| Od: hrom |
| Datum: 30.květen 2004 0:41:19 |
| Předmět: deprese |
| ahoj mám depresi a jsem sám v tom už několik let nikdy mi nic nescházelo a nic nevadilo a ted se cítím v životě opuštěný a sám kdy ztrácím důvěru přátel a lidí kolem sebe život semi hroutí a v sobě mám zmatek hledám přítele,kamaráda kdo by to mohl se mnou sdílet a já sním stejné problémy,které trápí jeho. |
|
| Od: brtnik |
| Datum: 29.květen 2004 14:15:24 |
| Předmět: laska boli |
| ahoj lidi.je to tyden,co me opustila.dal bych pro ni zivot.bez zavahani.mel jsem za to,ze vidi mou lasku a je stastna.nebyla.chtela odemne vic.ja od ni nechtel nic,stacilo mi ze je se mnou.pochopil jsem pozde.udelal jsem spousty chyb,vim,taky je mela,ale miloval jsem ji i s jejimi chybami a nechtel jsem ji zmenit.byla prvni.ja ctvrty.ted ma pateho.hleda snad vysneneho prince?doufam ze ho najde,preji ji to,i kdyz ta bolest byla priserna!k nevydrzeni!vsechno bylo cerne,pojem o case zmizel.kazdy nerv v tele me za ni tahl.v nouzi nejvyssi zasahli pratele.dnes uz je lepe.sice o malou pid,ale je.neco se zlomilo,kdyz mi bracha rekl"uvedom si,ona te zradila!!!".nejsem si jisty.jedno ale vim jiste.ze chyby,ktere jsem delal,uz neudelam.preji vam,lidicky,silu,hodne sily a k tomu pratele,hodne pratel. |
|
| Od: lotari |
| Datum: 28.květen 2004 21:01:50 |
| Předmět: pro Existenci |
Určitě má cenu žít dál, o tom nepochybuj...jinak, tyhle pocity mooc dobře znám, často si říkám, že by možná bylo krásný umřít, ale na druhou stranu se musím okřiknout, "Do hajzlu, tenhle boj nemůžeš prohrát, nemůžeš se nechat sama sebou převálcovat, tak se sakra vzchop a něco dělej...!"
Drogy? Ne, nechej toho, vím, že je to těžký, ale aspoň to zkus...Protože jestli s tím neskončíš teď, neuděláš to nikdy, pokud se tvoje deprese nevyléčí...já jsem drogy sice nikdy nebrala, ale zato mám v depkách nutkání si různě ubližovat a působit si fyzickou bolest, protože to "hmatatelný" ublížení se nese líp než jen to psychický...jenže pak jsem zjistila, že to opravdu není řešení, ale jen ulevování a že se toho nemůžu zbavit...je to hrozně těžký přestat s něčím, co aspoň na chvilku pomáhá...
Do háje, tohle mělo bejt optimistický, a zase mi to nevyšlo...každopádně kdybych ti mohla jakkoli pomoct, ráda to udělám, kdyžtak se ozvi na mejla... |
|
| Od: Existence |
| Datum: 27.květen 2004 21:51:24 |
| Předmět: absolutní prázdnota |
| lidičky ...jsem strašně extrémní a život se mnou divoce smýká....stále chci někam dál...ale nevím kam...není cest, které nevedou na svůj začátek..jsem tak strašně sama..občas řeším svoje hluboké deprese a pocity prázdnoty drogama a vím že se to nemá, ale nevím, co tu bylo dřív ....není to řešení je to jen úleva od vnitřní bolesti...svoje deprese normálně na odiv nedávám, ale dneska jsem úplně na dně a není řešení...hrůza všeho...chce se mi umřít...i strašně žít zároveň....mám strach...že se mi vrátí rakovina..mám problémy se svou váhou...dost tloustnu...skoro nemůžu jíst, abych vůbec váhu udržela....zdá se mi, že už je pozdě a že už nejde žít...že mě nikdo nemůže pochopit, protože se ničím vlastně i sama....chci se vykecat občas...ale jsem asi strašně podivná bytost..jinak maluju, píšu básně...proč není nic, co by zahnalo tu strašnou vnitřní bolest napořád??? kam šlápnu ....sto let tráva neroste...všichni tvorové prchají ....já už jsem udělala cokoliv ale nenalézám už žádné řešení....všechno je marnost..i když se snažím, život mě stejně vždycky nakope do zadní části těla...asi se nehodím na tento svět....nemůžu žít...jen umírám kousek po kousku....a všechny naděje se ztrácí pomalu s dobou trvání mé existence....někdy zažívám skvělá období, kdy mi aspoň něco v životě vychází...ale pak mi to život zase vezme....a připraví mi nějakou katastrofu..smrt rodičů...nebo vytracení lásky ze vztahu...zrada přátel...je to normální nebo jsem smolař?? jsem už strašně unavená....věčným bojem....s tím vším...nejsem teď schopná ani pořádně fungovat...už nemám sílu... |
|
| Od: lotari |
| Datum: 26.květen 2004 17:22:16 |
| Předmět: Murali! |
| Děkuju moc za pomoc, stačí ta nabídka, dělá to pro mě moc, ale zvládnu to sama... musím... sakra musím se z toho všeho dostat sama.. ale děkuju. |
|
| Od: Murali |
| Datum: 26.květen 2004 13:35:03 |
| Předmět: pro Iotari |
| Jw smutné co se Ti stalo, ale věřím, že jsi dost silná na to, aby ses s tím "porvala", mě taky opustila spousta přátel poté, co jsem jim řekl že jsem gay, ale aspoň jsem se poučil.. pokud Ti mohu jakkoli pomoct, ozvi se mi na meila... |
|
| Od: lotari |
| Datum: 23.květen 2004 15:14:00 |
| Předmět: nevím, co do týhle kolonky napsat.. |
Poznals někdy tu neskutečnou touhu po něčem, co nikdy nemůže být tvým? Ten palčiý oheň, jež spaluje zbytky zdravého rozumu a vyhýbá se jen oné zoufalé beznaději? Tu odevzdanost, s jakou necháváš odejít toho, po kom tvé srdce volá, ale jehož oči nejsou pro tebe?
Poznals?
Pak jsi miloval. |
|
| Od: lotari |
| Datum: 23.květen 2004 14:32:35 |
| Předmět: opuštěná |
| Zažili jste chvíli, kdy vás jedinej člověk, kterýmu jste bezmezně věřili, pro vás bezdůvodně opuští? Nereaguje na volání vaší duše, neslyší nářek vašeho srdce, nevidí stín skrývající se za vašima očima?... Měla jsem pocit, že až mi bude nejhůř, bude tu můj nejlepší přítel a zaručeně mě podrží, nenechá mě jít ke dnu...a když jsem začala klesat, rozhlédla jsem se a zjistila jsem, že už tu nikdo takový není... |
|
| Od: corrien |
| Datum: 22.květen 2004 22:29:33 |
| Předmět: :( |
Má duše je těžká jako kámen,
stín,co se ve mě stále vzpírá.....
je se mnou amen,
ten stín však stále neumírá.
Dusím bolest a plíce nedýchají,
nechci dál dusit své líce,
světýlka plají
má duše bolí více a více.
Bolí i srdce,trpí a trpět budou i ostatní mou vinou...
láska je vše,však moje slova zní tak trpce,
.....ja jsem tou zlou :(
Už nechci dál bolest pusobit,
chci zmizet a víc uz se nevrátit!!!!
|
|
| Od: DoctorD |
| Datum: 19.květen 2004 9:18:22 |
| Předmět: PO delší době, pravda |
Proč si lidé oblibují ale lež? Není to pouze proto , že hledání pravdy je těžké a pracné: a není to jenom proto, že nalezená pravda zavazuje k určitému myšlení: plyne to z přirozené , byť veskrze zvrhlé lásky k samotné lži. Je potěšením stát na mořském břehu a vidět lodi zmítané vlnami: je potěšením stát v okně hradu a pozorovat bitvu a klání těch dole: avšak žádné potěšení se nevyrovná tomu, když stojíš na svrchované půdě Pravdy(na vrchu, kam nesahá ničí pravomoc a kde vzduch je jasný a čirý) a vidíš omyly a bloudění, mlhy a bouře dole v údolí.
SBOHEm:( |
|
|