| Od: Lukrecia |
| Datum: 19.březen 2003 14:19:03 |
| Předmět: To Ilu |
ad nevera: Charlie, ja osobne, pokud mi muj partner bude neverny, nechci to vedet a nemyslim si, ze by to bylo strkani hlavy do pisku. Je to proste o nazoru a citeni jednotlivce. Samozrejme neveru nepropaguji:o)
Ad "rozcevaci" - To byla citace Frani Sramka: "Muz ma touhu rozsevace, zena ma urodny klin" ... pouze citace, ktera neplati vseobecne:o) |
|
| Od: Sasanka |
| Datum: 19.březen 2003 13:38:47 |
| Předmět: Přesličce a Iluovi |
Jistě, když se člověk uklidní, dojde mu, jakou by udělal pitomost a o lidech, kteří by to viděli, ani nemluvím... Ten pocit se vrálil asi tak po roce. Před touhle dobou jsem s tím hodně bojovala a ta možnost se mi zdála velmi, velmi lákavá. Včera mi bylo mizerně po takové zmatené korespondenci s mým bývalým přítelem, spousta nedorozumění a nepochopení... Ale ten mizerný pocit byl jen krátkodobý (jen jeden den) ve srovnání s tím, co jsem prožívala dřív. Tenkrát jsem o tom nějak nebyla schopná mluvit, ale to, že jsem občas četla příspěvky na těchto stránkách, mi moc pomohlo. Člověk vidí, že není sám, kdo se s životem pere a moc se mu nedaří být šťastný nebo aspoň spokojený. A časem, z nadhledu, se mu zdají jeho problémy ve srovnání s ostatními menší a nevidí všechno už jenom černě. Proto jsem moc ráda, že takové stránky existují a všem, kteří se na nich podílejí, přeji hezký den.
Ilu, Tvůj pohled na posmrtný život je rozhodně zajímavý, kdyby to tak opravdu bylo, asi by si každý dobře rozmyslel, co dělá :o). |
|
| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 19.březen 2003 12:42:28 |
| Předmět: To: Přeslička |
Je jasné, že s těmi životy po smrti máme každý jinou verzi, protože každý z nás věří v něco jiného.
Jinak to, co jsi napsala, mě také napadlo - totiž co chudáci lidé, kteří by to viděli - ženy a hlavně děti, jež by takový zážitek mohl poznamenat na celý život. Ale na to by se dalo oponovat tím, že nemusí být hned řeč o vlaku, ale o práškách, kterými nikoho nevyděsíš....
Celkově ale k sebevraždám souhlasím s tím, co jsi napsala - vždycky tímto krokem v někom probudíš výčitky a to rozhodně ne nějaké malé výčitky, protože co je horšího, než když si někdo vezme vinu za život sebevraha? A po celý svůj život bude žít s myšlenkami "měl jsem/neměl jsem," "kdybych to tehdy udělal/a-řekl/a jinak" což je asi největší utrpení, které můžeme druhým způsobit, protože toho se asi nelze zbavit.
Sasanko, zkus popřemýšlet nad tímto i z tohoto pohledu.... |
|
| Od: Přeslička |
| Datum: 19.březen 2003 12:36:50 |
| Předmět: pro Sasanku |
| Ilu to vystih hodne dobre, teda (rejpnu si)az na tu teorii s posmrtnejma zivotama:)),jasne...vecnost je...ale prijde az kdy je urceno...dokud tu jsme,ma nas zivot smysl... jen me napadlo a mozna je to divnej pohled,ale co ten chlap, co by ridil vlak? Myslim, ze by nemel lehky spani... jde mi o to,ze kdyz se rozhodnes odejit,tak vzdycky v nekom probudis vycitky, ze neco mel a mohl...neodejdes, zustanes v jejich myslich, jen uz nebudes moc nic zmenit, napravit... |
|
| Od: Přeslička |
| Datum: 19.březen 2003 12:33:07 |
| Předmět: pro Ilu |
ale ne... ten manzel se s ni nejdriv chtel rozvest, pak byla nestastna... pak se spolu vyspali,takze vlastne uz podvadel jen B.J....
stavat by se nemelo veci, ale nekdy se koukni na tachac, jestli ve meste stale drzis padesatku...:)) |
|
| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 19.březen 2003 12:29:22 |
| Předmět: To: Sasanka |
Za můj textík k doktoru Plzákovi mi neděkuj – není totiž za co. Jen jsem sepsal své názory, postoje a to, jak vidím některé věci – nic víc. Že jsem právě takový mi, pravda, sem tam komplikuje život, ale co se dá dělat, že? :)
Co se stránek týká – nechci tu toto téma nějak vířit, protože by to vypadalo, jako že si dělám reklamu nebo tak něco.... Navíc nemohu mluvit o svých pohnutkách, díky kterým jsem se při zakládání těchto stránek rozhodl, že navždy zůstanou zcela nekomerční, protože bych tím zabředl do kritiky jiných projektů (což považuji za nepřípustné). Každopádně chci, aby tyto stránky nebyly o penězích a nebyly o reklamě – tudíž se tu nebudou zobrazovat žádné reklamní bannery nebo texty ani nic podobného. Vybírat peníze od lidí, kterým je tento projekt určen a díky kterým vlastně žije (bez nich by JEN existoval) by mi přišlo podobné, jako kdyby řidič záchranné služby a tahal pacientům z peněženky peníze na benzín – prostě bylo by to v rozporu s tím, jak tyto stránky a lidi na nich vnímám.
S tím Tvým dnešním pocitem – podívej, život se někdy zdá šedý a mlhavý... ...leckdy je to jako dlouhý tunel, z jehož začátku není vidět světlo na konci. Ale často, nejčastěji ve chvíli, kdy to nejméně čekáš, se to světlo objeví a celý život se rozzáří v krásných barvách. Tím, že bys skočila pod vlak bys nic nevyřešila (jedině bys tím dosáhla toho, že nemusíš nic řešit), Tvá trápení by Tě sice přestala bolet, ale způsobila bys podstatně větší bolest mnoha lidem – ať už svým příbuzným, či přátelům atd.. Hodně lidem bys chyběla (například zde – myslím, že je dost lidí, kteří si čtou Tvé textíky... ...a myslím, že nejen zde) a jistě nejednomu člověku bys tímto skutkem strašně ublížila.
Samozřejmě máš právo rozhodovat o svém životě zcela svobodně, ale zkus si uvědomovat, že tu nejsi sama a že bys třeba na některé lidi měla brát ohled. A na posmrtný život bych nespoléhal ani v dobrém ani ve špatném směru.... Neříkám, že není – naopak podle mé teorie – pokud bys v tomto životě spáchala sebevraždu, musela bys v dalším životě znovu projít tím samým, čím sis prošla v tomto, abys dospěla tam, kam jsi původně měla dospět.
Zkus se naučit radovat se z maličkostí. Třeba zítra ráno vstaň a pokus se vsugerovat si představu, že je to poslední den Tvého života... ...a všímej si všech detailů, které jsi dodnes leckdy přehlížela a které ("jako") vidíš naposledy – stromy, pavoučka splétajícího kousek po kousku svou síť, modrou oblohu s úžasně tvarovanými beránky... ...a zkus si uvědomovat, že vlastně každá taková maličkost je takovým malým zázrakem. A když se naučíš radovat třeba z takovýchto maličkých zázraků, třeba časem dojdeš k něčemu (nebo někomu), kdo naplní Tvé srdce nejen radostí, ale opravdovým štěstím.
Nevzdávej se a drž se – vzdát se můžeš kdykoli, ale žít můžeš jen jednou....! |
|
| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 19.březen 2003 12:04:23 |
| Předmět: To: Přeslička |
To víš, dneska je zrovna čas a na takovou spoustu námětů se nedalo reagovat zrovna krátce :)
Ten díl MASHe jsem, přiznám se, neviděl. Každopádně 1.) toho manžela chápu - jednal bych stejně bez ohledu na okolnosti (a v případě podvodu okolnosti nezohledňuji nikdy - je to prostě podvod) 2.) uznávám, že psát to do dopisu není nejlepší forma. Přeci jen takové věci by se, dle mého mínění, měly říkat osobně z očí do očí. A hlavně - takové věci by se ani neměly stávat - tedy já sám si neumím představit sex s někým, když mám partnerku (byť třeba na druhém konci světa) - to není důvod ani omluva. Je to jen neudržení chtíče... |
|
| Od: Sasanka |
| Datum: 19.březen 2003 12:04:06 |
| Předmět: Pro Ilua i ostatní |
Ilu, díky za Tvůj příspěvek k názorům pana Plzáka. Takových mužů jako Ty je fakt málo....
Dík za tyhle stránky, a za všechno, co pro ně děláš, jen nevím, s tím placením ze své kapsy, myslím, že všichni, kterým tyto stránky pomohly a pomáhají, by rádi nějakou tou korunou přispěli (pokud mají z čeho). Přemýšlej o tom :o)
Včera jsem zas měla pocit, že kdyby mě přejel vlak, vůbec nic by se nestalo (cestou do práce jezdím přes tři železniční přejezdy), jen by se ledacos vyřešilo, někomu bych přestala připomínat jeho vlastní chyby a přivolávat výčitky svědomí a sobě ? Třeba by to už konečně přestalo bolet... Všechno to zklamání a samota a pocit vlastní zbytečnosti a marnosti... Ale co když je nějaký ten posmrtný život??? To bych se pak na to všechno musela jen dívat a nic by se nezměnilo :o)...
Díky těmhle stránkám vím, že si tu můžu vypovídat všechno, co cítím a najdu tu lidi s podobnými názory i pocity... Ještě jednou díky Ilu a přeju hezký den. |
|
| Od: Přeslička |
| Datum: 19.březen 2003 11:57:30 |
| Předmět: pro Ilu |
| jeee...taktoteda byla vycerpavajici reakce pripominajici stare casy:)) vpodstate neni co dodat... jen k tem jednorazovkam... ten citat z MASHe se tykal situace odloucenosti, kdy B.J. byl daleko a dlouho od rodiny, stejne jako sestra, s kterou se vyspal... jeji manzel nedokazal tu odloucenost zvladnout a tlacil na rozvod, no a B.J. utesoval, utesoval, utesoval... nevim, mozna to bylo silou zpracovani a her.provedeni, ale me se to v tomhle pripade (odlouceni,vycerpani,napeti...) zdalo pochopitelne a i to,ze by to sve zene rozhodne nemel napsat v prnim dopise... |
|
| Od: ILUNaxiel |
| Datum: 19.březen 2003 11:30:36 |
| Předmět: To: Visnery, Sidonie, Přeslička, Sasanka, Lukrecia |
Zdravím všechny přítomné,
jak tak sleduji, diskuzi tu poslední týden dominuje pan Plzák a jeho názory a postoje k některým věcem. Po přečtení vašich dosavadních příspěvků bych se také rád připojil se svým názorem.
První knížka pana Plzáka se mi dostala do ruky někdy v období mého dospívání. Díkybohu mě v tomto kritickém období neovlivnila :) A již tehdy jsem byl rozčarován jeho přístupem, který je prostřednictvím vydávaných knih a dalších médií šířen, jako nějaký obecně daný nebo dokonce jediný správný přístup ke vztahům, partnerům, partnerkám.... A z čeho jsem byl rozčarován ještě více byl fakt zjištěný životem – totiž že to tak v hodně výrazné většině případů skutečně je a opravdu to tak funguje. Nevím, zda se společnost nechává tak ovlivňovat veřejně publikovaným názorem tohoto pána (to, doufám, ne), nebo zda tento pán ve svých textech pouze zachycuje a odráží bohužel hnusnou realitu tohoto světa a fungování většiny vztahů.
Myslím, že hodně stručně a přesto výstižně vyjádřila podstatu vnímání vztahů pane Plzákem Přeslička slovy "má zjednodušené vnímání reality... neví nic o síle vztahu, věrnosti, opravdovosti..." – s tímto názorem jsem se zcela ztotožnil.
Stejně tak sdílím se Sasankou názor, že je nesmysl, aby se žena chovala podle rad pana Plzáka – zde v konkrétně uvedeném případu nevěry, o které má žena dle rad tohoto pána "nevědět." Osobně si myslím, že pokud by se žena takto zachovala, tak si snad ani nezaslouží být nazývána ženou. Panovi Plzákovi asi vyhovují ženy, jež jsou hadrem na zem, nijak neodporují, tiše doma stojí u plotny a čekají, až se ten jejich vrátí ze zálet, aby před něj mohly postavit teplou večeři a vyprat mu ponožky a trenýrky....
Jestli pan Plzák chrání "mužské pokolení," jak napsala Lukrecia, nevím. Svým způsobem vlastně ano – jenže pak v žádném případě nelze považovat jeho přístup ke vztahům za rovnocenný (což ostatně naznačuje o odstavec výše uvedený příklad). A o to více je chybou, že jsou jeho texty předkládány jak mužům, tak ženám jako "správný přístup ke spokojenému vztahu," protože tyto texty mohou tak maximálně naznačovat, jak by měl vypadat "přístup ke vztahu, aby byl muž maximálně spokojen... ...a žena mu co nejméně překážela."
Možná jsem také idealista, jak se tu někteří označili, ale žiji v přesvědčení, že muž a žena by měli mít ve vztahu naprosto rovnocenné pozice a stejná práva. Znám vztahy, kdy on i ona podvádějí – pokud o tom vědí, tak ač z pohledu mých priorit bych do ničeho takového nešel, je to rovnocenný vztah. Ale přístup "když mě podvádí, musím dělat, že to nevidím," je hodně dalek nějaké rovnocennosti.
Myslím, že partneři by si měli vyjasnit a určit svá práva ve vztahu sami na základě rovnocenné diskuze. Stejně tak by se měli dohodnout, co budou a co nebudou dělat (třeba že nebudou cizoložit) a toho se pak oba držet.
Nebudu souhlasit s Lukrecií v názoru, že muži, kteří podvádějí, ale jejich polovička se to nedozví, mají smysl pro rodinu (to je blbost – viz dále). Že někdo nedokáže udržet svůj poklopec, když vidí ženskou rozhodně není nic, co by mohlo chování takovýchto mužů obhájit nebo omluvit. A to, že někdo podvádí a kryje to tak dobře, že se o tom nedozví manželka není znak smyslu pro rodinu, ale pouze schopnost utajit informace a hlavně zneužití důvěřivosti své manželky.
Je zvláštní, že přikládáš mužům právo cizoložit z pozice "rozsévačů"... ...ale když se bude podobně chovat žena, bude to bráno také s takovou tolerancí? Myslím, že nikoli a že se taková žena setká nejčastěji s označením (omlouvám se za vulagrismus, ale tady se mu nelze vyhnout) "kurva."
Osobně si myslím, že je o nevěře dobré vědět, aby člověk mohl reagovat. Buď odpustit a nebo je-li takové chování partnera v rozporu s jeho žebříčkem hodnot, odejít pryč. Sice takové zjištění hodně bolí, ale je to lepší, než (třeba opodstatněné) podezření, které se táhne napříč celým vztahem a ničí srdce, duši.....
K tomu, co psala Přeslička o svém spolužákovi – ale všimni si, že toto je v mnoha vztazích. Mnoho ženáčů má jednu ženu na domácnost a jednu nebo více... ...řekněme na postel. Ta první je jeho jistotou u které ví, že přijde domů a ona tam bude. Mnoho mužů jsou lovci a dobyvatelé (ne všichni!!!)... ...a ve chvíli, kdy ženu "získají" pro ně přestane být tak atraktivní a začnou se snažit dobývat nějakou další. I proto některé ženy raději drží své muže v nejistotě – na některé to zabírá spolehlivě.
Souhlasím s Tvou myšlenkou, že v člověku je snad více, než touha zachovat rod za každou cenu.... Jsou sice lidé, kteří se snaží prezentovat lásku, zamilovanost a veškeré krásné city a vazby jen jako prostředky, kterými nás příroda vybavila, abychom se měli chuť množit, ale moc věřím, doufám a snad i potvrzuji, že tato teorie není až tak pravdivá.... Kdyby to byla jen chemie, tak to lze vyjádřit pomocí vzorců... ...a Lásku či zamilovanost zatím nikdo nedokázal popsat ani slovy.
Teď jsem se dočetl až k Tobě, Visnery, a koukám, že hned začátek je o tom samém – aneb medializace lidí hlásajících nějaký názor jako jediný správný. Souhlasím s Tebou.
Stejně tak se připojuji k nesouhlasu s Lu ohledně "chlapů se smyslem pro rodinu" – myslím, že podstatu principů rodiny jsi vystihla v několika slovech velice přesně a to, co napsala Lu, do tohoto rozhodně nezapadá.
A souhlasit budu i se zbytkem Tvého příspěvku týkajícím se toho, zda by ženy měly nebo neměly vědět o nevěře svého partnera a myslím, že jsi dobře popsala, proč některé ženy raději o nevěře neví (deti, penize, svoboda, lhostejnost, strach ze by vyhrala ta druha...).
Ještě se vrátím k Tobě, Lu. Píšeš ohledně jednorázové, že stát se může cokoli. Dovolím si oponovat konstatováním, že stát se nemůže cokoli, ale že aby se stalo něco takového, musí na to být dva a ti dva vždy velice dobře vědí, co dělají (i když budou opojeni alkoholem, tak jim nezmizí z hlavy manželka). Jsou lidé (díkybohu se mezi ně počítám a znám řadu dalších), kterým se tohle "cokoli" nestalo NIKDY.
Každopádně v jedné věci s Tebou budu souhlasit – a sice s tím, co jsi napsala na konec svého zatím posledního příspěvku – totiž že já a Visnery (a jak je vidno i další) s Tebou nebudeme souhlasit ;)
A ještě k Tobě, Přesličko. Myslím, že ani jednorázovka by se neměla tajit.... Je to selhání člověka a jeho partner má právo vědět, že onen dotyčný (nebo ona dotyčná) je tak nespolehlivý a že je ovládán pudy, které u něj převyšují vše ostatní, včetně lásky, vztahu, manželského svazku nebo smyslu pro rodinu. |
|
|