| Od: Bluie |
| Datum: 13.duben 2004 19:13:01 |
| Předmět: to: Killbilly |
Ahoj hoj...
Nu, apatie a zoufalstvi... ona apatie muze taky byt jistym projevem zoufalstvi, kdyz se na to clovek podiva z jeste jineho pohledu. Zoufalstvi je slovo, ktere se da vykladat ruzne, takze je to takovy slozity... zalezi, jak to kdo chape...ale asi vim, co chces rict...
Ze ses rozepsal? Se podivej, jak dlouhy veci vetsinou pisu ja:o)) |
|
| Od: Killbilly |
| Datum: 13.duben 2004 18:09:42 |
| Předmět: hmmm |
Topit se v zoufalstvi nebo podlehnout apatii je v podstate to same v jinem temperamentu,apatie muze vest k vlne zoufalstvi z toho ze jsme v apatii a naopak,takze vzajemna zmena je nanic......
co se tyce toho osamoceni-nevim me to pride s tou samotou dost sblizene,kdyz je clovek dlouho sam,citi se pak sam(tedy osamocen) i mezi lidma,takze radsi utika pryc.....no to sem se zas rozkecal cuss |
|
| Od: Bluie |
| Datum: 12.duben 2004 21:13:43 |
| Předmět: to: Murali |
Zdravim :o)
Ten rozdil chapu a znam... V tuhle chvili se citim po tom druhem zpusobu....
Mozna zivot bude snazsi, az si clovek opravdu uvedomi, az do posledniho pismenka pochopi, ze ta pomocna ruka je na konci jeho paze...Az prestaneme od ostatnich ocekavat "prilis", az prestaneme touzit po objeti plnem porozumeni, bude to sice smutne, ale...bude to snazsi. Budeme smireni a apaticti, ale nebudeme se topit v zoufalstvi... (otazka je, co je lepsi)Nechci se odvolavat na vychodni nabozenstvi, ale jednim ze ctyr zakladnich pravidel buddhismu je "nase utrpeni je zpusobeno zadosti, zizni"... a to nasledujici zni "potlaci-li se zizen, zmizi utrpeni"... Mozna jednoduse chceme moc, kdyz rikame, ze jsme "osamoceni"... (Ale mozna taky ne.... ja nevim...)
Preju hezky zbytek svatecniho pondeli... a co nejmene chvil, kdy se clovek citi osamocen.... strasne to boli, ale to vis sam(a)....
btw, je az komicky, jak si vlastne ani nekdy neuvedomujeme cenu dobreho pritele.
("Zivot je komedie pro toho, kdo mysli, a tragedie pro toho, kdo citi." ) |
|
| Od: Murali |
| Datum: 12.duben 2004 16:17:13 |
| Předmět: osamocení, samota... |
| Mnohdy si ani neuvědomíme, jaký je rozdíl mezi samotou a osamocením! Je to jednoduché, avšak mnoho lidí nedokáže pochopit, jak se tyto pojmy od sebe liší. Samotní jste na místě bez lidí, bez dění, bez života... Osamocení můžete být kdekoli a v přítomnosti kohokoli, je to stav mysli. Daleko horší než samota je proto osamocení, bez lásky, bez někoho kdo by nás chápal-někoho kdo by nás miloval... Tak to cítím... |
|
| Od: Bluie |
| Datum: 11.duben 2004 22:43:26 |
| Předmět: nejistota |
Proč jsem se rozhodla psát zrovna o tomhle tématu má jistý blízký vztah k nadcházejícímu velikonočnímu pondělí, ovšem nebudu to příliš rozpitvávat. Radši. :o)) Nejistot je mnoho v každém z nás. Na někom jsou znát hodně, na jiném méně, na dalších je nepoznáme vůbec, ještě jiní je zase zakrývají až nepřirozeně vysokým sebevědomím nebo přímo arogancí...v podstatě se najdou téměř v každém jedinci...
Stejně je to zvláštní. Že je v člověku třeba jeden komplex už odmalička a on se s ním v průběhu let nedokáže vyrovnat. Je to přece jen jedna potvora, kterou musí porazit. Proč je to tak těžké? Proč to někdy nejde překonat, jednoduše to přeskočit jako nějakou laťku a jít dál? Naučíme se snad žít sami se sebou a je pro nás pak pohodlnější neměnit zajeté způsoby vnímání a reakcí na podněty? Je to strach z toho, jací bychom byli, kdyby nás tyhle strachy nebrzdily?
Je to zvláštní. Víme, že bychom bez svých nejistot a komplexů a strachů a podobných věcí byli šťastnější a možná proti nim dostatečně nebojujeme. Nebo ano a oni se jen nechtějí nechat porazit? Jak přinutit tyhle věci aby se zdekovaly definitivně? Vždyť nic pozitivního nepřinášejí...
Pánbů ví.
Tohle bylo jen takový malý zamyšleníčko nad jedním druhem věcí, které obývají naše duše a často i určují naše chovaní... budu moc ráda, když bude někdo reagovat a vyjádří třebas svůj názor na tohle téma nebo mi odpoví na některou z otázek...
Hezkej večer, dobrou noc a pěkný velikonoce:o) |
|
| Od: Bluie |
| Datum: 11.duben 2004 11:33:26 |
| Předmět: to: Sklerotikkk |
Ahojky.:o)
Fajn, ze neznim tak mimo, uff. :o))
Sebevrazda. Prave jsem tak sedela u pocitace a premyslela nad myslenkami na ni, kdyz otevru NDSku a prectu si Tvuj prispevek...
Myslim, ze vsechny ty veci jako jak je to sobecky vuci ostatnim, ze to neni reseni apod. znas...
Je to tezky, ale proste je to tady boj. Myslim, ze jeden ze zpusobu, jak se k tem myslenkam postavit, je brat je jako jakesi zaskodniky. "Proste jsou to ty mrchy, ktery se snazej mne zkazit zivot, kterej, celkove vzato, neni zase az tak zlej. Ale ja jim dam!!" Jak Te tady tak ctu, myslim, ze jsi na dobry ceste a vypadas jako clovek, ktery toho jednak ma relativne dost za sebou a druhak je dost silnej... Urcite je zvladnes.
Je logicky, ze te to sokovalo, vydesilo, ale dulezity je, ze si uvedomujes, ze se ty Tvoje myslenky toulaj, kde nemaj, a ze to, co na Tebe zkousej, je spatny.
Preju Ti taky hodne sily a vydrz. O jaru se sice rika, ze v nem nejvic lidi upada do depresi, ale na druhou stranu umi bejt taky krasny... (aneb miluju kytiškyyyy :o) )
Zatim papa a drz se! |
|
| Od: Sklerotikkk |
| Datum: 10.duben 2004 22:53:21 |
| Předmět: myšlenky |
Myšlenky jsou potvory. Dělají si co chtějí, toulají se kde nemají. A jsou zvyklé vracet se do svých zajetých kolejí, i když už dlouho jedou po jiné koleji. Znáte to, že jste mysleli, že máte něco za sebou, ale ono se to nakonec zase ukáže? Je to moc zvláštní pocit. Už hodně dlouhou dobu mi to neproběhlo myslí. To co v ní kdysi bylo skoro pořád. Co z ní nechtělo odejít. Najednou je to tu zas. Ani mi nedošlo, že je to pryč, dokud se to nevrátilo. Včera poprvé po hodně dloué době mi prolétlo hlavou slovo sebevražda zase jednou jako něco víc než jen titulek v novinách. Jako něco hmatatelného. Narazilo to do mě jako vlak. Nebylo to tu a nejedou se to ukázalo. To byste nevěřili, jak to s člověkem zamává. Bylo to pryč.. no jo, ono to vlastně bylo pryč, ale co to tu teď dělá zase zpět? Proč teď. Je to neskutečný šok. A najedou znovu.. podruhé za dva dny. Co to tu chce? Zvláštní, zvláštní.
Všem co na ně jaro nepůsobí zrovna pozitivně přeji hodně sil v boji s podobnými nezvanými hosty a narážejícími rozjetými vlaky. |
|
| Od: Sklerotikkk |
| Datum: 10.duben 2004 22:44:23 |
| Předmět: pro Bluie: |
| Určitě nezníš mimo! Vím, co máš na mysli... Znám chvíle, když člověk ví, že nemůže věřit ani sám sobě, respektive neví čemu ano a čemu ne. Ale to naštěstí rozpoznávám docela dobře a když je mi hodně špatně, věřím asi oboum, když lépe, jen "tomu hodnému", ale nikdy jen té mrše co se mě snaží podrývat :) |
|
| Od: Bluie |
| Datum: 9.duben 2004 0:04:12 |
| Předmět: to: Sklerotikkk |
Zdravim:o)
Co se tyce toho hlasku, jen bych jeste rada dodala jednu vec... je nutny ho drzet v rovnovaze... a taky se naucit ho rozpoznat od ostatnich veci. Prusvih totiz nastava ve chvili, kdy mu clovek veri a splete si ho s necim jinym (treba ve chvili, kdy do nej nejakej jinej hlas husti, jak je prisernej a obvinuje ho z ruznejch veci). No, doufam, ze neznim moc "mimo":o))
Mej se hezky a krasny velikonoce preju! Tobe i vsem ostatnim. |
|
| Od: Sklerotikkk |
| Datum: 8.duben 2004 16:11:47 |
| Předmět: pro Bluie a Killbillyho |
Co se týče toho co popisuje Bluie - takového toho malého hlásku co ve chvílích nejhorších dovede "vrazit pár facek" či "dát studenou sprchu" tak to je moc fajn vynález. Trvá sice poměrně delší dobu než si ho člověk vypěstuje, ale jde to a výsledek pak stojí za to. Umět se podívat z nadhledu se velmi hodí. Ale jak jsem si ověřil, je třeba tenhle hláske stále živit a trénovat, protože když se člověk ukojí ve své spokojenosti s tím, že ho nic netrápí, hlásek začne odumírat a pak pomáhá opravdu jen v těch nejhorších situacích a to není moc dobře. Bohužel, ten můj se měl asi až moc dlouhou dobu dobře, než aby byl ještě schopný nějak pomáhat a tak ho budu muset začít znovu trénovat, znovu hlídat víc sám sebe, hlídat na co myslím, až dokud to nezačne zase fungovat nějak "reflexivně" (také tomu spíš říkám pud sebezáchovy jako Bluie, takový rozšířený pud...).
Pro KillBillyho:
Ptal ses, jestli se dá spadnout až na nějaké psychické dno, od kterého se člověk pak odrazí. Pravdou je, že dá i nedá. Pravdou je, že dokud chce člověk najít síly ("dokud má síly najít síly", má důvod nějaké hledat...) tak zvládne možná cokoliv. Ale pravdou taky je, že ve chvíli když to vzdáš a přestaneš hledat, dá se na tohle dno dopadnout docela lehce (třeba to trvá i delší domu, ale jednou určitě dopadneš). Pak ale záleží už jen na náhodě, jestli se od toho dna odrazíš, nebo jestli se o něj definitivně rozplácneš. Vím o čem mluvím, mě se díky bohu stalo to první, hlásek tehdy zasáhl opravdu na tu nejposlednější chvíli a já mu za to byl pak moc vděčný. Ne pořád, ale tak už to bývá. Proto, pokud to bude jen trochu možná, zkus hledat štěstí a lásku a důvody k radosti ve všem, na co narazíš, jak Bluie psala... Vím, že to bude znít otřepaně, ale všude je krása, když ji chceme vidět. |
|
|