to
rozhoduje o
všem. Proto se netrap, co bude zítra, zítřek ať se o
sebe postará sám.
Každý
den je dost starostí i bez toho. Navíc, dnes je ten
den, kvůli kterému
jsi
se trápil už včera.
|
|
| Od: verunka |
| Datum: 15.únor 2004 19:41:58 |
| Předmět: hruza |
| nevim co to semnou je porad myslim na smrt a kazdou chvily se mi chce umrit ....pri zivote me drzi jenom myslenka na meho nej kamose... |
|
| Od: mozna_clovek |
| Datum: 14.únor 2004 17:49:43 |
| Předmět: To: Michaely |
Neco jineho, ale doporucju v podstate to same, co Van...krom toho, ze vzdycky je nekdo, komu na to be zalezi, akorat to nemusi byt na prvni pohled videt.
Takze, zkus s necim zacit. Uvidis, ze potkas spoustu zajimavych lidi... |
|
| Od: mozna_clovek |
| Datum: 14.únor 2004 17:47:51 |
| Předmět: To: Van |
Myslim, ze by se sluselo ti pogratulovat...je zvlastni, nakolik se kult penez uhnizdil nejenom ve spolecnosti, ale i v lidech samotnych. Vzdycky si vzpomenu na jednoho pritele, vysokoskolaka (konkretne VSE, takovy ten prototyp uspesneho a draveho manazera) - mel skvele placenou praci, byl ve vysokem postaveni, uspesny a v profesi uznavany - uvsem nebyl spokojeny, s okolim ani sam se sebou. Nebavilo ho, jak se vsichni derou za uspechem (mrtvola sem, mrtvola tam, kamarad sem, kamarad tam), tak se na to proste jednoho dne vykaslal, skoncil s praci a sel delat....metare. A je spokojeny. Nema narocnou pracovn dobu ;o), ale hlavne si pochvaluje, ze ma konecne opravdu cas; jako manazer si proste (celkem logicky) nosil praci i domu...takze se vlastne nikdy moc nemoh plne venovat necemu jinemu (konickum & Co.)...proste pakarna.
Dobre, tohle je trosicku extrem ;), ale myslim, ze jako ilustracni priklad to staci. Mimochodem, to, ze uspech a vysledek je dulezity rika tvuj sef, ale mezi nekterymi normalnimi lidmi se o ekonomech a manazerech rikaji ruzne veci ;-D (i kdyz je pravda, ze jsem empiricky zjistil, ze pokud je zakaznik ekonom a ja si kazdy odchozi e-mail zkontroluju, jestli je tam aspon 10x "kreativni", 5x "progresivni" a 15x "uspesny", tak maji tendenci platit bez problemu :-D).
Takze...samozrejme je problem, kdyz clovek nemuze sehnat praci, protoze z neceho se jist, bydlet etc. musi, na druhou stranu to neni zadna tragedie. Koneckoncu, na zapad od CR (no dobre, v BRD ne, ale VIC na zapad) jsou zmeny prace pomerne bezna zalezitost, clovek tim nabere zkusenosti, rozsiri si obzory a navic si pak muze vybrat, co mu opravdu vyhovuje. Pokud je clovek kreativni a chce se vzdelavat, tak o nej firmy IMHO stat budou. Treba si po dvou mesicich reknes, ze ti chybi ta prace s lidma ;) Takze...ber to tak, ze mas sanci se zamyslet nad tim, co vlastne chces a zaridit se podle toho, protoze ti odpadla jedna vazba. Takze doporucuju s necim zacit: napriklad studovat neco, co te zajima (studium treba nejake casti historie; nejake filozofie; prace s lidma; teorii P.R.; psychologii...moznosti je dnes spousta ;)), nebo klidne zacit s necim aktivnim (pokud se ti nechce delat nic spolecenskeho (volejbal, squash etc.) osobne bych doporucil treba taici nebo kendo, ale treba historicky serm, lukostrelba, siti, vareni, dratkovani...)...jenom se to nesmi moc prehnat, je dobre si u toho shanet aspon nejakou praci, jinak clovek spohodlni...ale prave on je na tom dulezity i ten kontakt s jinymi lidmi a s realitou, kdyz clovek jenom sedi doma, tak mu za chvili drbne ;) Takze...hlavu vzhuru ;o) |
|
| Od: Michaely |
| Datum: 11.únor 2004 9:33:29 |
| Předmět: ?nefim |
| No tak deprese mám pomalu už tejden,sem sama,mám pocit že nikoho nezajímá že sem tu taky jako spousta jinejch,kdybych umřela nikdo si toho ani nevšimne,je tu někdo? |
|
| Od: Van |
| Datum: 8.únor 2004 20:04:11 |
| Předmět: nevím |
| nevím jestli je to deprese nebo něco jiného, ale cítím se docela mizerně. Chce se mi brečet a mám pocit, že už se to nikdy nezlepší. Od pátku končím v práci, byla to dobrá práce, dobře placená, perspektivní a hodně náročná. Prostě jsem to nezvládla, každý den řešit minimálně dvacet problémů, kontakt se zahraničními partnery, spolupracovníci co se neohlížejí na nic a na nikoho...... důležitý je přece úspěch a výsledek..... řekli mi, že musím být tvrdá o to tady jde, ale já na to nemám. Už nevím jestli vůbec na něco mám. Vzdala jsem to a dala výpověď... odbyla jsem si promlouvání do duše od šéfový (prvně byla moc hodná....pak když jsem jí řekla,že tuhle práci dělat nemůžu najednou otočila...najednou jsem se chovala jak malej parchant), od řeďitele jsem si vyslechla v němčině proslov o tom jak mi bude bez práce, bez peněz o tom jak musím změnit svoji povahu a problémi si nepřipouštět k tělu. Připadala jsem si jak malá školačka, jen se rozbrečet. Nevím co bude dál, nevím jak dlouho budu hledat jinou práci, v tuhle chvíli nevím nic. |
|
| Od: Tac_Tic |
| Datum: 7.únor 2004 14:56:01 |
| Předmět: to: Dlouhý |
| Ahoj, tak sem si myslel, ze strach z lidi mam fakt jen ja, ale jak si psal, tak jsi na tom asi hur nez ja... Ja osobne mam strach jen, kdyz je kolem me vice lidi... Treba na nadrazi, namesti apod. Zatim sem nenasel zpusob jak se toho zbavit, ale doporucovali mi, abych se pomalu dostaval do vetsi a vetsi spolecnosti lidi, ktere znam, a casem to prejde... Jinak ti drzim palce, sam totiz vim, jak je to hrozny... |
|
| Od: Blizi |
| Datum: 6.únor 2004 23:06:00 |
| Předmět: sraz |
| Chtela bych podekovat vsem, co byli na srazu, za prijemny vecer :) |
|
| Od: otherside |
| Datum: 6.únor 2004 20:21:27 |
| Předmět: pro Sissi |
| Ahoj slecno :o) Je hodne divny, ze doktori nedokazou v tomto problemu pomoct. Ja na Tvem miste bych se snazila dovolat se do Prahy doktoru Cimickemu nebo nekteremu ze znamych psychiatru a psychoterapeutu. Dala bych s nim schuzku nejdriv sama a rekla bych, o co se jedna. Zadny psychiatr ani psycholog pred Tebou nepribouchne dvere, urcite Te vyslechne a rekne Ti, az sveho pritele privedes na konzultaci. Po te konzultaci si s lekarem promluv, jaky ma na vec nazor a co je pro Tveho pritele nejlepsi. Co bys mela delat, kdyz se mu udela spatne, jak se k nemu mas chovat atd. Z vlastni zkusenosti vim, ze rozhodne neni dobre postizeneho litovat, spis mi pomahat "za jeho zady", presne tak, jak jsem Ti popsala. Zkus to - podle toho, co pises, jsi silna osobnost a na Tvem priteli Ti zalezi, takze se tomu postav celem a uvidis, jak to bude dal. Jestli chces, tak mi muzes napsat email na sarkahromadkova@centrum.cz, budu moc rada. Papa |
|
|