| Od: Dvojnice |
| Datum: 18.květen 2004 23:37:53 |
| Předmět: PRO R.S.T |
| Jednoznačně má cenu žít!!!!! Víš už několikrát jsem se vživotě napíšu ti to na rovinu chtěla zabít.. Bylo toho strasne moc to jsi vlastne muzes i docist ve starsich zprávách co jsem vše prozila a co jse semnou deje jsem jako Veronika.... "Víš život je dar" a tyhle lidé mi to naucily nedavno jsem to strasny chtela udelat znova, ale musela jsem najit pomoc a vim, ze tady tu pomoc vzdy najdu najdu ji tady od lidi kteri jsou na tom stejne kteri maji tu cernou skulinu ktera je hrozne moc ubijí!! Některi lide teda spis ji ma kazdy, ale plno lidem nepracuje naplno jako nekterym z nas.... Na me to trba pride z niceho nic a nikdo pro me neni neni tady nikdo kdo by mi pomohl najednou vim ze jsem sama!!!! Je to strasny a nekdy jsi clovek rika ze nejlepsi vychodisko z tohodle je "SMRT" Ale já chápu ze to vychodisko to neni proc si brat zivot to trapeni preci musi jednou ustat!!!! A snazim se s tim bojovat!! Vim ze mi tady ty lidicky vzdy pomuzou a proto jsem pisu!! Dnes mi je zase o ten lepsi sice malej kousicek lip, ale treba jdou zas ty dobrý časy... Měj se hezky to bylo tak na uvod Pa |
|
| Od: r.s.t. |
| Datum: 18.květen 2004 14:47:32 |
| Předmět: Zivot je fakt zvlastni ... |
| Je za mnou prvni zkouska tohohle semestru, prvni nezdarena zkouska ... I kdyz jsem se ucil, i kdyz jsem to docela umel, nervozitu nikde neprekonam. Co ted? Ucit se na dalsi? V seru pokoje, byt zase zavreny, sam ... K cemu, kdyz to dopadne jako ted? Nejhorsi je, kdyz se clovek nema cim povzbudit, kdyz si nemuze rict "tak, ted se budu 2 hodiny ucit a pak pujdu za svou laskou" ... Byt sam je strasne. A byt sam a mit starosti je tragedie ... Premyslim o vsem, taky o lidech, kteri sem pisou a o jejich starostech ... Chapu je a chtel bych jim pomoct, protoze moc dobre vim, jake to je se trapit. Kdyz se na nekoho divam, tak si kolikrat rikam "ten je stastny, jake ten muze mit problemy, urcite zadne", ale pak se clovek dovida, ten ma nekoho vazne nemocneho, druheho nekdo podvedl, treti je nestastne zamilovany ... Je toho trapeni dost na svete. Ale presto, pres moji zamracenou tvar a zdrcenou naladu si rikam, ze SNAD precejen ma cenu zit. Nemyslite? |
|
| Od: InTheRain |
| Datum: 14.květen 2004 13:22:50 |
| Předmět: Nini |
| Ahoj!Ráda bych tě povzbudila alespoň tím, když ti řeknu, že jsem nedávno byla v hodně podobné depce a dostala jsem se z ní! Uvědomila jsem si, že všichni kolem nejsou jen proti mě, ale že je nesmysl truchlit, když je svět plný krásných a lákavých věcí. Všem bych přála, aby měli tolik síly a dokázali se vzchopit, i když se kolem nich stahuje tma... A když, je to příliš těžké, na světě je pár človíčků, kteří dokáží pochopit Vaše trápení... |
|
| Od: Dvojnice |
| Datum: 13.květen 2004 13:13:24 |
| Předmět: Pro SLEROTIKKKKA |
| Děkuju, že jsi mi napsal, protože už to u mě přetrvává nějak dlouho a nikde si mi to až takhle moc nestával musím ti dát za pravdu pochopil jsi jak se cítím a snažím se moc moc převzít tzv. nadvládu nad tou špatností co mě tak strašně drží. A zatím se mi to nějak nevede přátele jsem ztratila, sluníčko nesvítí tak už mi jen asi zbývá ta odborná pomoc, jenže když jsem chodila k psycholožce dřív na sezení tak jsem ze sebe pomalu neviloudila ani slovo nebyl to strach spíž taková úzkost a možná stud....Sebe menší blbost a já si to všechno beru na sebe a nemůžu se toho zbavit a tím jsem právě i stratila ty kamarády a je mi těžko. Minule jsem ani nevydržela v pokoji a musela jsem si jít ven sednout na lavičku jinak bych se asi udusila přišlo mi že se začnu tady dusit. Ale venku jsem nad vším tak přemýšlela a trochu mi to pomohlo, ale vrátit se zase sem bylo těžký. Ale děkuji ti moc vždy mi pomůže když mi takhle někdo napíše třeba i své pocity pak si nepřídu tak sama! Děkuju Dvojnice |
|
| Od: Sklerotikkk |
| Datum: 11.květen 2004 0:07:03 |
| Předmět: pro Dvojnici |
Znám tyhle pocity, které popisuješ. Znám to "něco temného vzadu", to co bys chtěla zabít, ale jak píšeš, vím stejně dobře jako ty, že tím by člověk zabil i sám sebe. I to, co považuje za sebe (alespoň u mě to tak je) a ne to temné vzadu. Sám nevím, co si o "tom" myslet. Někdy mám skoro pocit, že je to možná i součást mě, že to není já proti tomu, ale já a jiný kus mě proti sobě. Jenže to pak znamená, že je to kus, kterého se, možná, nemůžeme nikdy úplně zbavit. Můžeme se naučit nenechat ho válcovat nás a časem už nebude mít takovou sílu, aby nás ovlivňoval, ale vždycky tam možná bude. Jenže, když to tak vezmu, tak přes všechnu bolest, kterou mi ta má druhá část mě způsobila, přinesla i spoustu dobrého. Já se liším, vyčnívám z davo. Tím, že asi trochu lépe vím, co je bolest, ta opravdová, vevnitř. Rozhodně lépe než "průměrný dav". Jenže to mi umožňuje mnohem více přemýšlet, snažit se pronikat k podstatě věcí, pochopit lidi a vcítit se do nich. A to se může velmi velmi hodit... Zbyývá už jen přečkat ta období, kdy ta naše druhá část moc zlobí a už ji nedovedeme nijak udržet. Přečkat je, ať už s opmocí přátel, známých, sluníčka a kytiček, meditací, nebo profesionální pomoci a třeba i prášků. Ale přečkat a věřit, že bude líp.
Chtěl jsem jen nabídnout svůj pohled na věc - ne všechno je jen černé.
Sklerotik |
|
| Od: Dvojnice |
| Datum: 10.květen 2004 20:41:32 |
| Předmět: SMRT anebo ŽIVOT? |
Dneškem jse asi pro mě hodně změnilo!!!
Už nevim komu t mám říct asi už jsi mi zbyl jen ty!
Příde mi že už vlastně ani nevím kudy mám jít trápím se dá se říct každý den a pomalu jse každýho dnu co nastane strašně bojim co mě čeká tak strašného dnes? To je otázka kterou si pokládám velmi často ráno po probuzení!! Nebo jsi stále opakuji proč nikoho nemám vlastně dnes jse na mě vykašlala dá se říct moje jediná a pefektní kamarádka, kterou jsem brala jako muj druhý život, za kterou bych klidně dýchala a pomalu pro ni udělala vše!
Ale čekala jsem že ten den nastane a vše se obrátí, ale nechápu proč se to děje když je vše tak hrozný tak strašně vyčerpávající, že pomalu lapám po dechu jako by mě někdo topil a nikdy nevím jak jse z toho dostat vím jediné že jse můžu vždy vybrečet, ale někdy mi to spíš přidá než pomůže vůbec už nevím jak s těch zamotaných sítí ven tak jsem se zavázala až jsem na to vlastně doplatila, ale PROČ????
To je ten svět snad život tak nefér? Proč je vše
poslední dobou úplně jinak, já se mněním nebo co se děje, proč stále nemůžu získat tu pravou odpověď?? Jednu odpověď tu mám, ale cítím, že to neni ta dobrá ta co mi zase přinese to sluníčko do života a hlavně huť vždyť já stratila chuť úplně na vše na mámu občas řvu ani sama nevím proč a proč by to měli odnášet moji rodiče když ty vlastně za nic nemůžou ty se mi spíš na opak snaží pomoct a já si toho dostatečně nevážím, protože je tady to co mě dusí a já z toho nemůžu ven jsem jak zamotaná v pavučině snů, ale pouze snů teď pro mě neuskutečnitelných a to mě ničí cítím jako by me upadával vždycky kousek ze mě a už není pomoci nebo JE???
Ale kde kde se dozvim jak s toho ven kdo mi pomůže snad to co dřív bylo fain a co teď je někde v nedohlednu a dokonce vše ze špatným koncem!!!
Proč většina věcí končí a má špatný konec??
Na to není odpověď leda jse zamyslet nad sebou jestli jsme ten problém nespůsobyli mi, ale co když ne vlastně já vím že příčinou co se teď semnou děje tak za to já nemůžu jsem si jistá!!!
Ale proč jsem choděj ty stavy kdy člověk dokonce přemýšlí o smrti??
Kde se to bere v hlouby duše? V našem mozku, který třeba v tu chvíli jak zareagujem pracuje špatně a nebo to znás dělají lidé okolo?????
Na to nedokážu odpovědět, protož jsem teď úplně jinde skoro na konci sil, vyčerpaná, unavená, a nejraději bych stím skoncovala, ale co ti ostatní ty, kteří nás ještě milují?? Vždy si tohle uvědomte, protože já si to vždy vždy uvědomila než jsem si něco provedla bylo to jako znamení, že neni můj čas že já si myslim že jsem tu zbytečně, ale asi tomu tak neni vždy se najde, alespoň jeden člověk který vás miluje a na to nezapomente já vím těžko se na to v takovém stavu myslí ani vlastně nechápu jak jsem tohle mohla napsat, protože mě něco škrtí, ale musíme ten ocelovej drát co nás tak unavuje překousat musíme se s tim poprat!!
Hrozně bych vlastně chtěla pomoct, ale na jednu stranu ne bojim se lidí už jse jim bojim něco říct!!!
Ani teď nevim co jsem vše napsala ale trošíčku cítím úlevu, ale neni to muj normální život!!
Proč někdy dokážu žít život bez problému bez něčeho co by mě užíralo a škrtilo a pak to najednou příde a to nejsem já já to vim to je něco vzadu něco špatnýho co by potřebovalo zabít a pak by jse člověku ulevilo, ale ted by jste to chteli zabit a neuvedomite ze vlastně zabijete i sebe sebe tu část která je hodná milá váží si života a ráda žije na plno, ale proč to teda teď nejde ted bych chtela umrit!!!
Je to hrozny ale ta zla sila ma asi vetsi silu nez ta dobra, ale nechapu proc se rika ze dobro vzdycky vitezi u me je to asi jinak i kdyz nechci tak me to ovlada samo a ja pomalu----------------------------------------------------
Dvojnice
|
|
| Od: Nini |
| Datum: 8.květen 2004 13:36:10 |
| Předmět: zklamání....??? smutek....??? konec....??? |
| Je to snad úplný konec??? Všchno, pro co člověk kdy žije je pryč....pustoprázdno....černá mlha.....nevidím světlo...dřív tak sebevědomá....cílevědomá....teď už i bez svědomí...bez duše....srdce...Nic nemám. Není důvod k žití. Všchno se stratilo daleko...pryč....napořád. PROČ??? Zůstaly jenom slzy, prázdná lidská schránka bez citů, nadějí, myšlenek. Plná záště, nenávisti sebe samotné i života. K čemu se narodit? K pláči??? Ke smrti??? Ke zklamání??? Ne, k životu, který vždy není tak zlý jako tenhle. Přeju všem šťastný život. Krásný zaměstnání, co baví, hromadu dětí, milující rodinu, zdraví, štěstí a všechno co nikdy mít nechci a ani nebudu...Kéž by byla síla s celým tímhle trápením jednou provždy skončit. Ale nemám sílu ani plakat, ani litovat, ani.... |
|
| Od: Jasanek... |
| Datum: 3.květen 2004 23:27:15 |
| Předmět: beznaděj.... |
| Poslední dny mě zasahla beznaděj.....Úplná a strašná.....Jsem na dně....Nevím co mám dělat....Srdce se hádá s mozkem a já mezi nimy bloudím a zhasínám.....Nevím pro co se mám rozhodnout.....Je lepší poslechnout srdce nebo mozek????Nevím.....Poslední dobou myslím na to krok za krokem...Užírá mi to život a já už to dlouho nevydržím..Je mi z toho špatně...Proč já...Vždyt jsem to tak vůbec nechtěl...Pochopí to vůbec někdy nekdo???? |
|
| Od: Murali |
| Datum: 3.květen 2004 21:31:35 |
| Předmět: Hm? |
| Rád bych někomu z Vás, mí drazí pmohl! Ať slovem, nebo činem... Přestože jsou mé možnosti omezené, chci pomáhat! Je to jediná činost, kdy přestanu myslet na sebe, na své problémy, na své ego! Takže to bude jakási vzájemná pomoc...díky moc přátelé, snad se někdo ozve.... |
|
| Od: Bluie |
| Datum: 25.duben 2004 22:44:00 |
| Předmět: to: Pavlina |
Ahojenky...
Bohuzel Ti nedokazu nijak poradit. Jestlize to udelala, je to jeji rozhodnuti. Nutit ji do neceho jineho muzes jen tezko a promluvit ji do duse uz jsi urcite zkousela...
Pomoci se v tomhle pripade podle me moc neda, ale nemam s timhle zadne zkusenosti, tak snad, treba, poradi nekdo, kdo si je v tehle oblasti jistejsi v kramflecich... |
|
|