| Od: Visnery |
| Datum: 30.červen 2003 1:31:24 |
| Předmět: Blizi |
Ahojky Blizi,
Uf, takhle smutný názor a postoj mě u holky, jako jsi ty mrzí..Nechci ti házet otřepané fráze, ale nikdy nejsi sama a věř tomu, že tě lidé berou vážně i když ti to někdy tak nemusí připadat…Když je nám zle a připadáme si ublížení a v koncích sil, tak většinou máme pocit, že nám nikdo nerozumí a nikdo nás nechápe..Ale není chyba ani v nás ani v ostatních, všichni neumějí dát znát pouhou větou a všichni to neumějí asi tak, aby věděli, že to bude nepochopeno tebou…Možná kdyby tušili, že máš o nich ten pocit, snažili se mnohém více…
Asi tě chápu, jaké rozhořčení jsi musela zažít, když jsi se obrátila ke svých blízkým/nejbližším a ono nic nenastalo, prostě se nikdo neozval…Ale kdoví, zdali to nebyl jejích způsob pomoci, nebo jen nechtěli vidět a tudíž se k problému obrátili zády…A možná to byla jen chvilková nálada…Ale kvůli jednomu nezdaru a nevyslyšení bys neměla zanevřít na vše…Možná že až to zkusíš příště, poslouchat již budou…Druhá šance stojí za to, a když už ani po tom, tak…
Myslím, že ale situace kterou popisuješ známa chvílemi všem nám, vždyť jsme jen lidé…a každý občas ztratí pudu pod nohama a svět je mu tak šíleně cizí…
Pokud se to, s čím jsi se chtěla svěřit, týká někoho, tak to zkus rovnou u něj…Možná to bude nejlepší pro oba a hlavně si ulevíš ty, ta jež to nosí u srdce jako velký kámen a bol…
A ještě se vrátím k té tvé poznámce o stoprocentní uzavřenosti…i když kolem sebe teď sleduješ „tohle“, tak nikdy nechtěj to o čem mluvíš, lidé když nemluví, nejsou lidmi…Potřebujeme mluvit, urči si jen míru…Každý z nás přec potřebuje svého Andílka, kterému se může svěřit…který může dokonce i pomoci, život bez něj je hrozně prázdný a asi to většina z nás zná… Tyto naše strážničky si musíme vybírat moc, moc opatrně protože jsou to také oni, kteří nám mohou nejvíce ublížit, ale jsou to také ti, které nejvíce milujeme zbožňujeme…S větší důvěrou roste i láska a vztah…a důvěra nemůže vzniknout, pokud dva mlčí…
Možná je spousta lidiček co by rádi poslouchali a ty o nich ani nevíš a možná svůj čas zbytečně ztrácíš s těmi, kteří ti nic takového ani nabídnout nechtěli…Musíš se pořádně koukat před sebe, ale také do stran….A nemusí jít rovnou o lásku…
Měj se hezky, snad se to dá nějak do kupy a koukej si prázdniny pořádně užít, od toho tady jsou!:)
|
|
| Od: Visnery |
| Datum: 30.červen 2003 1:30:59 |
| Předmět: Magnificat |
Ahojky,
Co by jsme za to dali všichni být ještě jednou dítětem…aspoň na okamžik…Jenže….
Díváš se na všechno moc černě, je znát že v podstatě nemáš cíl, pro koho by jsi se snažil, ale chci ti v životě upozornit na jedno slovíčko a to zní „zatím“…dnes nemáš vedle v pokoji mámu, který by jsi chtěl něco ukázat s něčím se pochlubit…ale tohle není věčné pro nikoho z nás…Jen si to každý zažije někdy jindy…Může nám to chybět a někdo to dokonce vyžaduje a touží po tom, člověk si prostě nikdy nevybere…
Nebudu vyzvídat proč rodina nestojí za nic a nikdy nestála…ale i když je to jedna z nejdůležitějších části a součásti naších životu, vždy je buď čas něco napravit a dat do kupy, nebo naopak se soustředit už na rodinu svou vlastní…
Jaké prášky máš na mysli? Něco co musíš, nebo něco co jíst sám chceš?
Pro rozhodnutí nástavby ti držím palečky a myslím, že tady nejsem jediná. Uvidíš, že tím nic nezkazíš, jen získáš novou zkušenost…
Měj se hezky a příjemný den!
|
|
| Od: Visnery |
| Datum: 30.červen 2003 1:30:19 |
| Předmět: Malakay |
Palce ti samozřejmě všichni držíme, i když netušíme oč jde…ale to není vždy podstatné..
Neboj, určitě to zvládneš, pokud si to moc přeješ a budeš se snažit a nebudeš mít ani pomyšlení na to, že by jsi to vzdal, tak to musí vyjít…a když ne, tak…život je holt jenom život a my si ho ne vždy organizujeme od začátku až po samý konec…Hlavní je vědomí, že jsi pro to udělal vše co se dalo a bylo v tvých silách…
Tak hodně zdaru!
|
|
| Od: Blizi |
| Datum: 29.červen 2003 14:05:18 |
| Předmět: help |
| Ahojky vsem lidickam. Tak nam nekterym zacaly prazdniny, hura :-( Nevim ani, jaky pocit bych ted mela pocitovat pri vizi temer tri mesicu volna, snad radost (?), za poslednich par dni jsem zjistila, co mi prinasi v zivote pocit beznadeje, vyjadrim to vcelku jednoduse : neni cloveka, jenz by me "bral vazne". Asi to ted zni jako plane sebecitne stesky, ale mozna neco podobneho citi vice lidi... Muj svet je svetem bezmoci a smutku, negativismu a pesimismu, i presto se snazim z toho "ven", ovsem nejak chci dat najevo okoli, ze "neco neni v poradku" a tim v podstate zaprosit o pomoc. Pokusila jsem se ted o vikendu, doma, a co? Pry je to jen poza a to "me prejde", uz se snazit nehodlam, jen je mi uzko, jak se mi lide smeji do oci po kazdem pokusu "sverit se", tak nevim, nechtela jsem stoprocentni uzavrenost, chtela jsem tak trochu kricet na sve nejblizsi may day, bez vysledku... Je tu i nekdo jiny, komu tato situace neni neznama? Diky Blizi |
|
| Od: Sklerotikkk |
| Datum: 28.červen 2003 19:33:37 |
| Předmět: Malakay |
Třeba budeš mít jen "obyčejné" štěstí, třeba se Ti to povede i z jiných důvodů, třeba proto že si to přeješ, třeba proto že to tak má být a třeba se to ze stejných způsobů povede. Pokud si jdeš za svým cílem, je to to nejlepší co můžeš udělat. Jen ze srdce doufám, že to nebude úplně jediný cíl.. jediná věco co by hnala vpřed. Rozhlédni se po svém životě. Je tolik cílů, tolik věcí co nám pomáhají...
Vždy když se blížíme ke svému cíli, je naše cesta těžší. Někdo, něco, možná my sami sebe, nás zkouší zda opravdu jdeme za tím, co chceme a že to opravdu chceme. Vydrž, vytrvej, protože nejsi sám, já Ti určitě palce držím, ať jde o co chce, lidé by měli dojít až do splnění svých snů... |
|
| Od: Magnificat |
| Datum: 28.červen 2003 19:28:46 |
| Předmět: Visnery |
Díky za reakci.
Co bych za to dal,abych mohl být dítětem...Všichni ode mě očekávájí,že už zvládnu být dospělej,samostatnej...Ale já to nezvládám.Je mi dvacet a přes dva roky bydlím sám,protože musím.Prostě jsem v našem "rodinném" bytě zůstal sám(ségra pryč,máma pryč).Ani předtím naše rodina nestála za nic.Někdo jiný by to snad zvládl,já ne.Tak žeru tabletky,semtam navštívím cvokhaus,koukám kolem sebe, přemýšlím(panečku!)a snažím se(a smažím se).
Vůbec se mi nedaří dát mému životu smysl,mému snažení cíl.
Tu nástavbu asi zkusím,ale do září je daleko,uvidíme.
Měj se hezky. |
|
| Od: Malakay |
| Datum: 27.červen 2003 1:08:49 |
| Předmět: Kousicek od meho prani |
| Ted jsem jen malicky krucek od sveho cile.Je to jedina vec co me zene vpred.Ale cim vice se mu blizim tim je to stale tezsi.Mam pocit, ze uz nemam silu abych ho dosahl.Ale stat se muze hodne veci.Treba budu mit jen obycejne stesti a muj sen se splni.Tak mi prosim drzte palce. |
|
| Od: Visnery |
| Datum: 26.červen 2003 8:17:14 |
| Předmět: Foggy |
Ahojky Foggy,
Život je otázka priorit, které si každý sám musí postavit, jako domeček z karet…a proto když tvrdíš, že máš důvody, tak to nebudeme zpochybňovat a ani násilím tě držet ..volba je na tobě…a čin také…
|
|
| Od: Přeslička |
| Datum: 25.červen 2003 22:32:22 |
| Předmět: pro Foggy |
| cauky clovicku, byla sem ted krapet dost mimo,takze vubec nechapu, ale urcite kdyz budes chtit, tak napis... lekorka@centrum.cz... jinak ad skola... nesmutni, mozna vyjde odvolani (me taky vyslo) a kdyz ne,tak (jak spravne pises), ma to nakej smysl... |
|
| Od: Foggy |
| Datum: 25.červen 2003 21:56:22 |
| Předmět: Sbohem (a tak trochu úvaha na konec) |
Bylo mi ctí se na tomto projektu s vámi podílet, ale je čas abych šla dál. S těžkým srdcem se s vámi loučím a přeju vám moc optimismu a chuti do života a taky ať vás nic neodradí od toho dělat ty věci co chcete udělat. A měli byste taky vědět - že nic v životě se neděje jen tak náhodou - všechno má svůj smysl.
Každý má najít ten správný čas a já ho teď našla. Možná mě ovlivňuje všechno, možná nic, ale na čas - možná navždy - se odmlčím a nebudu sem chodit.
Možná bych měla truchlit, ale možná ne -> nevzali mě ani na jednu školu, kam jsem chtěla, ale zrejmě to má nějaký důvod, třeba ještě nejsem na takový krok připravena a teď budu mít čas na rozmyšlenou.
Vím, že poslední dobou jsem se chovala podrážděně - já sama vím proč, ale to tady nechci rozvádět. Nejde o osobní problémy. Jen jsem si něco uvědomila v souvislosti s NDSkou. Víc o tom neřeknu.
Nechci tudíž nadále setrvávat zde a plivat jed kolem sebe - protože vás mám ráda a stali jste se mými podporovateli a takovou jakousi rodinou i azylem na kostrbaté cestě mým krátkým životem - a nechci vám ještě ztrpčovat již tak velké a zároveň třeba i "malicherné" problémy (v souvislosti s malosí lidí a jejich problémů).
Mám vás ráda a našla jsem tu spoustu hodných lidí a lidí, které bych ráda poznala, se kterými by byla čest(a byla a bude) mluvit či se kamarádit. Našla jsem tu porozumnění, a stejné či podobné myšlenky a smýšlející lidi. Povrdilo se mi, že člověk je jedinečný a za své "ztřeštěné" nápady se nemusí stydět.
Každému komu je úzko bych chtěla pomoct, být nablízku, ale nejsem superman, abych něco takového mohla udělat a hlavně bych ani nevědela jak pomoct. Proto vám všem držím palečky a ať vždycky najdete nějaké světýlko v tom tmavém ději, který prožíváte a prosím -> zůstaňte tu s námi (myslím svět). Smrtí život nekončí (já tomu věřím) a vy se sem stejně jednou vrátíte, možná jako někdo jiný, ale kdybyste odešli teď byla by to opravdová škoda. Sami o takových lidech z NDSky určitě víte a nejen odsud - tak jim podejte pomocnou ruku aby na tak velké sousto jako je smrt nebyli sami a přiveďte je do světa naděje.
Sbohem a opatrujte se - mám vás ráda a někdo na tomhle světě si na vás určitě myslí víc než já - pamatujte na to = někdo vás má rád!
Foggy
PS: Možná mě napadne ještě tisíc věcí, co bych mohla napsat, ale ne te´d takže se je asi už nedozvíte - teď se tíhu osudu budu pokoušet nést bez vaší milé podpory a doufám, že mi to půjde - každopádně fakt vám za všechno děkuju a chovejte se tak abyste ničeho nelitovali.
Jo a ILu - už čtu Veroniku! (Možná to byla ona... a možná to nepochopíš) |
|
|