| Od: crow |
| Datum: 6.červen 2004 9:02:49 |
| Předmět: Parazit |
| V podtsatě trpím na to,že sem šťastná;mám co jíst,kde bydlet,rodinu v celku,pár opravdových přátel..Sice sem si prožila (resp.ještě teď dožívám)tak trochu šikanu a sem terčem lidský zlomyslnosti,ale to mě už ani nežere.Žere mě spíš to,že sem parazit!!Sou lidi,kteří sou na tom hůř než já a já se přitom slabošsky kácim jen proto,že mě někde nesnášej a dělaj si ze mě srandu-přitom zaslouženou.Nikdy nic nedokážu,všude překážim,když chci někomu pomoc,tak to zvorám..a přitom bych měla pomáhat jiným,ne??Já chci,ale neumím to!Cítím se proto mizerně,nechce se mi žít při představě,že dýchám za někoho jinýho.Proč sem vlastně píšu?Já,já to prostě musím říct,nemám v plánu tady brečet,prosit o pomoc nebo se svěřovat,já jen někde potřebovala napsat,že se za sebe opravdu stydím.Protože kdybych to řekla někomu ve svým okolí,začnou mě přesvědčovat o tom,že nejsem nedůležitá,ale to já přece nechci slyšet!Tak se obracím na Vás,neznáte mě a určitě si to skoro nikdo ani nepřečtete.Ale alespoň někdo se to dozví...je to stejně hrůza;sem tlustá,nosim brejle,sem fakt hnusná,neschopná,blbá a někdo,kdo je 100x lepší než já se zmítá v depresích-narozdíl ode mě-oprávněných.Nenávidím se,když se dívám do zrcadla,mám chuť do něj praštit.Cítím sama k sobě odpor,užírá mě to,sem z toho zoufalá.Myslela sem si,že zmírním tenhle provinilej pocit tím,že budu pomáhat jiným,ale i když chci,tak o mou pomoc nikdo buď nestojí,nebo to já totálně zpackám..To,že sem se narodila byl trest pro celý svět,zlomyslnost Osudu.Já si nezasloužím ani smrt.Já už nevím co mám dělat,sem bezradná.Rozumíte mi někdo?Alespoň trochu?Ne,asi ne,protože exot jako sem já se nenarodil víc než jednou!Víte,pořád dokola tu omílám to samý,to musí působit šíleně uboze,že jo?No,tak ale doufám,že to pomůžeme alespoň malilinko alespoň někomu,aby si začal připadat důležitý a užitečný.Vždyť Vy si tu vzájemně pomáháte,a už díky tomu můžete být o něco šťastnější.On totiž život by neměl být o dostávání,ale spíš o dávání.A proto já nejsem šťastná,já nejsem schopná dát nic... |
|
| Od: vaes |
| Datum: 5.červen 2004 19:39:14 |
| Předmět: ninti |
| Už to zkrátka trvá moc dlouho.... nedá se to snést. Kéž bych tak byla někdo jiný! Nebo ještě lépe - kéž bych nebyla vůbec... Jsem člověk bez hodnoty, zbytečný. A ještě k tomu jsem fakt solidně hnusná. |
|
| Od: ninti |
| Datum: 5.červen 2004 17:20:59 |
| Předmět: vaes |
| Proc? Co se stalo tak strasnyho? Urcite to nebude tak zly:) |
|
| Od: vaes |
| Datum: 5.červen 2004 16:31:18 |
| Předmět: % |
| Cítím se prázdná a nic nemá smysl. Můj život je odepsaný... mou vinou. Žiju v temné díře. Už chci mít tenhle život za sebou!!!!!!!!!!!!!! Škoda jen, že na sebevraždu nemám žaludek. |
|
| Od: lotari |
| Datum: 3.červen 2004 21:56:09 |
| Předmět: for Zuzky |
Buď v klidu, já si myslím, že tlustá rozhodně nejsi...navíc na váze vůbec nezáleží. Jedna moje kámoška přibrala za poslední rok circa 13 kilo a mně přijde pořád stejná...myslím, že by sis s tím neměla dělat starosti, tvoje váha ve fpoho. Nejdůležitější je, že Ty sama si myslíš, že tlustá nejsi. A kdo Tě zná líp, než Ty sama? Image je nanic, následuj instinkt :-))
Ne, vážně, věř mi, že nejsi tlustá. |
|
| Od: Zuzky |
| Datum: 3.červen 2004 20:11:25 |
| Předmět: obezita |
| myslím si že sjem tlustá a všichni mi to říkají ale když jsi anjdu tabulku tak mi píší že tak moc ne vážím 49kg a je mi 11 let a jsem ysoká 154cm!prosím co ymslíet vy? |
|
| Od: ninti |
| Datum: 31.květen 2004 21:47:35 |
| Předmět: deprese |
| Padlo to na me..takovej ten hnusnej pocit naprosty samoty..ta nedulezitost..najednou,jako bych nikoho nemela..ta bolest uvnitr...neda se to nicim zastavit..nevim,co s tim..boli to. Hodne moc to boli. Sedim, cumim do monitoru a hledam neco,co by mi pomohlo..neco..cokoliv..mozna,kdyby tu ted nekdo byl..nekdo,komu na me zalezi..ale ne..nikdo takovej tu neni..a proc to vsechno? Mozna jeden duvod tu je...mozna jich je vic..Bohuzel na ty deprese trpim vic,nez bych chtela..z niceho nic..treba sem s kamosema,vsechno v pohode..a najednou bum..a je to tu..nevim co s tim delat..jak to resite vy?? co vam pomaha? Ja uz nechci zas prozivat tu vnitrni bolest...nechci..je to hodne hnusny...help |
|
| Od: lotari |
| Datum: 31.květen 2004 20:21:19 |
| Předmět: pro Existenci |
Neblázni, holka, jestli Ti to aspoň trochu pomůže, vykřič to všechno tady, na diskuzi, když jsi stejně u počítače.. můžeš to tu říkat , možná by někomu pomohlo jen to, že by zjistil, že v tom není sám...že se cítí podobně jako ty...a ty bys zjistila, že taky nejsi sama...možná...
Mám pocit, že sama sebe hrozně odsuzuješ a zavrhuješ...nedělej to! Vsadila bych se, že jsi fajn holka. Jen to nevidíš a okolí to možná taky nevidí, protože lidi...lidstvo...jsou s prominutím svině a když nechtěj, nevidí vůbec nic. Ale my tady nejsme slepí, aspoň doufám, takže kdyby ti to pomohlo, byť jen malinko, řekni nám, proč máš depky, co tě tíží...třeba pomůže i to, že to vůbec někomu řekneš...zkus to. Držím palečky! |
|
| Od: Existence |
| Datum: 31.květen 2004 12:56:35 |
| Předmět: milým a skvělým lidičkám na těchto stránkách |
nikdy člověk není úplně opuštěný...jen si často myslí, že se svýma černejma pocitama nikam za nikým nemůže ...a je to hotový...já v depresi nemůžu nikam...ani nemůžu a ani nechci i když bych chtěla, ale odhodlat se nemůžu...sedím doma často u počítače....tyhle chvíle jsou pro depresi jak stvořené...člověk se furt musí starat, aby měl co dělat...aby měl co před sebou, ale stejně deprese přijde...
lidičky mějte se co možná nejlépe a ať vám svítí sluníčko alespoň občas...
já si jdu prožívat svoje životní průšvihy...a mám jich opravdu dost...včetně těch drog...zdá se mi, že nikam prostě nepatřím...že moje hrůzy jsou už skoro jak z jiného světa...když vidím vaši naději do života ..moc vám to přeju...ať vám ten život dopadne líp než mně ..... |
|
| Od: lotari |
| Datum: 30.květen 2004 13:52:21 |
| Předmět: pro hroma |
Ahoj,
přemýšlej, jestli se opuštěný jenom cítíš, nebo doopravdy jsi. Určitě není nikdo, komu by na tobě záleželo? Myslím, že se na 100 procent takoví lidé najdou, a jinak, přátelé, kteří k tobě nemají důvěru, asi nestojí za to, abys kvůli nim smutnil...Jestli ti můžu ulehčit tvoje trápení, ozvi se na mejla, udělám, co bude v mých silách... |
|
|