| Od: DoctorD |
| Datum: 15.září 2003 16:43:59 |
| Předmět: To all |
Samozřejmě i Vám krásný den a pokud možno i život!
Mějte se a SBOHEm:( |
|
| Od: DoctorD |
| Datum: 15.září 2003 16:23:49 |
| Předmět: To Sidonia@GIOWANY |
Předem přeji krásný den!
Také po delší době se tu objevuji....
jak dřív ,Sidonie, mi připoměla mé prarodiče,tak i ted jste mi cetli z duse....
nejsem clovek ,ktery necoho a hlavne nekoho lituje,ale hodne veci jsou me vzpominky a tak Vam obema preji ,aby jste se z toho jednou dostali jako ja!!..Uprimne Vam to preji a nechci,aby jste museli zazit tyto okamziky jeste jednou a obzvlaste u Vasich deti!!!
Ja jsem v posledni dobou na tom spatne,neb jsem si za posledni tyden nekolikrat rekl,ze je skoda,ze jsem se nezabil:((....Je to hrozne smutne si to uvedomit,ze udelal chybu tim,ze se nezabil,vzdyt ono rozhodnuti zit bylo tak spontalni a radostné zit!!...Ten dar,ktery nam byl dan a my jsme pokouseli Boha tento dar si vzit...a tedka lituji:(((
Je to smutne ,zvlaste pak,kdyz je nekde nekdo kdo mne miluji a kdo mne potrebuji...neco ve mne umira a ja nedokazi rict co to je:((....
Vim,ze to te osobe nemohu udelat, dala mi mnoho...to nejcennejsi lasku a ja premyslim o tom to ztratit, nechat zapomenout:(
Sve detsvi a problemy sjem davno hodil za hlavu, musel jsem ,protoze jen vzpominkami se nikam nedostanu a halvne ne kupredu!!
Moc Vam drzim,holky, palce ,aby jste to dokazali....
Mějte se moc krasně a SBOHEm:( |
|
| Od: viky |
| Datum: 15.září 2003 12:47:21 |
| Předmět: smutna |
| Probouzim se kazdy den okolo 3 hodiny ranni a marne ho hledam vedle sebe..pak placu az do doby kdy musim vstat a jit do prace,je porad v my hlave, ja si s nim povidam, je jeste tolik veci co bych mu chtela rict...on je ale nechce slyset.Opustil me po ctyrech mesicich, sice to neni dlouho doba ale nektere vztahy nemusi trvat dlouho a preci jsou tak hluboke..opustil me v dobe, kdy jsem ho nejvice potrebovala a zpusobem,ktery mu nikdy neodpustim.Je to dva mesice,co se to stalo a ja se stejne kazdou noc budim.Jak dlouho to jeste bude trvat?! |
|
| Od: GIOWANY |
| Datum: 12.září 2003 20:08:44 |
| Předmět: SIDONIE |
MĚLA JSEM ZA TO,ŽE TU JEŠTĚ ODPOLEDNE BYLO TVÉ ČÍSLO A NAJEDNOU HO TU NEVIDÍM.....
JE TO MOŽNÉ? CHTĚLA JSEM TI PRÁVĚ ZAVOLAT...DYŠTAK MI HO NAPIŠ NA EMAIL,ZAVOLÁM TI HNED,JAK EMAIL VYBERU.....ZATÍM SE MĚJ,TĚŠÍM SE.... |
|
| Od: Sasanka |
| Datum: 12.září 2003 15:31:46 |
| Předmět: Pro Sidonii |
Ahoj Sidonie, posmutněla jsem, když jsem četla Tvé příspěvky. Je hrozné, že se k Tobě takhle chová Tvoje mamka... Já jsem v těch nejtěžších chvílích měla vždycky oporu v mojí mamce a v bráchovi. Těžko bych to všechno bez toho zvládla.
Ještě Ti vylíčím jeden ze svých hodně raných zážitků - bylo mi asi pět, sedím pod stolem v obýváku a bojím se... Je to proto, že se moji rodiče hádají kvůli jiné ženě, se kterou otec něco měl. Rodiče se rozvedli, když mi bylo 26, a do té doby to bylo stále stejné, spíš horší a horší. Mamka potom mnohokrát říkala, že měla odejít už dávno, ale taky nebylo kam, její rodiče už byli po smrti a sourozenci věřili pomlouvání mého otce a s mamkou většinou přerušili styky. Sama píšeš o podobných zážitcích a určitě víš, jak moc to člověka poznamená. A jistě taky víš, že tohle pro Terezku nechceš. Můžeš mi věřit v tom, že by se Tvůj muž choval stále stejně, spíš hůř, protože by měl pocit, že Tě může ovládat a časem by zkoušel zmanipulovat i Terezku. Znám to od svého otce, vlastně i od svého bývalého přítele. Taky jsem se k němu naivně vrátila a pak zjistila, že je to jen horší.
Musí být pro Tebe strašně těžké, zvládat tohle všechno, připadat si jako vetřelec v domě svých rodičů, ještě k tomu vážně nemocných... Ale určitě děláš správnou věc a přeju Ti hodně síly k tomu, abys to všechno vydržela. Našla jsi muže, který má rád Tebe i Terezku a Ty jeho a to je moc a moc důležité, a i když zatím nejste spolu, určitě to časem vyřešíte...
A ještě něco k přátelství. Vůbec není frází rření o nouzi a příteli. A ti, kteří se k člověku otočí zády, když by jejich pomoc (třeba jen si popovídat) nejvíc potřeboval, opravdu nestojí za to, aby se člověk kvůli nim trápil. Ono se to snadněji napíše, než udělá, já vím, taky jsem často přemýšlela, proč a co jsem udělala špatného.
Takže ještě jednou - nenech se přesvědčit od svých rodičů, oni s ním nežili, Ty ano, oni ho znají jen z té lepší stránky.
Sasanka
|
|
| Od: GIOWANY |
| Datum: 12.září 2003 15:06:11 |
| Předmět: SIDONIE... |
| ZAVOLÁM,MÁM PRO TEBE ŘEŠENÍ,DĚVČÁTKO...:o)))) |
|
| Od: Sidonie |
| Datum: 12.září 2003 13:11:24 |
| Předmět: pro Giowany |
děkuju, moc za to cos napsala, nevím proč ale i ten příspěvek s názvem Poodhalení,tak i tento mě rozbrečel a není to jenom tím, že momentálně mám tak nabouranou psychiku, že bych se možná rozbrečela i nad rozlitým mlíkem, ale je to život a mě děsí, že prostě i takovej a horší je a dokáže bejt. Pochopila jsem, že lidé co něco podobného zažili, co dokáže otřást s lidskou psychikou,dokážou vnímat svět i jinýma očima, teď snad jsem se nedotkla nikoho,nic nezažil a těma očima se umí koukat taky.
Jako malá jsem trávila taky čas v nemocnicích, ale ne na oddělení o jakém jsi psala, ale jako dvouletá jsem vpálila do dveří a praskla mi lebka, a krev mi tekla za oko, a já neviděla. To vís, od narození jsem měla sešroubovaný kloub, kterej mi při porodu v kyčli vykloubili, tak do dvou let jsem byla uzavřena do stroje o váhy asi skoro deseti kil. a tak když mi jej ve dvou letech sundali, nediv se :) splašená, a dodnes. Ale po několika operacích a času stráveného v nemocnicích, jsem nebyla jenom zavřená na svém oddělení, našla jsem si přátele i v jiných a mělaj sem asi deset babiček... jednou jsem taky tu jednu hledala, a nenašla, místo ní byla ustlaná postel, prázdnej stolek... tehda jsem nesměla brečet, kvůli očí, ale nešlo to zastavit. Včera se se mnou smála, dnes už není, prej na mě kouká z nebe... tehdá jsem nevěděla co je rakovina, myslela jsem, že je to nemoc jako každá jiná... dokud neonemocněla máma... ale to píšu jenom tlachy... tvoje zkušenosti jsou neuvěřitelné, a pokaždé když to čtu.. nedokážu pochopit, že ten nahoře to dopustí...i když tohle je asi nadlouho :)
Tvé dětství je nezáviděníhodné, ale aspoň, že to násilí nedošlo až k Tobě... Tvůj příběh se podobá příběhu mé tety, už není tady se mnou,ale byla to hodná ženská, co měla v životě hodně smůly. Měla poměr s ženatým chlopem a ten ji sliboval, že se rozvede, otěhotněla a on samozřejmě se na ni vykašlal, slušně řečeno. A protože nechtěla zostat na dítě sama vdala, za prvního lepšího, kterýmu nevadilo, že má dítě... Jenže ten lepší se projevil jako gyzd, a pil první ligu, mlátil a rozbíjel všechno kolem sebe, včetně tety a sestřenky, ta ve deseti utekla k babičce, o které jsem se zmiňovala, a která si ji vzala za svou. Teta měla druho dceru, ta ve třinácti seděla u komise, kvůli potratu, a ne jednou... takže nikdy taky nedopustím, aby tohle moje dítě zažilo, ikdyž vím, že můj manžel občas hodil popelníkem jen po mě, nebo mě akorát před Terkou sprchoval ledovou vodou, slil džusem... Teta strádala v plném rozsahu, finančně i psychicky, onemocněla rakovinou a už ji nebylo pomoci. V létě než umřela, je to skoro deset let,byla s námi na chatě, jen ležela a byla vděčná za jakýkoliv zájem byť pětiminutový o její osobu... hrály jsme karty, člověče...a já tehda hrozně z jejích očí cítila, jak moc by to vše vrátila z5, a nemůže... nejde to a nikdy už se to nevrátí. Výčitky za zničené dětství, za to, že ve svých 40 ti letech vypadá hůř než její máma... protože nedokázala se rozhodnout. Nevím není to až tak obsahem podobné k tvému dětství, nebo k tomu co by se mohlo stát i mě, protože tak agresivní není, ale máma mě straší, že to co příjde, a toho koho si nandu, žemůže bejt jako to co si zažial teta. Nevím čím jsem si vysloužila tak silnou nedůvěru své matky v to, že bych tohle něbo něco podobného připravila pro sebe a dokonce pro své sluníčko...
jinak musím pracovat, bohužel mám kompík jen v práci, u našich sdílím pokoj, ve kterém stejně nění nic moje... ale zatím..přežívám... pokud bude chvilka, rada si zas něco přečtu
s tím zavoláním, aby bylo kde, tak mi pošli email a já ti na něj pošlu číslo a určitě se taky ozvu až bude kde..
zatím moc díky, těším se nasečtenou, neb naslyšenou a děkuju i za princeznu .)
Pěknej den |
|
| Od: Sidonie |
| Datum: 12.září 2003 12:39:51 |
| Předmět: pro Aspiuse |
co říct, tiše jen závidím, že Tvé dětství bylo tak jak se ve školách říká a v knihách píše a psalo, a vím, že to ovlivnilo i pohled na svět, i to, že se v Tobě rozporstírá harmonie, která je cítit :) Přeji si,aby i tvé děti jednou zažily takové dětství, že když se ohlédnou nevidí nic jiného, než rodinu a smích, veselí a sem tam mrak, po kterém vyšlo vždy slunce.
Myslím si, že naivní nejsem, jelikož vím ,že takové rodiny jsou a znám jich dost...
Co se mého rozhodnutí týče, složité to není, ale je problém v tom, že neusltále narážím na stěny, zdi, které mi staví mí nejbližší, a co se manžela týče, tak ten asi postavil největší...je taková průhledná, on se snaží, aby vypadala jakože není, víš... a až bych tam přelezla tak by udělalo se cvak, a z "domova" by bylo vězení, kdo ví jestli ne horší jak předtím. A to on neuzná,ale to je už jedno, já vím co chcu, a stojím si za tím,idkyž cítím jak ze všech stran se do mě bouchá...ale zatím jsem vydržela, vím že to stojí za to a vím, že to co bude pak, bude stát za to. Nevím proč,ale nikdy jsem to necítíla, ale teď je to na beton. Zřejmě to bude to rozhodnutí, po kterém má následovat moje cesta, nebo co, jak mi naznačoval ten můj farář, když viděl jak brečím nad zapálenými svíčkami...
Tak ať ta tvoje cesta taky výjde, děkuju za podporu, za to, že jsi obětoval čas a napsal svůj názor na tu samotu... obětování se, apod. Snad budeš mít taky takovou rodinu, ne-li lepší jako tví rodiče vytvořili pro Tebe. Tak ať to výjde. Pá :))) |
|
| Od: Sidonie |
| Datum: 12.září 2003 12:19:19 |
| Předmět: pro Sklerotikkka |
Ahojky, chtěla bych poděkovat za tvůj příspěvek, víš, moje mamina s tátou, oni jsou taky takoví hodně naoko. Když mi bylo deset, vím, že se u nás řešili podobné problémy, po večerech jsme se segrou dohadovaly, která bude u táty a která u mámy. Hodně se před námi hádali, neviděla jsem tátu mámu pohladit, dát pusu... jen strohé každodenní věty... a vím, že do stejného prostředí bych se vracela. Nechci, aby potom Terka měla podobný problém v pubertě, že jsem se zaobírala otázkou,jestli se mí rodiče maj rádi. Vím, že ve škole jsme měli v čenině, napsat sloh, o svých rodičích. Vím, že jsem dlouho přemýšlela, a můj sloh s několika spolužáky se lišil...rozepsala jsem se o mámě, protože ta opravdu se nám věnovala, ale táta, ten byl pořád pryč a když došel, křičel. Nevím, jestli to mámu udělalo šťastnou, ale byly chvíle,kdy jsem ji přistihla, že brečí a věděla jsem, že to kvůli nám není...
co se týče toho přátelství, co jsi s Ilem řešil, já osobně jsem se vždycky více přátelila s kluky. od školky se to se mnou táhlo, kromě pár výjimek do včil. Na základce byly holky pomlouvačné a záviděly, kdežto kluci nee. Patřila jsem vždycky k těm "šprtkám" co měly jedničky, ale moc jsem se neučila, stačilo, když jsem dávala pozor a prostě to tam zůstalo. no a za každou jedničku, když byla, mě u kluků čekalo přátelské poplácání, a holky tradičně, no jo šprtka. Kluci věděli, že jim poradím, aniž bych se povyšovala, dám opsat úkol, a nečekám za to nic, žádné žvýkačky, čokolády nebo div se světe i peníze, což některé premiantky z kolektivu braly. A co se týče osobních kruhů... většinou jsou to holky, jelikož by asi moje tchýně,když jsem tam žila nepřežila, že pozvu na kafe chlapa, ikyby to byl kamarád... ale taky se jich pár našlo... buď těch online, nebo v hospodě.. a to byli staršího ročníku, ale dokázali tak polemizovat o životě, o problémech, že jsem měla hodně o čem přemýšlet, a nejen o tom, jestli se nosí černá, nebo bílá a jestli je modernější mini, nebo délka za kolena :). K mým přátelům patří dodnes i farář z farnosti v mým rodným městě, je to skvělý člověk, který má přehled, rozhled, a nikdy mi nezavře dveře před nosem, ikdyž se třeba objevím pět minut před začátkem mše. Ale snažím se nepokoušet jeho trpělivost :)) Dnes jsem na tom dost bídně, kromě Páji, což je ten můj azyl, vedle Terinky světlo a teplo, kterej mi ukázal, že nemusí bejt ženská jenom služka,apod., faráře a tady ndsky, kde jsem o sobě taky dost řekla, všeho všudy všechno, co mě obklopuje. Mám jednu přítelkyni, momentálně na cestách, takže je to hodně uzský kruh,ale jsem vděčná že jej mám. Prim v něm samozřejmě hraje dcerka, které ale nemůžu povědět všechno, ale je to můj balzám na všechno ošklivé co mě během dne potká.
Takže díky jěště jednou a ať máš úspěšný den :o) |
|
| Od: Přeslička |
| Datum: 12.září 2003 11:31:12 |
| Předmět: pro Ilu |
| jen uvodem, nez doctu tvuj prispevek... myslim, ze me znas, tudiz jen naznacovat, ze bych se snazila o zadanyho chlapa, je dost ulet... ostatne u dvou zminenejch je ta predstava taktez silne absurdni... co citim, je muj problem, co delam, je moje svedomi a to mam cisty... |
|
|