| Od: Van |
| Datum: 23.září 2003 20:51:59 |
| Předmět: pro fíííí |
| fííí, čas ukáže. Pokud stojíš o mou radu, tak jednu mám. Řiď se podle svýho srdce. Jestli ho miluješ a on Tebe zkuste to nějak vyřešit. Držím pěstičky |
|
| Od: Van |
| Datum: 23.září 2003 20:41:12 |
| Předmět: Pro Giowany |
| Giowany, tak moc Tě chápu. Vím, že tohle strašně moc bolí. Před půl rokem mě opustil přítel, okolnosti nechám stranou, podstatný je, že jsem tři dny nejedla, dny a noci probrečela. Myslela jsem, že se mi zhroutil svět. Čas ale léčí, zvlášť když máš někoho o koho se můžeš opřít, někoho pro koho můžeš žít. Ta bolest je tu pořád, ale dá se s ní naučit žít i když je to někdy proklatě těžký. Přeji Ti hodně síly, štěstí a hlavně zdraví. Držím pěstičky. |
|
| Od: Sidonie |
| Datum: 23.září 2003 16:08:26 |
| Předmět: protože |
...na to, že Vaše jsem nehledíte,
za penězi se hrabat,
svým kapsičkám dáváte zabrat,
a vy co Vás mám ráda,
házíte klacky mi pod nohy,
zabít chcete moje myšlenky,
v lásce a úctě lepší života chvilenky,
a já Vás prosím blízcí moji,
nechte mi ty myšlenky,
co chcete Vám dám,
jen sebe a srdce Vám už neprodám...
|
|
| Od: GIOWANY |
| Datum: 19.září 2003 23:08:51 |
| Předmět: pro Sid..... |
| Sid.....jen ty pochopíš.....máš člověka tvému srdci blézkého...a já ho dnes ztratila....zůstávám s mým druhem,zůstávám tady......bohužel.....dnes jsem ztratila dvé srdce a už nevěřím v nic...jen v mou dcerku......dnes přišel mejl a tam bylo....odpust mi prosím.....ale já se k ní vrátil.....tak jo Sid....já už ted krom dcerky nikoho nemám a plaču a bolí to jak pes....Sid...držím ti palečky princezno.....drž se,zvládneš to,já to musela vzdát,i když jsem chtěla bojovat...včera jsem dobalila kufry a měla se k němu stěhovat....měl mi začít nový život a přitm už nezačne žádný.....:o(( zatím dobrou noc.....Sid........ |
|
| Od: Sidonie |
| Datum: 19.září 2003 6:39:01 |
| Předmět: pro Giu |
hezké páteční ráno, snad se vše vyřešilo, a máš dcerku u sebe... spí v postýlce a určitě se ji něco krásného zdá...
já v noci jsem moc toho nenaspala, je to asi tři dny, co mě mamina s tátou doslova vyhodili z rodnýho hnízdečka, a nemám kde se vrtnout... uvidím jak se to bude dál jevit :(, v práci mě čeká audit, smlova končí v prosinci..., prodlužovat nechci a nebudu, chtěla bych pracovat tam někde, kde je můj azylek, snad Ježíšek naježí... vždyť jsem zas až tak nezlobila :)
čeká mě víkend, zas sama, Terka jede na školu v přírodě... moc bych chtěla sednout dnes do vlaku a ujíždět směrem srdci tak blízskému..., snad to nějak udělám.
Víš, zajímalo by mě proč když rodiče svým dětem nalinkují život, a ty prostě z někeré té linky vybočíš, neuměj to příjmout... pokud se vybočení netýká takových extrémů, které se mi ani po ránu nechtěj zmiňovat, myslet, jenže u mě se jedná jenom, o to být šťastná... snad nebudu nikdy tak slepá ke své dceři...
Nevím, jestli je ovlivňuje to, že jsou vážně nemocní, kdo ví...ale u manžela zajištěná po všech stránkach nebudu... jenže ta psychická je pro ně asi málo důležitá, skoro vůbec, jen ta materiální, co se to s nimi stalo...?
Tak moc pěknej den Tobě a všem
Sid |
|
| Od: GIOWANY |
| Datum: 17.září 2003 0:52:15 |
| Předmět: SIDONIE.... |
| píši jen na rychlo...dnes mi má matka odvedla dcerku a odmítá jí vrátit,zítra..v deset si pro ní jedu a ptát se nebudu,tu ostudu jim udělám,že i tu policii zavolám....prosím napiš mi to číslo na tebe na můj mejl....tak ráda bych ti zavolala....a vše probrala.....zatím dobrou noc |
|
| Od: fíííí |
| Datum: 16.září 2003 19:19:32 |
| Předmět: láska |
ahoj,potrebovala bych se trochu vypovídat.
Pár měsíců,který můžu nazývat hodně lety,žiju s člověkem,kterýho miluju.
začíná to bejt ale pro mě šíleně vyčerpávající.
protože,on nebo i já děláme spoustu chyb a já mam pocit,že nejdou napravit.
dnes se stalo něco,co sem doufala že se nikdy nestane.ublížil mi tak moc,že sem se hroutila.
vim,že mě miluje a já miluju jeho jako ještě nikoho na světě.
ale je láska vůbec schopná překonat tak těžký věci?a takovou bolest?
někdo v dřívějších dobách řek že pokud ti vztah víc bere než dává,má okamžitě skončit.věřte i nad tím sem přemejšlela,ale neni to možný.moc ho miluju a on mě taky.
oba se trápíme...neni lepší konec?
|
|
| Od: Orias |
| Datum: 16.září 2003 18:47:28 |
| Předmět: pro viki |
| ahoj smutná. Objevila sem se na týhle stránce snad po tisících letech a přečtu si zrovna tebe... Jak dlouho to bude trvat? Mě to trvalo asi rok. Odporná doba lítostí a nenávistí. Svírání vnitřností při jakýkoliv vzpomínce nebo připomínce. Tušim jak ti je, je to naprostá příšernost. Ale přejde to, fakt. Jenom né za tejden. Snad jenom přeju hodně síly... |
|
| Od: Sidonie |
| Datum: 16.září 2003 11:38:22 |
| Předmět: Pro DoctorD |
Přeji taky moc pěkný den,
moje babička by ti řekla, že se rouháš...určitě by ti udělala přednášku co se týče toho, jak musí člověk věřit sám sobě, a jak musí najít v sobě to, proco se mám mít rád, a pro co si Tě váží lidí kolem Tebe, potažmo za co Tě milují, potřebují, jak jsi sám zmiňoval..., sama bych potřebovala ty její slova nyní, znovu si začít věřit, znovu vědět, že nejsem zas tak špatná, jak se teď na mě koukaj všici, ale naštěstí jsem to od ní slyšela nejednou,takže stačí připomenout, ale ta její přítomnost... :(, má to cosi do sebe, zřejmě.
Měla jsem kdysi dávno přítele, taky pořád měl pocit, že v něj se něco ztrácí, umírá... začal to řešit hodně trávou, pak přešel na "teorii otvírání dveří" což bylo zkoušení nových prostředků co ho vynesou někam... do ztracena, ked nepocítí to umírání... vždycky mi v těch stavech psal básně, kreslil fantazie a posílal, občas to byla síla...snažila jsem se mu porozumět.. ale občas to fakt byla makačka... jeho největší problém byl, že čekal strašně moc od života, od okamžiku, který ho pak zklamal, a to bylo to jeho ztrácení se, umírání... snažila jsem se ho učit koukat na svět jinýma očima... prostě trochu dětskýma a zároveň ubrat z naivity, zkrátka najít si v maličkosti radost, proč je, jak přišla,.... šlo to, skončilo otvírání dveří... dokud zase parta nevystrčila prst.. a přitom mě podvedl s kamarádkou... skončilo, nedokázala jsem mu odpustit, protože mi připadalo, že to co jsem pro něj udělala prostě zahodil, seděla u něj dlouho v nemocnici, když měl ty své psychické problémy... prostě jsem měla pocit, že mě nepotřebuje... nevím jak skončil, dlouho psal i ve svých stavech po otvírání, ale vevnitř si to trošku vyčítám, ani nevím proč to tu píšu, snad, nějak to vyplynulo ze situace,že mi ho něčím připomínáš... vnitřně se chci vyzpovídat, kdo ví...
Každopádně, ikdyž mi včera máma dala ultimátum s tím, že buď tam, nebo nikde...a připadám si jak Robinson ztracená někde neznámo kde, dokážu najít v sobě radost z života, že se na mě dcera usměje, že svítí slunce...ikdyž vnitřně řvu jak mimino :(
Přeju Ti strašně moc síly do života, ať je něco co tě dokáže vést dál, kupředu ..
Omlouvám se za to výše napsané...
Sid |
|
| Od: Sidonie |
| Datum: 16.září 2003 11:14:45 |
| Předmět: Sasance |
Hezké úterý,
k tomu co jsi psala, víš není to tak cizí, v mém okolí je pár lidí co zazlívaj svým rodičům, že se nerozvedli či nerozešli dřív, že čekali, až jejich děti budou aspoň částečně soběstačné... kdyby to bylo jen na tom, že si můžu dělat co chci... asi tušíš kde by mě byl konec, jenže je tu práce, škola, což si myslím, že není až takový problém... , dále stále nevyřešené opatrovnictví dcery, jelikož je to začarovaný kruh slibů, přepisování... a dokud se to nepodepíše dohodou, soudně musíme být od sebe půl roku :(, nebo nežít jako manželé, ale to by už byl nějakej rok z5. No zvláštní, že ti soudci vždycky pouze jenom řeší půlroční dobu ze stránky té, kdy se nepere, nežehlí, nedávaj peníze dokupy... ale co ostatní stránky člověka...
Přeju moc pěkný den a děkuju, co se přesvědčení týče... budu dělat co mi síly budou stačit...
Sid |
|
|